Oáza hotelové pevniny a upravené, před právě nevlídným mořem chráněné pláže se mi proto zdají jako to nejlepší z chorvatské turistiky. Jen do chvíle, než vjedeme do klidné zátoky, kde není po civilizaci ani vidu, ani slechu. Azurová, příjemně teplá voda podmalovaná západem slunce láká. Skok do vody, jen tak, jak pánbůh stvořil. Už chápu, co k jachtaření po Jadranu přitahuje stále více lidí.
Vplouváme do přístavu. První noc na lodi. Ležím ve spacáku na vychládající palubě a pozoruji hvězdy. Ráhno se vytrvale houpá. Vedle mě leží několik "členů" posádky. Různé profese, různý věk. Jak je vidět, na moře může v dnešní době vyrazit i úplný neznalec. Pronajmout si malou, sportovní jachtu pro šest osm lidí včetně kapitána je totiž tou nejjednodušší věcí na světě. Je ovšem nutné se o všechno postarat sám.
Zařídit přes agenturu loď, dopravit se po vlastní ose ve stanovený den na stanovené místo, přivézt jídlo nejen pro sebe, ale i pro kapitána a svoje spolucestující, šetřit vodou, na lodi nelenošit, ale pomáhat, kde se dá. Odměna je však sladká - nekonečná svoboda.
Alternativou, kterou zvolilo mých zhruba dvacet spolucestujících, je baculatá plachetnice trabakul. Starý jadranský typ nákladní lodi má několik jednoduše zařízených kajut a lodní kuchařku, která dává výbornými pozdními večeřemi žaludku pořádně zabrat. Žádná starost, jen klid a pohoda. Všechno zařídí cestovní kancelář. Člověk se však musí podřídit programu a nemůže brázdit vody Jadranu, jak se mu zachce. Zase si ale na palubu může vzít horské kolo, které na ostrovech rozhodně užije.
Oáza klidu na moři, útěk od hotelů
Ačkoli jsou Češi na Jadranu jako doma - Chorvatsko nabízí téměř každá cestovní kancelář a čeština není na zdejších plážích ani zdaleka výjimečným jazykem - většina jich zná jen tu méně přitažlivou, hotelovou tvář země s více než tisícem ostrovů a nejméně desetinásobkem osamělých zátok a pláží. Prozkoumávat neobydlená místa, koupat se na místech s křišťálově průzračnou vodou, kde se možná ještě nikdo nikdy nekoupal, spát uprostřed letní noci, daleko od světel, s několika desítkami metrů vody pod sebou - to je stále novinka. Kdo nezažije, neuvěří. Kdo to ale jednou zkusí, vícekrát už se do hotelu nevrátí.
Jak vlastně taková plavba vypadá?
Den začíná obyčejně snídaní, ovšem ta ohlášená lodním zvonem nějak víc chutná. A pak už honem na palubu, namazat pořádně krémem s vysokých faktorem a - nehýbat se třeba celé dopoledne. Půlka paluby pro nudisty, půlka pro ty stydlivější. A mezitím ráhno a srolované plachty, abychom na sebe neviděli. Odpoledne nějaký ten výstup, výjezd na kole, nebo jen lenošení na slunci a koupání v nedotknutých vodách. A večerní očista tradičně v lidmi opuštěné zátoce.
Přichází ale bouřka. Loď je přivázaná u mola v přístavu. Kapitán Ivan Vukovič kontroluje upevnění a dává poslední příkazy posádce. Všechno je v pořádku, ale tentokrát se na palubě spát nedá. Vítr fičí, blesky osvětlují okolí a středozemní kapky plácají o dřevěný trup plachetnice. Loď se nebezpečně kolébá. Kupodivu nikomu není špatně. Usínáme, jako když nás do vody, pardon, do podpalubí hodí.
|
MŮŽE SE HODIT |
|
Kolik to stojí |
 Dovolenou v Chorvatsku je příjemné strávit na jachtě. |
