Můžete to pojmout jako návštěvu turistického kýče, nebo jako prohlídku jednoho z nejromantičtějších zámků na světě. Neuschwanstein je každopádně místem, které nenechá chladným zřejmě vůbec nikoho. Jeho pohádková silueta korunovaná věncem věží je notoricky známá a posloužila například Waltu Disneymu jako inspirace pro zámek Sněhurky. Při výpravě na jeden z nejnavštěvovanějších zámků světa se však musíte obrnit trpělivostí.
Divadlo pro jednoho diváka
Neuschwanstein objevíte nad bavorským městečkem Füssen, zhruba sto kilometrů od Mnichova a nemusíte mít obavy, že byste ho nenašli. V sezoně ho denně navštíví v průměru 6 000 lidí a od jeho zpřístupnění veřejnosti už ho vidělo víc než šedesát milionů návštěvníků. První frontu vystojíte při příjezdu na odstavná parkoviště, druhou na vstupenky a třetí na prohlídku. Už první pohled na vysokou skálu, na níž se zámek tyčí, vám ale váš čas vynahradí.
Pro stavbu svého zámku si Ludvík II. vybral skutečně působivé místo. A přitom mu nešlo o to blýsknout se před návštěvami nebo honosně reprezentovat. Podivínský král stavěl zámky výhradně pro sebe. Budoval je v málo přístupných místech bavorského království a utíkal do nich před lidmi, aby se v romantickém prostředí oddával svým snům o středověku a germánských mýtech.
Králova fobie z lidí byla ostatně vyhlášená. Nejenže se odmítal účastnit jakýchkoli veřejných ceremonií, ale postupem času situace dospěla tak daleko, že v divadle, které se rozhodl navštívit, nesměl být kromě něj jediný divák. Takovýchto privátních představení se pro něj odehrály víc než dvě stovky.
Kromě toho utíkal Ludvík II. do Neuschwansteinu před svou matkou Marií, která až do své smrti přebývala na zámku Hohenschwangau, a se kterou neměl dobré vztahy. Hohenschwangau stojí vzdušnou čarou jen několik stovek metrů od Neuschwansteinu a k prohlídce obou zámků můžete vyrazit z jednoho parkoviště.
Zadlužený král
Až popadnete dech po výstupu do prudkého kopce (případně se můžete nechat nahoru vyvézt kočárem taženým koňmi), otevře se před vámi nádherná vyhlídka rámovaná z jedné strany rovinou s poli a vesnicemi a ze strany druhé strmými skálami a roklemi.
I když se poloha Neuschwansteinu jeví z návštěvnického hlediska jako naprosto idylická, odborníci neustále sledují pohyb podloží a už několikrát se musely skalní stěny zpevňovat. Vlhké klima navíc neprospívá vápencovým průčelím, která se musí každých několik let renovovat.
Ludvík byl však myšlenkou na pohádkový zámek posedlý a trval na jeho postavení, ačkoli stavba, která začala roku 1868 (dokončená byla až v roce 1892 ve zredukované verzi), vyšla na šest milionů marek, což byla v tehdejší době horentní suma.
Není však pravda, že Neuschwansteinem král zruinoval státní pokladnu, protože stavbu financoval z privátních prostředků. Ačkoli se Ludvík topil v dluzích (byl tak zoufalý, že například naváděl své sloužící, aby vykradli banku a peníze mu přinesli), na zámku skutečně nešetřil.
Megalomanský projekt
Může se hoditPod oběma zámky jsou k dispozici parkoviště, kde za osobní auto zaplatíte 5 eur. Vstup do zámku Neuschwanstein vyjde dospělého na 12 eur, prohlídka zámku Hohenschwangau o dvě eura méně. Hlad uspokojíte mnohem levněji v nedalekém městečku Füssen. Za prohlídku stojí jeho historické jádro s malebnými uličkami. Značenou cestou se kolem zámku dostanete až k mostu Marienbrücke, který se klene přes hlubokou strž. Je odsud jedinečný výhled na celý zámek. |
Ačkoli se při jeho stavbě inspiroval středověkým hradem Wartburg a především operami svého velkého oblíbence Richarda Wagnera, Neuschwanstein poskytoval Ludvíku II. veškeré myslitelné pohodlí a přepych. Na stavbě zámku pracovaly tři stovky dělníků a stavělo se i v noci za svitu lamp. Spotřebovalo se 465 tun salzburského mramoru, 1 550 tun pískovce a téměř půl milionu cihel.
Ve všech více než dvou stech pokojích královského zámku se počítalo s centrálním horkovzdušným topením. Tekla zde teplá a studená voda a toalety měly automatické splachování. Sloužící přivolával král elektrickým zvonkem a měl sem dokonce zavedený i telefon. Jídla se z kuchyně přepravovala výtahem.
Pokud se rozhodnete vystát si frontu na vstupenky a prohlídku (můžete si koupit i audioprohlídku v češtině) a máte jen trochu smysl pro romantiku, interiér zámku vás ohromí. Jen na králově posteli pracovalo 14 řezbářů víc než čtyři roky, a až uvidíte její zdobnost, pochopíte proč.
Skutečně fascinující dojem vyvolávají trůnní a hudební sál, vyzdobené obrazovými cykly. U královy pracovny dokonce objevíte i malou umělou jeskyni, která vznikla opět z rozmaru pomateného panovníka. Hlavním motivem je labuť, kterou měl v erbu rod Schwangau, za jehož následníka se Ludvík II. považoval, a která je navíc symbolem čistoty.
Záhadná smrt v jezeře
Král si ale svého vysněného zámku příliš neužil, protože jeho duševní choroba se neustále horšila a v roce 1886 musel být zbaven svéprávnosti. Stalo se tak poté, co komise odborníků vyslechla osoby z jeho okolí a vyhotovila posudek, ze kterého jasně vyplývalo, že král je "pomatený." Jeho podivínské chování se projevovalo už ve velmi útlém věku a bylo nejspíš podmíněno i dědičnou zátěží, protože duševní choroba propukla i u jeho bratra.
Ludvík například odmítal podřizovat se střídání dne a noci, takže vstával v osm večer, kdy posnídal, kolem druhé v noci obědval a k ránu večeřel. Postupem času se u něj začaly objevovat nesmyslné záchvaty vzteku, netajil se úmyslem skoncovat se životem, trpěl halucinacemi a nesnesl, aby se na něj kdokoli díval, takže lidé při rozhovoru s ním museli upírat zrak na podlahu. Svému služebnictvu dával nesmyslné příkazy a chtěl například, aby zařídili, aby měsíc svítil v jeho ložnici a nikoli na nebi.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Po vyhotovení psychiatrického posudku zbavil soud krále svéprávnosti a ustanovil mu dva opatrovníky. Komise ho odvezla z Neuschwansteinu do zámku Berg, kde ho převzali do péče ošetřovatelé. Druhý den král po mnoha letech posnídal ráno a dopoledne byl se svým psychiatrem na procházce. Ten mu slíbil i procházku večerní a protože se král choval klidně, lékař odmítl doprovod dalšího personálu.
Když se však muži nevrátili ani po dvou hodinách, začalo pátrání a po dalších čtyřech hodinách byly objeveny jejich mrtvoly v jezeře. Zatímco královo tělo neneslo žádné známky násilí, obličej psychiatra byl poškrabaný a na krku měl známky škrcení. Nikdo neví, co se doopravdy stalo, ale předpokládá se, že se král chtěl utopit a psychiatr se snažil mu v tom zabránit. Při následné potyčce tak nejprve Ludvík utopil jeho a pak sám sebe.