Liptovská Lúžna leží asi 17 kilometrů jižně od Ružomberoku (dostanete se sem autobusem). Vesnice s mnoha dřevěnými domy roztroušenými podél silnice se klikatí neuvěřitelných šest kilometrů v údolí uprostřed hustých lesů a strmých hor.
Vzhůru na hřeben
Ale vzhůru na hřeben. Ten se před námi hrozivě tyčí a naše těla, klesající pod tíhou batohu obtěžkaného vším potřebným od karimatky se spacákem až po stan, dostávají stále strmější cestou pěkně zabrat. Jen kdyby ta žlutá byla lépe značena!
Přesto nakonec nacházíme správný směr i tempo a prokoušeme se mizejícím lesem a posléze ustupující kosodřevinou až na hlavní hřeben Nízkých Tater- na sedlo pod horou Skalka (1476 m n.m.) Uff. Právě jsme překonali výškový rozdíl více než 700 metrů. Odměnou je však nádherný výhled - divoká scenérie rozeklaných hor kam až oko dohlédne a nekonečné lány hlubokých lesů bez mýtin nejsou narušovány žádným lesním hospodařením.
|
Stejně jako na hřebeni, vládne i tady čeština - parta skautů z Moravy, mladí kluci z Prahy, mladý pár z jižních Čech atd. Zhruba 60 procent turistů, kteří v Nízkých Tatrách podnikají hřebenové túry, jsou Češi, odhaduje Petr Baťkor ze Správy NP Nízké Tatry. Bohužel, mnozí z nich nedělají Česku dobrou reklamu. "Až 70 procent z těch, které chytneme při porušování pravidel chování v parku, tedy např. stanování a táboření mimo vyhrazená místa nebo chození mimo vyznačené trasy, jsou Češi," říká Baťkor. |
Nocleh pod Ďurkovou
Ale není čas na oddych, ještě dnes se musíme dostat k místu vhodnému pro nocleh. Napojujeme se tedy na červenou turistickou značku. Stoupáme dál po travnatém hřebenu, překonáváme Latiborskou hoľu (1643 m n.m) a Ďurkovou (1749,8 m n.m.). Nemůžete se ztratit, cesta s mnoha ukazateli je dobře značená. Vzdálenosti jsou uvedeny ne v kilometrech, ale v hodinách a minutách, což právě v horách oceníte.
K večeru konečně dorážíme k našemu dnešnímu cíli - turistické útulně pod sedlem Ďurkové. Je to vlastne dřevěná chata posazená na mohutném, strmém úbočí kousek pod hřebenem ve výšce 1625 m n.m.
Stavíme stan na pokosených, jakžtakž rovných prostorách kolem chaty. Večer se nás takto ve stanech poskládalo několik desítek, další se ještě ubytovali v patře útulny. V jejím přízemí se také dalo na stolech najíst nebo uvařit. Načerpat pitnou vodu mohli znavení poutníci zase z blízkého pramene.
Na nejvyšší vrcholy Nízkých Tater
Vstáváme v 6 hodin a vyrážíme zhruba v půl osmé. Dnešek bude pravděpodobně nejnáročnější, čekají nás dva nejvyšší vrcholy Nízkých Tater - Chopok a Ďumbier a pochod v celkové délce asi 20 kilometrů ( podle mapy více než 8 hodin cesty.)
Nemůžeme se nabažit nádherného výhledu a divokých rozeklaných scenérií kolem nás. Hřebenová stezka vede po vrcholu strmých a mohutných úbočí propadajících s v jasně patrné hluboké a dlouhé kotliny, rokle a kotle ledovcového původu.
|
Bez vhodných trackingových bot s protiskluzovou podrážkou a pevným uchycením kotníku by to zde zřejmě šlo jen velice obtížně. |
Příroda jako by si s námi na tomto úseku pohrávala. Nádherné obrazy z vrcholků Chabence (1955 m n.m.) a Dereše (2004 m n.m.), na které jsme museli šplhat strmě nahoru, jsou záhy vystřídány strmým sešupem dolů. Ale to už patří k úskalím hřebenových túr. Cesta zde místo turistické trasy místy nápadně připomíná kamzičí stezku, vinoucí se na okraji srázu s více než kilometrovou prázdnotou pod námi.
Na Chopok po přecpané kamenité "řece"
Ale už se před námi vynořuje Chopok, druhý nejvyšší vrchol Nízkých Tater (2023,6 m n.m.) a jeden z "vrcholů" naší výpravy.
Už od sedla Poľany jsme začali potkávat stále více "běžných" turistů, kteří se Chopok vydali v rámci celodenního výletu z Demänovské doliny jen tak nalehko. Slyšíme už nejen češtinu nebo slovenštinu, ale také němčinu, polštinu nebo angličtinu. Drsná vysokohorská stezka, kde mnohdy kilometry před vámi a za vámi není ani živáčka, se zde mění na kamenitou "řeku" přecpanou turisty.
