Nejvíce zaplatí turisté za lanovku a za parkování

Velehory Slovenska, Vysoké Tatry, jsou ideálním místem, kde může průměrná tuzemská rodina strávit velmi příjemnou zahraniční dovolenou, která nezruinuje rodinnou kasu. Nabídka ubytování je natolik pestrá, že si vybere skutečně každý.

Dokonce i pro rodiny s velmi malými dětmi existuje jen několik kilometrů od Tatranské Lomnice speciální hotel, v němž naleznou na pokojích  postýlky s ohrádkami, v restauraci vysoké dětské židle a speciální dětský jídelní lístek, a v hotelu obrovskou hernu, ve které se vyškolený personál o potomky postará.

Tuzemské návštěvníky Vysokých Tater příjemně překvapí, že i na Štrbském či Skalnatém Plese dostanou občerstvení za stejnou cenu jako v kterékoli kavárně či restauraci v tuzemsku. Vysokohorská přirážka se stala jakousi relikvií minulostí (tedy pokud se člověk nejde občerstvit do čtyřhvězdičkového hotelu, že?!). Jediný a velmi silný nápor na kapesné čeká turisty při nákupu jízdenek na lanovou dráhu a při parkování.

Cesta z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso kabinovou lanovkou, přezdívanou bon-par či bonbon, přijde dospělého na tři sta slovenských korun a dítě od šesti let na dvě stě. Pokud si pak návštěvníci velehor vyjedou ještě sedačkovou lanovkou do Skalnatého sedla, zaplatí dospělý sto padesát slovenských korun a dítě stovku. Výlet lanovkou ze Skalnatého Plesa až na Lomnický štít stojí čtyři stovky, děti zaplatí o sto korun méně. Pokud by lidé, kteří v Tatrách nejsou ponejprv, chtěli ušetřit, a na Skalnaté Pleso vyjet z Tatranské Lomnice velkou kabinovou lanovkou, mají smůlu. Od letošního května tato lanovka nejezdí.

Ještě poměrně přijatelnou sumu vydají cestující za cestu pozemní lanovkou na Hrebienok. Dospělý platí osmdesát, dítě šedesát Sk. Znalci ovšem vědí, že daleko romantičtější je na Hrebienok dojít pěšky, protože pozemní lanovka neboli zubačka má místa pouze k stání, a když se do ní nahrnou davy cestujících, stačí si člověk během deseti minut cesty všimnout jen toho, kdo mu právě stojí na noze, krásy okolní přírody pak zcela pomíjí.
Ale i člověk, který je zvyklý dvakrát obrátit každou korunu, peníze za lanovku většinou vydá. Atrakce je atrakce a navíc, pohled na vodopády, vodní oka, lesy a hřebeny hor je skutečně zcela výjimečný. (Konečně, na dovolené u moře by stejnou sumu zaplatil za jednu pizzu a limonádu.)

Nápor na nervy začne, když hodlá zaparkovat. Ne, že by parkovacích míst bylo ve Vysokých Tatrách málo. Je jich dost, ale majitelé parkovišť požadují jednotnou cenu – sto šedesát Slovenských korun. Mají sice většinou rozepsané hodinové stání, které přijde na čtyřicet až šedesát korun, ale to je teorie. Na horách je totiž hodina velmi krátká doba, takže oněch sto šedesát korun stejně majitel parkoviště nakonec inkasuje. Ne, že by tento článek chtěl někoho navádět k nepravostem, ale ve Smokovcích i v Tatranské Lomnici existují místečka, kde se dá naprosto legálně (aniž by člověk porušoval předpisy a vykoledoval si neoblíbenou botičku, s nimiž slovenští policisté nikterak v Tatrách nešetří), a přitom zcela bezplatně zaparkovat. Je jen třeba vyjet na výlet brzy zrána, protože po desáté dopoledne jsou tato parkovací místa již zcela zaplněná.

Vysoké Tatry - oblíbený cíl českých turistů.