Zdroj: Mapy © PLANstudio
Pohoří Branisko je výjimečné tím, že jako jediné na Slovensku nemá převažující západovýchodní směr, ale jeho hřeben se táhne od severu k jihu. Vypadá nenápadně, ve skutečnosti je to však poměrně strmá horská hradba, která odpradávna komplikovala cestu ze Spiše na Šariš. V nové době se stal pojem Branisko až do vybudování tunelu postrachem řidičů při putování po hlavní silniční trase Bratislavy do Košic.
Ač se to na první pohled nezdá, Branisko má velmi blízko k Vysokým Tatrám nebo Malé Fatře, s nimiž sdílí obdobně složitou geologickou stavbu, která způsobila vznik zvláštních krajinných útvarů. Mezi nimi obzvláště vyniká Lačnovský kaňon a jeskyně Zlá Diera poblíž vesnice Lipovce. Kromě toho tady naleznete tichou a idylickou krajinu s mnoha loukami, z nichž se otevírají výhledy na Vysoké Tatry a okolní východoslovenská pohoří.
Opomíjené Branisko
Mezi turisty je Branisko jen velmi málo známé, snad právě díky hlavní silniční magistrále, po níž každý tunelem prosviští a mizí dál. Nedozvíte se toho mnoho ani z průvodců specializovaných na pěší turistiku. Branisko zkrátka jako by ani neexistovalo.
Přitom ale v okolí obce Lipovce, které by mohlo být jakýmsi centrem této oblasti, čeká marně na své hosty několik ubytovacích zařízení. Jejich klientelu tvoří převážně obyvatelé blízkého Prešova, z Česka sem zabloudí jen doslova pár návštěvníků za rok.
Obec Lipovce leží v malé horské kotlině obklopené ze tří stran věncem horských hřebenů a je proto východiskem k rozmanitým túrám. Také síť turistických značek je velmi hustá, zákresy na mapě ovšem mnohdy neodpovídají skutečnosti v terénu a značky i rozcestníky často chybí. Při troše orientačních schopností a za dobrého počasí by však neměl nastat problém.
Výhled na Lipoveckou kotlinu z Bachurně, na obzoru Slovenské rudohoří
Dva kaňony
Z Lipovců se obvykle vychází po červené značce do Lačnovského kaňonu. Je to krásná, i když poměrně malá a krátká vápencová soutěska, kterou projdete za hodinku. Nechybí tu podobně jako ve Slovenském ráji krátké žebříky a občas i krkolomná stezka po vlhkých balvanech a kluzkých kmenech stromů.
Ozdobou soutěsky je vápencový útes pojmenovaný Mojžíšův sloup, který uvidíte na mnoha fotografiích, prezentovaných v publikacích nebo na internetu. Běžný návštěvník jej ovšem spatří na vlastní oči jen zřídkakdy, jelikož se ukrývá v hustém lesním porostu v levém svahu kaňonu. Vede k němu sice neznačená stezka, kdo ji však nezná, většinou se se sloupem mine.
Zaručená není ani přítomnost vodopádů, protože potok se ve střední části soutěsky propadá do puklin ve vápenci a koryto zůstává často, zvláště v létě a na podzim, suché. Absence vody sice zamrzí, i bez ní je však průchod soutěskou velmi vzrušující a záživný.
Paralelně s Lačnovským kaňonem teče směrem na západ přes kopec Kopytovský potok, na němž se také vyskytují drobné skalní stupně s malými vodopádky a žebříky. Obě soutěsky odděluje ostrý skalní hřeben, přes který prochází napříč náročně stoupající žlutá značka. Odměnou za nepříjemný výstup je krásná a mohutná skalní brána na vrcholu stoupání.
Horní část Lačnovského kaňonu
Vyhlídková Bachureň
Výstup Lačnovským kaňonem, trvající zhruba hodinu, vás přivede do kdysi odlesněné, pastevecké krajiny, kde se mezi kopci ukrývá vesnička Lačnov. Dnes v ní trvale bydlí asi tři lidé, zbytek tvoří chalupáři. Zajímavostí je točna dnes už zrušené autobusové linky, která se nachází na kopci před vjezdem do vesnice. V Lačnově objevíte hezký kostel s hřbitovem, pramen vody a jinak nic. Obec zkrátka vymřela.