Stezka vedoucí přímo na Chopok je vydlážděna kameny. Vypadá zvláštně, tento dlouhý šedý had vinoucí se prudce nahoru. Tady by bylo ideální místo pro paragliding, pomyslíme si při pohledu na strmé svahy, když v tom se za úbočím vyloupnou dva klouzavé padáky. V jednu chvíli jich napočítáme ve vzduchu až 20. Později se dozvídáme, že Nízké Tatry patří k velmi oblíbeným dostaveníčkem těchto novodobých Ikarů.
Ale už jsme konečně na Chopku a kocháme se nádherným kruhovým výhledem do všech stran, na severu se rýsuje Liptovský Mikuláš - cíl naší cesty, na severovýchodě se vrcholky Vysokých Tater ztrácí v mlze, na východě je vidět Velká Fatra, na jihu Slovenské Rudohoří a Kremnické pohoří.
Zasloužené občerstvení
Na Chopku se znavení turisté mohou občerstvit v Kamenné chatě (tam je možné také přespat), nebo v oválné restauraci Rotunda se skvělým výhledem na okolí a velkou gastronomickou nabídkou. (pivo Kozel za 30 Sk, čaj za 18 Sk, káva 20-25 Sk, langoš za 30 Sk, štrůdl za 20 Sk, pizza speciál-110 Sk.)
Pravý vrchol Chopku se však tyčí ještě přibližně 24 metrů nad chatami, na kamenitém výčnělku, na který vede 200 metrů dlouhá esovitá stezka.
Na Chopok od severu z Demänovské doliny (od chaty Koliesko) či z jihu (od hotelu Srdiečko) vedou sedačkové lanovky, jejich poslední úsek je však v současnosti mimo provoz. Turisté tak mohou dojet pouze na Lukovou nebo hotel Kosodrevinu (jezdí denně od 8.30 do 17.00, dospělí platí 100 Sk a děti 60 Sk), zbytek musí vyšlápnout sami-z Lukovej po modré za hodinu a z jihu po žluté přibližně za 2 hodiny.
Teď nás však ještě čeká pravý král Nízkých Tater, nejvyšší hora Ďumbier ( 2043 m n.m.).
 |
|
|
Může se hodit * Vybavení vhodné pro hory s sebou- především kvalitní stan a spacák, pěnovou karimatku a obuv vhodnou pro vysokohorské túry. * Na hřebenovou túru je nezbytné vzít si s sebou kvalitní opalovací krém, pokrývku hlavy a sluneční brýle, zejména za pěkného počasí. Slunce je v těchto výškách skutečně nemilosrdné a nemáte šanci se před ním na hřebeni kamkoli schovat. * Mít s sebou dostatek vhodných nádob na načerpání pitné vody, voda je na hřebeni vzácná a studánky jsou mnohdy od sebe dost vzdáleny. * Časy označující vzdálenosti na mapě a na ukazatelích jsou nastaveny jen orientačně- na průměrně rychlou chůzi, takže zdatní horalé učenou trasu zvládnou obyčejně rychleji. * Setkání s medvědem se radši vyhněte. Přestože nejsou člověku přímo nebezpeční, potulují se zejména v okolí turistických chat jedinci, kteří jsou na člověka zvyklí a ti by vám mohli natropit nepříjemnosti. (Pár rad: jídlo dobře zabalte a uskladněte ho pokud možno mimo stan; neberte s sebou zbytečně aromatické potraviny a když, tak je velmi dobře zabalte; nocujte vždy na vyznačených stanovištích, vyhýbejte se noclehu na místech, kde jsou odpadky; při setkání s medvědem zůstaňte - lehko se říká hůř realizuje - klidně stát a vyvarujte se prudkých pohybů, pak můžete zkusit podle situace pomalinku odcházet...) V Nízkých Tatrách žíjí i jiná "atraktivní" zvířata - např. svišť, vlk, liška, nebo kamzík, nasazený zde z Vysokých Tater. JAK SE TAM DOSTAT: Do Nízkých Tater se dá pohodlně a poměrně rychle dostat vlakem - cesta z Prahy do Ružomberoka trvá něco přes 8 hodin (cena: 700 Kč nebo 500 Kč se zákaznickou kartou ČD) |
 Pohled na hlavní hřeben - v dálce se rýsuje Ďumbier a Chopok |
 V blízkosti je vidět chata na Chopku, v dálce se rýsuje Ďumbier |
 Útulna pod sedlem Ďurkové |
 Hlavní hřeben Nízkých Tater |
 Vrchol Chopku s Kamennou chatou na plošině pod vrcholem |
