Německo žije ve znamení zajíce, Británie peče jehňata

Vajíčka a zajíčci jsou v Německu jednoznačně hlavním znamením Velikonoc. Objevují se v těchto dnech na všech přáních, pohlednicích, reklamách a ve výlohách obchodů, ale vyskytují se i v konkrétním životě lidí v podobě některých přetrvávajících tradic.

Málokdo už sice hází vejce přes střechu domu, aby ho ochránil před neštěstím, stejně jako sotva někdo věří, že vajíčka snesená na Zelený čtvrtek se nikdy nezkazí. Barvení, malování a různé zdobení vajec jsou však stále velmi rozšířené a v Německu je i mnoho sběratelů obzvlášť zajímavých kraslic. Vajíčka sice nezískávají koledníci s pomlázkou, ale obdarovávají se jimi známí při návštěvách, a hlavně jsou zdrojem oblíbené zábavy dětí. Velmi časté je totiž schovávání vajec (i dalších dárků), nejlépe na zahradě kolem domu, kde je pak děti hledají. Malé děti obvykle věří, že jim je přinesl zajíček, který se v tomto smyslu řadí po bok Ježíška a Mikuláše. Mnohde visí malovaná vejce na keřích a stromech u domů jako ozdoba. Zároveň jsou Velikonoce v Německu jedním z největších náboženských svátků roku; pro evangelíky je pak Velký pátek vůbec tím největším. Náboženský aspekt dodává Velikonocům a zvláště předvelikonočnímu období prvek smutku, utrpení a nářku, který by se měl projevovat po celý týden před svátky střídmostí a zdrženlivostí. Mnoho lidí se skutečně věnuje pokání, rozjímání a půstům, či moderně různým dietám. Střídmost se týká i zábavy - v Německu jsou dokonce oficiálně zakázány tance a plesy a na Velký pátek i veškeré veřejné hudební produkce a sportovní utkání. Ale platí to i pro práci. V Německu je na Velký pátek i Velikonoční pondělí volno a nadměrně by se nemělo pracovat ani doma. K novodobým tradicím německých Velikonoc ovšem patří i masové cestování - jak lyžaři v Alpách, tak milovníci tepla na Kanárských či Baleárských ostrovech obvykle obsadí o svátcích do posledního místa všechna ubytovací zařízení a ti, na které už tam nezbyla místa, jedou aspoň někam jinam. Patří k nim také protestní pochody - ať už v 70. a 80. letech proti zbrojení, či v poslední době spíše proti nezaměstnanosti. K Velikonocům v Británii patří rodinné sešlosti, a pokud počasí dovolí, tak i piknik. Kuchařky však nemají ruce příliš svázané tím, co by měly na tyto svátky vařit. Klasika je pečené jehněčí, ale když si někdo umane, že musí mít krocana nebo lososa na rožni, svět se nezboří. Děti si Velikonoce spojují především s hledáním vajíček. Čokoládová vejce se poschovávají všude možně po bytě, po domě nebo i na zahradě, děti je hledají a za odměnu si je mohou nechat. Z "honu na vejce", jak zní doslovný název těchto hrátek, mají největší radost výrobci tradičních symbolů Velikonoc. Obchody jsou doslova přeplněny nejen vajíčky různých barev a velikostí, ale i čokoládovými zajíčky a kuřátky. V některých částech Anglie ještě přežívá starodávný zvyk, při němž ženy druhé pondělí po Velikonocích připoutaly muže a vyžadovaly od nich výkupné v podobě drobných peněz. Muži pak dělali totéž o den později. Místo drobných však vyžadovali polibek. Jinde se 40 dní po Velikonocích (Den Nanebevstoupení Páně) udržuje tradice, při níž farář obchází se školáky obecní hranice a polévá je vodou. Občas prý dostanou kluci vrbovým proutím na zadek, aby nezapomněli, kde hranice obce leží.