Se zánikem lidského osídlení dochází pochopitelně i ke změnám v okolní krajině. Kdysi hojně rozšířené louky využívané především k pastvě dobytka již léta postupně zarůstají keři a náletovými dřevinami. Naštěstí jich však stále zůstává dost na to, aby krajina zůstala atraktivní a přitažlivá.
Nejhezčí scenérie v okolí Lačnova objevíte severním směrem, kde se zdvíhají hřbety samostatného minipohoří Bachureň, které se přimyká k Branisku a tvoří s ním jakoby jednolitý celek. Má však odlišnou pískovcovo-jílovcovou stavbu a řadí se již k flyšové části Karpat. Nejvyšší bod tvoří 1076 m vysoký zčásti zalesněný vrch Bachureň vzdálený od Lačnova slabé dvě hodiny chůze.
Na vrchol vede významová odbočka ze zelené značky a rozhodně se vyplatí jej navštívit kvůli krásnému pohledu na Vysoké Tatry. Ty jsou od kamenného patníku, označujícího vrchol, vidět z nezvyklé východní strany. Pozoruhodné je rovněž vrcholové skalisko a louky při úpatí vrchu, odkud je vidět pro změnu opačným východním směrem.
Smrekovica - nejvyšší vrch pohoří Branisko
Chalupářská vesnice Lačnov
Soukromá jeskyně Zlá diera
Sestup z horských hřebenových luk Bachurně je ideální naplánovat přes nedávno zpřístupněnou krasovou jeskyni Zlá Diera. Podle mapy k ní vede z úbočí hory Buče žlutá turistická značka, ta ovšem ve skutečnosti neexistuje. Dobře označený je ale přístup od silnice spojující Lipovce a Lačnov.
Jeskyně Zlá Diera, zvaná místním lidovým nářečím také Zlá Džura, nepatří mezi státem zpřístupněné slovenské jeskyně, je to jeskyně soukromá. Odpovídají tomu jednak ceny (dospělý 160 Sk), ale i způsob zpřístupnění včetně možnosti smlouvání.
Zlá diera je pozoruhodná kromě unikátního a hojného výskytu netopýrů také tím, jak lze zdánlivě nezajímavé a malé jeskynní prostory zajímavým způsobem představit veřejnosti. Do jeskyně se vchází s přilbou a vyfasovanou karbidkou, uvnitř není žádná elektřina ani upravené chodníky.
Pro návštěvníky, kteří zde stráví zhruba 40 minut, je připraveno několik průlezek i ukázky krápníků, kostí a podzemních jezírek. Každopádně největší zážitky mají děti, pro něž jsou podzemní "plazivky" poměrně náročné a zároveň velmi vzrušující. Jeskyně Zlá Diera je kupodivu jedinou turistickou lokalitou v pohoří Branisko, na kterou vás upozorní směrovka u hlavní silnice Poprad-Prešov (resp. Bratislava-Košice).
Pramen Salvátor
V místech, kde se spojuje Lačnovský a Lipovecký potok, se rozprostírají mokré louky s bažinnou vegetací, kde pramení známá slovenská minerálka Salvátor. Poblíž se rozkládají tovární haly průmyslové plnírny, od chaty Tatran jsou však po zřetelných chodníčcích přístupné dva přirozené prameny.
První najdete přímo u plotu plnírenského závodu. Má výraznou pachuť sirovodíku a není příliš lahodný. Druhý se ukrývá severněji v lese a je podchycen dřevěnou jímkou. Tento pramen má vynikající chuťové vlastnosti – obsahuje částečně sirovodík, více však sloučeniny železa a oxid uhličitý. V minulosti se poblíž pramenné oblasti Salvatoru nacházely i malé lázně.
Může se hoditNávrh túry Ubytování v oblasti Užitečný web |
