Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Ngorongoro kde si příroda vytvořila vlastní zoo

  17:06aktualizováno  17:06
Kola terénní toyoty mocně hrabou ve vyježděných kolejích prašné cesty. "Pozor, bwana, na hlavu, teď to bude trochu skákat," křičí svahilsko-anglicky řidič, který bojuje s volantem a právě se snaží vyhnout hlubokému výmolu. Pozdě. Podvozek se zasténáním zmizí v náhlém propadlišti a posádka si zamačkává boule. Za okamžik je ještě hůř. Cesta přechází v zásek do několikasetmetrové skalní stěny. Toyota se totiž probíjí na dno největšího kráteru světa.

Jezdit autem do sopky - že by nový extrémní sport? Nikoli. Adrenalin stoupá požehnaně - nejen kvůli sebevražednému sjezdu. Jen si to představte: ocitnete se tváří v tvář jednomu ze zázraků přírody. Uprostřed největší jámy na zeměkouli. Je tak veliká, že pravděpodobně nedohlédnete z jednoho konce na druhý. Její okraje se totiž ztrácejí kdesi v mlžném africkém oparu. Kráter Ngorongoro v severní Tanzánii.

"Velikost však není tím jediným, co dělá Ngorongoro tím, čím je," říká Zdeněk Vágner, syn zakladatele safari ve Dvoře Králové, který se v této části Afriky natrvalo usadil. "Za ta léta jsem poznal spoustu koutů, kde je stále ještě dost divoké zvěře, ale tohle místo je zkrátka něco jiného," dodává. Novodobá Noemova archa je označením, který vystihne pravý stav věci. V jámě o průměru přes dvacet kilometrů žije v poklidu přes 75 000 zvířat. Nepřesunují se po širokých afrických pláních jako v nedalekém proslulém parku Serengeti.

Důvod? Šest set metrů vysoké stěny kráteru, které jim vytvářejí hranice největší přírodní zoologické zahrady na světě. "Ne, že by tady zvířata byla jako v ohradě. Průrvami ve stěnách kráteru by se samozřejmě mohla dostat ven. Ale po pravdě, proč by to dělala. Takové podmínky k životu, jaké mají tady, by jinde asi nenašla," vysvětluje pohotově Zdeněk Vágner, který ve východní Africe patří mezi lovecká esa. Naráží tak na malý zázrak, který se skrývá na dně kráteru. Vodu.

Docela nenápadné jezírko. Ale to ve zdejších končinách představuje hotový poklad. Zvláště když v něm vzácná tekutina vydrží po celý rok a zvířata se mohou přijít kdykoli napít. Skutečný pramen života. Ve vrchovaté míře si vodní blaho právě užívá hroší rodinka. Tlustokožci se líně převalují v bahně, a když je nános hnědé břečky dostatečně silný, znehybní a z vody jim vyčuhují pouze vyvalené oči. Když tady tak mírumilovně odpočívají, koho by napadlo, že je před ním nejnebezpečnější africké zvíře, které ročně způsobí smrt nejvíce lidí?

O kus dál vstupuje do lázně osamělý sloní samec. Skutečný obr. Jeden kel má zlomený v půli, možná památka na dramatickou bitvu. Druhý kel je výstavní. Pytlákům by určitě takový úlovek nedal spát. Tady, v kráteru Ngorongoro, se však slon obávat nemusí. Oblast sopky totiž patří k přísně chráněným rezervacím, které byly dokonce přiřazeny pod ochranu UNESCO jako součást světového kulturního a přírodního dědictví. Takže má šanci, že jednou, až zemře stářím, zůstanou jeho vybělené kosti ležet na zdejším pálivém slunci. Třeba jako obří lebka hrocha spočívající ve vyschlé trávě. S tím, jak slunce stoupá do nadhlavníku, žár začíná být nesnesitelný. A zvířata, která se ještě před několika okamžiky volně pásla nedaleko vozu, se pomalu začínají vytrácet. Hledají úlevu někde ve stínu.

Malá skupinka zeber míří k blízkému lesíku sestávajícímu z několika akácií. Koruny těchto stromů nejsou nijak zvlášť husté, ale svým zvláštním tvarem, shora jakoby zploštěným, vytvářejí dostatek prostoru, aby pod nimi zebry našly azyl, než polední výheň poněkud opadne. "Tady je jedno z mála míst, kde se dá vystoupit z vozu," říká Zdeněk Vágner. Jinak je to v celém kráteru přísně zakázané. Jednak kvůli zvěři, ale i s ohledem na vlastní bezpečí. Před několika lety tady lvi roztrhali dva japonské turisty, kteří si je chtěli zblízka nafotit," dodává.

