Po více než deseti letech od poslední dovolené v zahraničí jsme se rozhodli v roce 1998 strávit dovolenou u moře ve Španělsku. Mimo přípravu všech potřebných věcí dostal manžel za úkol zkontrolovat platnost cestovních pasů byly v pořádku. Po příjezdu autobusem na hraniční přechod do Německa nastal první problém - vedoucí zájezdu zjistil, že manželův pas, označený ČSFR, je neplatný, přestože měl platnost předepsanou do roku 1999 (na jiném místě v pasu pouze do konce roku 1997). Nějakým způsobem se manželovi podařilo překročit hranice a pokračovali jsme v cestě. Ubytování v hotelu na pobřeží Costa del Brava bylo bez problému, počasí, strava a moře fantastické. První dny jsme se jako správní Češi přecpali nabízenými lákavými pochoutkami hotelové kuchyně (celopenze v ceně zájezdu), až manžela rozbolel žlučníka další dva dny držel dietu. Výlet autobusem na Monserrat byl krásný tam, zpátky jsem dostala migrénu, a protože španělský autobus neměl v provozu WC, zastavovali jsme u mostů přes půvabné říčky, do kterých jsem usedavě zvracela. Druhý den po tomto utrpení jsem ochutnala při večeři mimo jiné plody moře - výborné ryby, a bez jakéhokoli předchozího varování dostala v půlnoci obrovské zažívací potíže - průjem a zvracení. Po dvou hodinách mučení a umírání vlastního těla jsme přivolali lékařskou pohotovost, která u nás pobyla půl hodiny. Injekce nezabraly a neustávající potíže se stálým poklesem krevního tlaku vyvrcholily v odvoz rychlou záchrankou do nemocnice. V nemocnici - obdoba Chicago Hope, jsem proležela po novém vyšetření a další injekci asi dvě hodiny. Obavy z delšího pobytu v nemocnici rozptýlila lékařka, která nám řekla, že můžeme jít domů. Napsala recept na léky pro umělou výživu a zklidnění. Naštěstí jsme stále předkládali potvrzení o zdravotním pojištění, které cestovka zařídila účastníkům, takže jsme nemuseli, kromě léků, nic platit. Potáceli jsme se s manželem do hotelu pěšky, protože taxíky nebyly k sehnání, rozvážely mládež z diskoték. Během dvou dnů diety bylo lépe a pomalu jsme se chystali domů. Pro radost příbuzným jsme mimo jiné z dovolené vezli láhev červeného vína Sangria, aby věděli, co se pije ve Španělsku. Při stěhování z hotelu se nám ve výtahu povalil kufr, víno prasklo, a obsah kufru včetně nafoceného filmu byl na vyhození. Na zpáteční cestě autobusem jsem zhruba polovinu cesty protrpěla s migrénou a přijela domů velmi unavená. Přes všechny potíže to byla krásná dovolená. Pokud nám to finanční možnosti dovolí, pojedeme znovu.
2. června 2001
