Největším nepřítelem byla mlha

Na špičky lyží je ještě vidět, ale kousek dál se všechno utápí v neproniknutelné mlze. Hrboly, dolíky se objevují náhle, neočekávaně a působí jako neustálá hrozba. Na lyžařské středisko Val Thorens padla mlha. Je jako deka, která leží na tomto lyžařském ráji, kde si Čech, zvyklý na Krkonoše či Krušné hory znovu říká, že lyžování doma je proti tomuto zázraku naprostá slabota... Ale teď je ve Val Thorens mlha. Nepříjemná, otravná, zlá, největší nepřítel lyžařů. Kdo zažil lyžování v mlze a není zrovna Hermann Maier nebo Renate Götschlová, dovede si to dost dobře představit. Sebemenší nerovnost, s níž by se za normální viditelnosti i průměrný lyžař bez problémů vypořádal, najednou působí jako katapult, který s člověkem pořádně zamává a ještě s ním občas šlehne o zem.

Přitom to začalo tak slibně. První den bylo nádherně. Sluníčko jako by se zbláznilo. Svítilo na prstenec kopců nad střediskem, na všechny svahy s desítkami sjezdovek různých obtížností, na vleky a lanovky, které pomalu vezou lyžaře nahoru. Přitom nástupní stanice lanovek - jak bývá v lepších střediscích obvyklé - jsou velmi blízko hotelů, penzionů a ubytoven. Člověk udělá pár kroků, nazuje lyže, sjede kousek dolů a už je u vleku. A pozdě odpoledne, když se vracíte ze sjezdovky, dojedete až ke vchodu své ubytovny.

Jenže druhý den padla mlha. A požitek z jízdy totálně zkazila. Jenže zůstaňte v pokoji, když jste za týdenní zájezd zaplatili takové peníze! Na lyže se prostě musí, i když lyžařské brýle stále namrzají a ještě zhoršují už tak dost mizernou viditelnost. I když člověk občas na drobné nerovnosti vyletí do vzduchu a natluče si. I když už toho všeho máte plné zuby, protože mlha neustupuje ani další dny, ba naopak ještě o něco zhoustne.

Samozřejmě ještě můžete trávit dny a večery jinak. Ve středisku jsou ping-pongové stoly, hřiště na squash, bazén a další možnosti sportování. A taky je tu spoustu hospod a restaurací. Ale všechno je tak drahé, že si průměrný Čech většinou nechá zajít chuť, anebo se spokojí s pivem či s vínem ze samoobsluhy...

Ale pak se konečně dočkáte. Ráno vykouknete z okna ubytovny a - obloha bez mráčku, všechny kopce a sjezdovky jsou zase tady, sluníčko znovu svítí, jako by se zbláznilo. Z lyžování je zase radost, svištíte z kopce, kocháte se výhledem na všechny ty krásné hory v okolí, necháváte se vyhřívat slunečními paprsky, únava z lyžování jako by neexistovala a užíváte si výborné nálady.

A druhý den vyhlédnete z okna a nevěříte vlastním očím. Mlha se zase vrátila...