Takový prodej se většinou už dlouho před vlastním konáním avizuje v místních novinách, kde stálá stejnojmenná rubrika má mezi ostatními inzeráty svoje místo. A věřte mi nebo ne, existují lidé, kteří každý nový výtisk místních novin začínají číst právě tímto sdělením. Pro ně vystopovat prodeje na dvoře nebo v garáži (respektive před ní), především když je s dodatkem „stěhování“, je něco jako posedlost: být tam první, vykoupit, co se dá, udělat ten nejlepší obchod, což znamená za dobré věci co nejméně zaplatit, a co je neméně důležité – objezdit takových míst co nejvíce.
Co vlastně podněcuje Kanaďany (a stejně tak Američany) k organizování garage sale? Neexistuje prostší a pravdivější odpověď, než konstatování faktu, že se tímto způsobem ekonomicky zbavují nepotřebných věcí ve svém domě nebo či apartmentu. A tak, pochopitelně podle ročního období, můžete na vjezdech do garáží rodinných domků vidět na stolech rozloženo všechno: pouzdrem na sluneční brýle počínaje starším typem počítače konče. Není výjimkou, že koupíte – jak jinak, než fungující, to je předpoklad úspěšného prodeje -, toaster, žehličku, kola, brusle, kopačky, míče, starší nábytek, vysavače, disky do automobilových kol, starší tranzistorová rádia, telefony, psací stroje, zařízení pro fit cvičení atd. Pravidelným zbožím jsou hračky, gramofonové desky, CD, oblečení, použité peněženky, kabelky, dokonce i boty, nádobí, skleničky, zbytky stolních souprav a já nevím co ještě.
A tady se přímo nabízí odpověď na otázku, proč jsou někteří lidé tímto nakupováním tak posedlí. Oni totiž vědí, že být první, znamená si vybrat. Vědí také, že cena se dá s prodejcem, který mnohdy nemá trpělivost čekat do odpoledních hodin na další zájemce, usmlouvat s jistotou, že on prodá. A za další – tito hromadní vykupovatelé zboží z „garážového či prodeje ze dvora“ jsou zajisté majiteli prodejního stánku ve velkém Flea Marketu (bleší trh), kde je otevřeno jen o sobotách a nedělích. Ve všední dny se prostě shání zboží. Majitelé těchto stánků mají většinou ještě jedno – hlavní – zaměstnání a stánkový prodej berou jako možný dobrý vedlejší příjem. Ale dá se tam sehnat všechno. Třeba i gong jako rekvizita pro divadelní představení. Ovšem značně dráž a v pochybené kvalitě.
Zajistit ekonomický efekt takového prodeje, to není maličkost, jak upozorňují autoři dokonce v několika publikacích věnovaným právě organizačním a etickým pokynům úspěšného garážového prodeje. Vedle rad, jak zorganizovat, doporučují také co a jak prodej uspořádat, jak zboží označit, jak se při prodeji chovat a jak se zákazníky rozmlouvat. Dalo by se očekávat, že autoři těchto publikací budou nabádat k vysokým cenám. Není tomu tak, naopak, přiklánějí se k tomu, aby k nalákání více zájemců měli pořádající připraveny ještě nějaké drobnosti zdarma. Radí také prodej rozložit do dvou dnů, přičemž ten první by měl být určen k prodeji za vyšší ceny než ten druhý, který by měl sloužit k doprodeji zbytků. A vybízejí prodávat věci oprané, vyčištěné, nábytek nablýskaný, elektrospotřebiče fungující, a to vše v garáži uklizené a vymetené. Zdůrazňují, že větší úspěch mohou zaručit tam, kde se spojí více rodin dohromady - čímž může vzniknout „yard sale“ s dobrým výdělkem.
Garage a Yard Sale bývají mnohdy velice zajímavým začátkem nejčastěji sobot, jen někdy i neděle, kdy se doprodávají opravdu už jen zbytky. Začínají zhruba o osmé ráno. (Nekonají se v době oficiálních svátků nebo o tzv. dlouhých víkendech, kdy jsou tři dny souvislého volna.) Je to příležitost ke sváteční vyjížďce autem s příjemným „společenským“ osvěžením. Garážové prodeje mají nenapodobitelnou atmosféru zejména pro ty, kteří se nestydí usmlouvat slevu třeba i z jen padesátníku na polovinu. A že se to obvykle podaří, zejména když se čas přehoupne přes druhou hodinu odpolední, je nasnadě.
Nakupovat pod střechou garáží je úplně něco jiného než v obchodě. Lidé se vzájemně zdraví, usmívají na sebe, nic je nehoní, nikdo na ně nekouká, aby hleděli od stolu vypadnout, zboží jim cestuje z ruky do ruky a tiše přitom komentují jejich upotřebitelnost. Nehodnotí kvalitu, nehaní, neurážejí, naopak jsou zdvořilí a vlídní. Vždyť o nic nejde, každý má čas a nemusí koupit. Přišel sem pro radost. A že se mnohdy dají pořídit drobnosti opravdu jen pro radost, dokazují mnohé restaurace, jejichž interiéry jsou vyzdobeny milými tretkami, které mnohdy dotvářejí jejich rázovitý charakter.
Takže, pokud budete mít příležitost, vyjeďte po stopě papírových cedulek a po směru šipek na nich. Určitě se pobavíte a kdo ví, třeba nějakou to milou nepotřebností i své srdce potěšíte... V každém případě však prožijete nevšední zážitek.
Z ontárijského Bramptonu své čtenáře srdečně zdraví a každý den alespoň jednu radost přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: vera.kohout@sympatico.ca
