Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vítr je náš motor. UNESCO zachraňuje umění nizozemských mlynářů

aktualizováno 
Na konci loňského roku byl nově do seznamu kulturního dědictví UNESCO zapsáno umění nizozemských mlynářů. Je to obrovský krok k záchraně jejich řemesla. Některé mlýny se točí jen proto, aby byl zachován původní ráz krajiny, píše agentura AFP.
Větrný mlýn u obce Kinderdijk. Většinu z 1 200 větrných a vodních mlýnů v...

Větrný mlýn u obce Kinderdijk. Většinu z 1 200 větrných a vodních mlýnů v Nizozemsku příležitostně udržují dobrovolníci a v zemi žije z mlynářského řemesla jen asi čtyřicítka lidí. | foto: Profimedia.cz

Lopatky se rychle otáčejí poháněny čerstvým zimním větrem, který vymetá nizozemskou krajinu. Uvnitř mlýna pracují žernovy. O tři patra níže padá mouka do jutového pytle. Maarten Dolman se právě vrátil z týdenního ranního rozvozu pro místní pekaře a spouští denní produkci, až jednu tunu mouky. Majestátní mlýnské lopatky o průměru 26 metrů se pouštějí do práce.

„Žiji s větrem,“ říká mlynář, v jehož rodině se dědí řemeslo z otce na syna. „Je to už 30 let můj motor. Mlýn se hýbe, dává trochu energie a přináší mi uspokojení,“ dodává.

UNESCO loni v prosinci zaneslo umění nizozemských mlynářů spojené s využíváním větrných a vodních mlýnů na seznam světového kulturního dědictví lidstva.

Maarten Dolman je na to náležitě pyšný. Jeho dřeváky klapou po zamoučněných schodech v jeho mlýně Windotter v IJsselsteinu, městě s 35 tisíci obyvateli v provincii Utrecht ve střední části Nizozemska.

Šestapadesátiletý Dolman v bílé čepici a kombinéze, s malými kulatými brýlemi a s moukou až pod nehty je typickým mlynářem, který jakoby vypadl z knížek pro děti. Je však jeden z mála. Většinu z 1200 větrných a vodních mlýnů v Nizozemsku jen příležitostně udržují dobrovolníci a v zemi žije z mlynářského řemesla jen asi čtyřicítka lidí.

Maarten Dolman ve svém mlýně Windotter v IJsselsteinu

Maarten Dolman ve svém mlýně Windotter v IJsselsteinu

Patřit ke světovému dědictví lidstva znamená mnoho, zdůrazňuje Maarten Dolman, který předsedá cechu mlynářů. Osobně se zasazoval za toto uznání ze strany UNESCO, které vyvolalo v Nizozemsku nadšení.

„Moje řemeslo je nyní chráněné. Je to důležité proto, aby příští generace mohla toto řemeslo udržovat a učit se mu,“ vysvětluje. Jeden ze synů se chystá kráčet v jeho šlépějích.

Rytmický hluk a stín lopatek Windotteru nad sousedními domy přerušuje monotónní zvuky města. Uvnitř mlýna se zdá, že se tu zastavil čas. Na zdi je zavěšený starý telefon, staré nástroje a účetní knihy z jiného století, to vše poprášeno moukou. Je to něco úplně jiného než mlýny v Kinderdijku, unikátní turistické atrakci na východě země zanesené v roce 1997 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Dolmanův mlýn Windotter, charakteristický pro holandskou krajinu, je jedním z největších mlýnů na obilí v Nizozemsku. Byl postaven v roce 1732 a v roce 1987 zcela zrestaurován. Od té doby pracuje naplno, pět dní v týdnu. Balíčky nejrůznějších druhů mouky se prodávají jako housky na krámě.

Mlýny a mlynářské řemeslo hrají v nizozemské společnosti významnou sociální a kulturní úlohu a mají nedocenitelnou hodnotu, zdůraznilo UNESCO, které se zavázalo financovat aktivity směřující k záchraně řemesla, ať už jde o vzdělávání a posilování kapacit, kampaně ve školách, či stáže.

Mlynářský fortel se tradičně předával z mistra na učně v rodině. „Patřím ještě ke generaci, která se učila řemeslo od starých mistrů, v jejichž rodinách se řemeslo předávalo z otce na syna,“ říká Maarten Dolman. „Aby řemeslo nevymřelo, musíme dnes předávat zkušenosti mladým, z nichž ne všichni pocházejí z mlynářských rodin,“ dodává.

Od roku 1972 a od založení cechu mlynářů získalo mistrovský list téměř dva tisíce dobrovolníků. Každý z nich roztáčí lopatky některého mlýna jednou do týdne, aby se zachoval vzhled nizozemské krajiny.

Autor:


Nejčtenější

Útratu v kempu neuděláme. Nejcennější je pro nás pozemek, říká karavanistka

Blogerka a karavanistka Klára Hájek Velinská

Provozovatelé českých kempů by si měli uvědomit, že turistů přijíždějících ve vlastním karavanu bude přibývat, říká v...

Cesta do Chorvatska 2018. Pozor na nedokončené rekonstrukce u hranic

Sjezd z dálnice před Vinnetouuovým kaňonem, za mýtnou bránou Maslenica....

Hlavní trasu na jih do Chorvatska přes hraniční přechod Macejl a dále na Záhřeb letos nedoporučujeme. Našli a projeli...



Na vzedmutou Teplou Vltavu nesmí vodáci, z kempu evakuovali rodiny s dětmi

Zaplavené tábořiště Soumarský most, odkud se vodáci vydávají na atraktivní úsek...

Kvůli silným dešťům nesmí turisté splouvat šumavský úsek Teplé Vltavy. U Soumarského mostu na Prachaticku stoupla...

Polská „čínská zeď“ sloužila proti Čechům. Dnes je prvotřídní atrakcí

Téměř dvě stě kilometrů dlouhá linie opevněná hrady vznikla na ochranu Polského...

Cestu z Krakova do Čenstochové lemuje hrdá linie pětadvaceti hradů a strážních věží postavených na vysokých skalách,...

Brno jako bahniště a ve Zlíně žil zlý člověk. Jak vznikla jména měst

Hlavní město Praha

Původ názvů českých měst je obestřen mnoha legendami, jazykovědci však obvykle nabízejí střízlivější verze. Týdeník...

Další z rubriky

Děti samy letadlem: zájem Čechů o službu roste, přestože si připlatí

Ilustrační foto

Letadlem k babičce a pak z prázdnin zpět za mámou? Proč ne. V Česku roste zájem o lety dětí bez doprovodu rodičů. Jen...

Dovolenou u moře nechte jiným. Naštěstí máme Himálaj hned za rohem

Cestu někdy označují kamenné “mužíky”. Tenhle stojí v pohoří Vilcan.

Kam v létě do hor? Zkuste „Nepál Evropy“ alias Rumunsko. Fantastická opuštěná pohoří máte daleko blíž, než si možná...

Jak oslavit 70 let. Naložte 40 kg na saně a vydejte se na severní pól

Aktivní důchodce Zdeněk Chvoj na severním pólu po sedmi dnech mrazivého pochodu...

Letos v březnu oslavil sedmdesáté narozeniny, ale bačkory s přezkou ani houpací křeslo k nim nedostal. Fyzik v důchodu...

Najdete na iDNES.cz