Ruka, která už otvírala masivní dveře toyoty, náhle poklesne. Taková informace příliš nepovzbudí. Ale zvědavost je nakonec silnější. Rozhodnuto. Ven z vozu. Svou roli sehrává také skutečnost, že v doprovodu ostříleného zálesáka se člověk cítí jistěji. Zdeněk Vágner se usmívá a klidně se vzdaluje od pomyslné oázy bezpečí. Náhle se v nedaleké křovině ozvou praskavé zvuky. To je okamžik, kdy všechny údy náhle ztuhnou. Mocný řev lva však naštěstí nepřichází. To jen tlupa malých opiček se přibatolila před lidské návštěvníky a její členové mají na první pohled pro strach uděláno. Začíná hra na pitvoření. Samička s mládětem se posadí pod velkou větev a začínají si navzájem probírat huňatou srst. Obě při tom po očku sledují vetřelce.

Zájem je oboustranný. Z tlupy se oddělí mládě, o poznání zvědavější než ostatní. Bez ostychu doběhne ke stojícímu vozu a jedním dlouhým skokem se vyšvihne na kapotu. Vřískne radostí nad svým povedeným kouskem. Tak statečný čin žádá odměnu. Průvodce vytahuje ze zásob na cestu velký trs banánů. Nejsou to však plody, jaké známe. Banány mají překvapivě oranžovou barvu, trochu jako pomeranč, jsou kratší a také silnější. Čas na piknik končí, ještě je třeba ujet řádný kus cesty a možná zažít další nezapomenutelná setkání. Protože však den tady dole v kráteru ubíhá až neuvěřitelně rychle, nezbývá než se pomalu vracet ke stěnám Ngorongoro, které teď vystupují z oparu mnohem jasněji než ráno. Jak se rozeklaný masiv blíží, vyniká v celé své kráse. Tudy se kdysi valila rozžhavená láva vzhůru k otevřenému nebi. Teď se tudy prodírají malá řvoucí auta, která se snaží vyšplhat se svým titěrným lidským obsahem zpátky na skalní římsu.

Jde to ztuha, ale přesto o něco lépe než cesta dolů. Boulí navzdory tomu přibývá. Po půlhodinovém lopotění obrátky motoru náhle klesají a vůz se vyšvihne na rovnou cestu. Zbývá ještě nahlédnout do kráteru z vyhlídkové terasy. Na římse vane studený vítr. Ale ten pohled, který se naskytne, to nedokáže pokazit. Viditelnost se oproti ránu zlepšila a dalekohled tak může přiblížit i protější stěnu tohoto gigantického výtvoru přírody. Jakákoli lidská měřítka selhávají, zbývá jen němý úžas. A ten už v člověku navždy zůstane, i když kráter Ngorongoro za několik hodin zmizí kdesi za zelenými pahorky africkými.

E-mail: tomas.turecek@mafra.cz

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT: Většina návštěvníků z Evropy přilétá do keňského Nairobi, odkud pokračuje autobusem do městečka Arusha v severní Tanzánii. Cesta sem trvá asi osm hodin a vyjde na dvacet dolarů. K

DY VYRAZIT: Do Ngorongoro se dá cestovat po celý rok, není od věci navštívit tuto oblast v období od prosince do května, kdy v nedalekém proslulém parku Serengeti nastává migrace obrovských stád zvěře. Pokračování ze str.

KDE BYDLET: Pro nenáročné je nejlépe se ubytovat v kempu Safari Junction poblíž vjezdu do parku. Vybavení chatek je skutečně spartánské, ale cena příjemná - přibližně deset dolarů za noc. Pro náročnější existuje možnost ubytování v luxusních loveckých lodžích. Tyto lodže jsou přímo uvnitř parku. Ovšem počítejte, že tady zaplatíte sto dolarů za nocleh - včetně plné penze.

ČÍM SE DÁ JEZDIT: Do kráteru vás ochrana parku nepustí bez terénního vozu s náhonem na všechny čtyři kola. V určitých částech roku, kdy je cesta zcela suchá, se dá výjimka pro konvenční vůz vyřídit, ale kvůli byrokratickým průtahům se to příliš nedoporučuje. Vůz se obvykle najímá i s řidičem.

Masajové, domorodý kmen, který doplňuje kolorit národního parku Ngorongoro.

Stáda zvěře, jaká na tak malé ploše v Africe nenajdete.

Takto vypadá skutečný africký zázrak - jezírko na dně kráteru, které nikdy nevysychá.

Autor:




Nejčtenější

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Další z rubriky

Na západě Francie se můžete přes Airbnb ubytovat třeba v letadle.
Recept na nudu na cestách. Noc v letadle, věži či perníkové chaloupce

Sdílená ekonomika nerezonuje jen v oblasti služeb pro přepravu osob, ale také na poli krátkodobého ubytování. Celosvětová platforma Airbnb získává stále více...  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Zbytky táborových baráků zarůstají, tím více z nich mrazí. Tady trávily léta...
Zapomenutý koncentrák na kraji Evropy. Stíny komunismu v deltě Dunaje

Dunajská delta je proslulá romantickými zákoutími slepých vodních ramen či tisícovými hejny mnoha druhů ptáků. Území do dnešních dnů značně izolované a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.