Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nízké Tatry ukrývají odměnu pro odvážné

  16:37aktualizováno  16:37
Nízké Tatry - Nízké Tatry to obvykle znamená Chopok pro sjezdaře a Ďumbier pro turisty, mnoho lidí na hlavním hřebenu a ujeté lyžařské magistrály. Jenže stačí zajet vlakem nebo autobusem pár kilometrů na východ, a turistická centra vystřídají obyčejné vesnice a místo lanovek musí posloužit k výstupům do kopců vlastní nohy. Východní část nízkotatranské hřebenovky je tím pádem málo navštěvovaná, ale o to více romantická. V zimě si každá parta, která se o ni chce pokusit, musí prorazit vlastní stopu v hlubokých závějích, spát ve stanech a vařit ze sněhu. Zvláště v prosinci a lednu bývá prašan tak hluboký, že zajít si na záchod bez lyží prostě nejde, protože člověk by se probořil po pás do sněhu, a opřít se o hůlku znamená, že zmizí až po poutko v jemné bílé krupici.
Za všechnu námahu však čeká turisty královská odměna - vstup do zimní pohádky. Hluboký zasněžený les, občas opuštěná salaš s bílou čepicí na střeše, sjezdy po stehna v prašanu a dá-li bůh i daleké rozhledy do Liptova a Horehroní. Obvyklý scénář přejezdu této části Nízkých Tater má první bod v Telgártu (dříve Švermovo). Od autobusové zastávky stoupá turistická značka až na Kráľovu hoľu. Znamená to, že několik hodin se jde s lyžemi připoutanými na batohu bez jediného oddychu na kousku rovné cesty stále nahoru. "Hned zpočátku ztrácíme značku, a tak lezeme korytem potoka," lze se dočíst v deníku pražského vysokoškolského sportovního oddílu Humanita, jehož členové vloni tento přechod absolvovali. V závěrečné části výstupu doprovází turisty tyčové značení. Vršek s vysílačem se totiž vypíná vysoko nad hranici lesa a bývá větrný, mlžnatý anebo se schovává v mracích. Dá se spát ve stanech v okolí budovy vysílačky, nebo v nouzovém prostoru pro turisty, který je přístupný prosklenými dveřmi z jižní strany od rozcestníku. Druhý se jede po větrném hřebeni do Ždiarského sedla. "Vypadáme jako parta hluchých na procházce, protože vítr se sněhem znemožňuje komunikaci," píše se v deníku. Potom už stačí jen překonat kopec Andrejcová a pod ním vejít do útulny stejného jména. "Cesta lesem je příjemná, bez větru a mlhy, jen běžkaři občas nemohou najít své lyže pod sněhem," poznamenává deník. Dřevěné palandy, nahrubo stlučený stůl a okénko zpola zakryté igelitem, to je veškerý zdejší komfort. A celou noc protahuje škvírami mezi trámy studený severák. Ale je to střecha nad hlavou. Třetí den je rezervovaný pro těžkou dřinu. Hlubokým navátým sněhem je potřeba se dopoledne probít na Velkou Vápenici a z ní sjet místy po pás ve sněhu do sedla Priehyba. Obvykle lze cestu poznat jen instinktivně podle směru starého průseku. Tento úsek je nejhorší pro běžkaře na příliš tenkých prkýnkách, vyzbrojené závodními hůlkami bez pořádných talířků. Na koni jsou naopak skialpinisté nebo uživatelé sněžnic. Odpoledne čeká ještě výstup do sedla mezi Oravcovou a Homolkou. "Ten kopec jen tak líznem," praví Ondřej, ale již po pár krocích lituje podle zápisků, že nezůstal na cestě. Každou chvíli totiž tahá sněžnice z kosodřeviny ukryté pod zrádným sněhem. V sedle nezbývá nic jiného než postavit někde v závětří stany. Cesta sice minula dva domky, ale ty patří lesní správě, a jsou proto zamčené. "Filip si nevzal stan, a tak si hrabe ve sněhu noru," suše konstatuje deník. Čtvrtý den zpočátku připomíná prorážením sněhu včerejšek, ale na Homolce se všechno změní a traverzová neustále klesající cesta dovede lyžaře k útulně Ramža. Ta poskytuje stejný komfort jako Andrejcová, ale navíc zde fungují kamna a nedaleko je v dřevěné budce i záchod. Pohodlný sjezd z Homolky se ovšem může změnit v drama. Stačí, aby lyžaři jen trochu sjeli z málo znatelné pěšinky do jižních úbočí, a rázem se ztratí. Poslední den už je spíše odpočinkový. Vyjetá stopa sice vede nahoru dolů a cikcak, ale nakonec zamíří k sedlu Čertovica. Tam čeká civilizace, hospody, vleky a sjezdovky a jezdí sem autobus.

* * *

Může se hodit

JAKÉ LYŽE SI VZÍT: Nejlépe telemarského typu se stoupacími pásy, je možno použít i skialpinistické lyže nebo turistické běžky s hranami (back country). Lyže lze nahradit sněžnicemi.

CO S SEBOU: Zimní spací pytel, dobrá karimatka, benzinový vařič s příslušenstvím, stan nebo aspoň bivakovací pytel, lékárnička, tmavé brýle, krém proti slunci, mapa, busola, teplé a náhradní oblečení jako vysokohorskou turistiku, sekyrka na dřevo, veškeré jídlo, batoh 60-75 litrů.

NEJVHODNĚJŠÍ DOBA K PŘEJEZDU: Sníh zde obvykle leží od listopadu do května. Největší romantiku je však možné zažít koncem prosince a v lednu. V tuto dobu očekávejte bezedný prašan, vysoké návěje sněhu v lese a naopak tvrdou roletu na otevřených prostranstvích. Nelze čekat setkání s jinými turisty.

JAK SE TAM DOSTAT: Tam nejlépe lehátkovým vlakem do Popradu a autobusem do Telgártu, zpět jezdí autobus z Čertovice k hlavním železničním tahům do Banské Bystrice nebo do Liptovského Mikuláše.

KDE SE DÁ PŘESPAT: V nouzové noclehárně v objektu televizního vysílače Králova hoľa, v turistických útulnách Andrejcová a Ramža, kdekoliv ve stanu.

jakub.turek@mfdnes.cz

Autor:




Nejčtenější

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Tisíc vojáků se střetlo u Slavkova u Brna. Připomněli si rok 1805, kdy...
Kde se psala historie. Procházka za bitvou tří císařů v okolí Slavkova

V dalším díle seriálu Cesty kulturní krajinou jsme tentokrát zamířili do krajiny okolo Slavkova u Brna. Na komentovanou procházku s ruční kamerou jsme se...  celý článek

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Další z rubriky

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Zbytky táborových baráků zarůstají, tím více z nich mrazí. Tady trávily léta...
Zapomenutý koncentrák na kraji Evropy. Stíny komunismu v deltě Dunaje

Dunajská delta je proslulá romantickými zákoutími slepých vodních ramen či tisícovými hejny mnoha druhů ptáků. Území do dnešních dnů značně izolované a...  celý článek

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.