Za Šrůtkovic statkem na konci osady, kde na podzim prodávají ty nejlepší brambory na světě, hodíte lyže do sněhu a vydáte se rozbitou stopou v úvozové cestě mezi poli k blízkému lesu. Doprovází vás pes Dajzin a vy ho marně okřikujete, aby neničil běžeckou trasu. V tom okamžiku potkáte děti bobující na mezi a začínáte pochybovat, že tímto směrem se vůbec někdy pořádně sklouznete.
Omyl! Na kraji lesa to začíná. Tam, kde brodění v závějích vzdali psi i pěší výletníci, přichází ta pravá chvíle běžkaře. Vidíte ji, jak se táhne do kopce a vine po cestě mezi stromy. Má pořád daleko ke světovému poháru i dobře vysoustruženým tratím Jizerské padesátky. Ale je tam. Pravá běžecká stopa. Lehce posypaná čerstvým sněhovým popraškem, ale pod ním ztvrzená dlouhými mrazy. Dnes tu před vámi ještě nikdo nejel. Jen sem tam ji přetínají drobné stopy srnek či zajíců. Hop, hop.
Tělo se dostává do pravidelného rytmu a vy stoupáte do mírného táhlého kopce. Váš dech a šustění lyží po sněhu jsou jedinými zvuky, které máte šanci uslyšet. Noříte se hlouběji a hlouběji do lesa. Na vršku kopce mělká stopa pokračuje prostředkem široké proplužené lesní silničky, kde projede auto dřevařů jednou dvakrát denně. Kdo si špatně namazal a cestou do kopce sakroval, se teď může smát. Začíná ideální trať pro běžecké bruslení.
Hop, hop, ruce zvolna dlouze zabírají a lyže se rozjíždějí po hranách do obou stran. Cesta ubíhá skoro tak rychle, jako kdyby se jelo na kole. Bum, za krkem přistane studený polštář z větví třicetimetrového smrku. Než se člověk oklepe, je tu zasněžená louka s dřevěnými chatičkami skautského tábora u hájovny na Staré Huti. Na křižovatce běžeckých tratí neboli lesních cestiček vzniká první dilema.
Rovně vede stopa na Těmic, doprava dolů na hájovnu Hřeben a Novou Ves, doleva k partyzánské hájovně Eustach a pak dál do Černovic nebo k zastávce úzkokolejky Chválkov. Tak třeba doprava. Na Hřebenu je "bruslař" nádherným mírným sjezdem za pár minut. V hájovně se kouří z komína a za plotem štěká, tak jak to u myslivců musí být, jezevčík. Na rozcestí si skupina běžců dává tatranku. "Kam se dá dojet?" ptáte se. "Kam chcete?" zní odpověď.
Na Novou Ves? Do Kamenice? Nebo ještě dál? "Kolem Kamenice to je pro ty pivaře - běhají od hospody k hospodě. Na Vlčetínec do Bozděchova a zpátky na náměstí," směje se tatínek, který si s malým klukem vyrazil na celodenní výlet. "My jsme se vydali úzkokolejkou z Kamenice do Chválkova a odtud jedeme na lyžích."
Do nejbližší osady - Nové Vsi je to pořádný kopec vzhůru. Ale právě tady je nejbližší hospoda, které vládne stará paní... Grog, čaj, sušenky a znovu do stopy. Zpět k Hřebenu to jede jako blázen. Ale kopec stejně neošulíte. Zpátky na Starou Huť podél potoka a kolem studánky se zázračnou vodou to dá pěkně zabrat. Táhlý "urolbovaný" kopec je místy posetý chvojím, jak lesáci i v zimě stahují klády z lesa.
Už vám někdy stopa voněla čerstvým smrkovým dřevem? Stará Huť je tu coby dup. Vpravo je zasněžený rybníček a cesta dál stoupá vzhůru. Kdo už má dost bruslení, může se asi po sto metrech dát doleva další romantickou lesní stopou, která je zkratkou na Chválkov. Ale vybruslit si to k Eustachu, kde měli za války tajnou základnu partyzáni, stojí za to. Po dvou kilometrech vzhůru máte pocit, že vám tím náporem čerstvého zdravého vzduchu prasknou plíce.
Když si myslíte, že jste si sáhli na dno svých možností a ujeli víc kilometrů, než je zdrávo, z ničeho nic se vedle vás objeví červená závodní kombinéza. Jedu z Horní Cerekve," říká čerstvě vyhlížející chlapík, jako by se nechumelilo. Nechce se uvěřit, že nakonec za odpoledne "ubruslí" skoro maraton. Někde v dálce zahouká úzkokolejka a běžec zvolna mizí.
Obyčejného smrtelníka naštěstí po chvilce zachrání zkratka, která se nad Rytovem stáčí zpět ke Staré Huti a nakonec k Benešovu. Hop, hop. Mezi stromy v tichosti proletí jestřáb. Za další chvíli je osada na dohled. Boby se válejí ve škarpě a po polní, čerstvě vyšlapané stopě běhají malé děti zcela zaujaté závoděním téměř ve stylu světového poháru. "Mami, já jsem Katka Neumannová," křičí holčička, která se žene do cíle po nejkratší trase a vítězí nad svými staršími bratry "Elofsonnem" a "Bauerem".
KDE JEŠTĚ BĚHAT U NÁS:
Krkonoše
Horní Mísečky - Mekka závodního lyžování se závodními tratěmi, ale zároveň i jedno z nejvýhodnějších nástupišť na hřebenovou túru v Krkonoších, která nabízí za pěkného počasí velmi krásné výhledy často až do Polska.
Harrachov - má celkem dobré závodní tratě namotané v lesním kopcovitém areálu - nehodí se až tolik pro turisty.Ti však mají celkem dobrou možnost vystoupat ze střediska až na Voseckou boudu na hřebenech.
Špindlerův Mlýn - má několik upravovaných turistických okruhů, které vedou přímo ze střediska.
Benecko - je vybaveno turistickými i závodními tratěmi i odtud je slušné nástupiště na hřebeny. Jilemnice - dobrý běžecký areál v Krkonoších se spoustou závodních tratí.
Jizerské hory
Bedřichov - známé centrum běžkařů, které má vždy upravené tratě, navíc leží na Jizerské magistrále, která vede přes celé hory. Jedno z nejlepších míst pro turistické běžkaře. Bedřichov je také místem, kde se každoročně konají světové závody v běhu na lyžích.
Šumava Zadov - centrum závodního, ale i turistického běžeckého lyžování odkud se rozbíhají stopy do celé Šumavy. Jedno z nejlepších míst v republice. Krásné možnosti běžeckého lyžování jsou kolem Kvildy, Horské Kvildy, Modravy a Filipovy Hutě. Krušné hory Dobré běžkařské možnosti jsou na Perninku, Abertamech a pak na Božím daru.
Jeseníky
Nejoblíbenější je tzv. transjesenická magistrála, která vede z Červenohorského sedla na Praděd a měří 38 km. Další tratě vedou z Červenohorského sedla na obě strany Hrubého Jeseníku.
Českomoravská vrchovina Tady se nejlépe jezdí v Novém Městě na Moravě nebo kolem Devíti skal.
Beskydy
Jedna z nejoblíbenějších tratí začíná na Bumbálce a pokračuje přes Visalaje na Bílý kříž.
 |
