A že do Thajska jich loni zavítalo celkově na 15.000. Další tisíce se jich ocitly v poslední době v Brazílii. Důvod? Právě pravidelné letecké spojení.
Češi jsou navíc společně s Nizozemci pasováni na největší cestovatele Evropy. A nedělají to většinou tak jako Britové.
Ti levnými aerolinkami přiletí na dva tři dny do Prahy (loni předstihli v počtu návštěvníků české metropole sousední Němce a celkem jich bylo téměř 600.000), vymetou restaurace a hospody, koupí dárek a zamíří zpět za kanál La Manche.
Turistické touhy se mohou měnit velmi rychle
Právě příklad Angličanů ukazuje, že stačí skutečně jenom několik let a zájmy turistů se mohou zcela změnit. Vždy však rozhodne nabídka, kterou v současnosti ovlivňují nejen cestovní kanceláře, ale i letecké společnosti a stav peněženek i účtů na kreditních kartách.
Podle marketingových průzkumů je totiž minimálně polovina turistů ve svých požadavcích velmi "přelétavá", a pokud se objeví zajímavá nabídka, neváhají rychle objevit a "zabydlet" další volné místo na mapě světa.
Navíc se v tomto případě situace neustále mění, protože zejména mladší lidé se nevracejí v takovém množství na stejná místa jako jejich rodiče. V některých rakouských a švýcarských zimních střediscích mi například jejich manažeři říkali, že mají návštěvníky, kteří jezdí deset, dvacet, či dokonce třicet let na stejné místo. Část z nich požadovala při ubytování stejné patro, podobný výhled a prý je dost i takových, kteří přijedou pouze tehdy, když dostanou i stejný pokoj.
Toto turistické "staromilství" (velmi typické bývalo pro Němce) je na pomalém ústupu. Neustálé rozšiřování možností cestování i nabídka zábavnějších a zajímavějších služeb to mění.
A právě Češi, které do konce roku 1989 držel komunistický krunýř spíše doma a na chalupách (pokud netoužil někdo jet na nákupy do východního Německa, k maďarskému jezeru Balaton či třeba na družební zájezd do Sovětského svazu), jsou nejlepším důkazem toho, že cestování a objevování je jejich velkou vášní. V tom lehce porážíme Slováky, Poláky či Maďary.
Stačí dva příklady z posledních tří let.
Co ještě objevíme letos? A co příští rok?
Před časem byly cesty do Egypta organizovány pro pár tisíc lidí, ceny sice nebyly ani tehdy nijak závratné, ale přece jenom vyšší než dnes. Odhady odborné firmy Mag Consulting, která trendy v cestovním ruchu dlouhodobě sleduje, hovoří o tom, že letos do země faraonů pojede přibližně 120.000 českých turistů. Jiná čísla přinášejí údaj až o 150.000 našinců. Protože v orientálním Egyptě pořídíte slušnou dovolenou i za 10.000 korun.
Podobné je to v případě Bulharska, kam se jako k jednomu z mála moří jezdilo od nás i před revolucí. Po ní ovšem přišel katastrofální propad. Dnes už je Čech na černomořském pobřeží (zajímavé je, že pouze na bulharském, na rumunském nikoli) opět doma.
Lze však s úspěchem pochybovat o tom, že v příštích letech se situace opět nezmění. Je ještě mnoho míst, která na české "objevitele" stále ještě čekají.
A jak již bylo řečeno, mladší generace objevuje svět spíše bez pomoci cestovních kanceláří, protože žádné turistické "staromilství" neměla ani možnost poznat.
