Slovenské Jeseníky
Na rozdíl od ostatních slovenských pohoří jsou Volovské vrchy tvořeny starými metamorfovanými horninami, jež prodělaly dlouhodobý geologický vývoj, a tvoří jakoby prastaré jádro západokarpatských horstev. K němu resp. na něj byly později „přilepeny“ další horské systémy – z jihu například sousední Slovenský kras, ze severozápadu Nízké Tatry, Muráňská planina a Slovenský ráj.
Dlouhé miliony let trvající vývoj v kombinaci s podložními krystalickými břidlicemi se projevuje na reliéfu Volovských vrchů, který tvoří nikoli ostře členité vrchy, ale spíše oblé masívy a plošiny. Kdo pamatuje naše ještě zalesněné Jeseníky zhruba před 30 lety, pak jim dnešní Volovské vrchy jakoby z oka vypadly.
S jesenickou oblastí mají Volovské vrchy společné i bohaté a v minulosti intenzivně těžené zásoby nerostných surovin. Prakticky v každé obci se dříve dobývala železná ruda, zlato, stříbro nebo antimon, v údolích pracovaly tavící pece a hamry.
Zarůstající louky na Hekerové
Skalisko Baračka
Jako pověstmi opředené Petrovy kameny vypadá zdálky skalisko Baračka (1293 m), jež tvoří nejvyšší bod plochého masívu Volovce. Na rozdíl od "Petráků“ si můžete bez obav vyšlápnout až na vrchol (ohrožené květy tady nerostou a provoz turistů je malý) a zadívat se do dalekých obzorů, které se otevírají na všechny strany.
Masív Volovce zdobí kvetoucí vřesoviště
Výhled je odtud vskutku skvělý, bez nadsázky jeden z nejlepších ve východní části Slovenska. Nízké a Vysoké Tatry, Slovenské Rudohoří, Branisko, Slanské vrchy, maďarské hory – to vše můžete spatřit, otočíte-li se na místě o 360 stupňů. Snad nejkrásnější je ale pohled na o kilometr níže ležící Rožňavu lemovanou planinami Slovenského krasu.
V pozdním létě vás na Volovci nadchnou také porosty dozrávajících borůvek a brusinek, vaše oči pohladí rozkvetlé koberce vřesu, jenž je typickým květem Volovských vrchů.
Ačkoli turistů je tu poskrovnu, o návštěvníky nemá koncem léta Volovec nouzi, protože na borůvky a brusinky pořádají domorodci rabující výpravy. Jako výhodný obchodní artikl je sbírají ještě polozralé, pro případ, že by někdo ze sousedství přišel dřív. Kromě poškozených keříčků od nemilosrdných hřebenů jsou průvodním jevem těchto nájezdů poházené horní poloviny rozříznutých petlahví (do dolních, uvázaných k tělu se sbírá).
Hřebenový chodníček Volovských vrchů
Pohled směrem k Rožňavě a Slovenskému krasu
Nejlevnější chata ve střední Evropě
Stojíte-li na vrcholu Baračky a pozorujete okolní liduprázdnou horskou krajinu, určitě neuvěříte, že 10 minut chůze pod vámi může fungovat turistická chata. Neuvěřitelné, ale je to tak! Skromná dřevěná chata Volovec nebo taky chata pod Volovcem má o prázdninách otevřeno každý den a světe div se – do starodávných kríglů se tu čepuje za 25 slovenských korun pivo – většinou Kozel nebo Radegast.
Chata Volovec pod stejnojmenným vrcholem
Můžete si tu dát i štamprli kořalky - kromě obvyklých destilátů tu občas mívají i typické krajové pálenky z hrušek, ostružin či dokonce z dřínu ("drieňovka“ je však velmi drahá – litr až 4000 Sk!). Na jídlo však bohužel nic – vzhledem k velmi slabému počtu návštěvníků (řádově do deseti za den) se chataři nevyplatí nic připravovat, a tak guláš či "fazulovicu“ navaří jen předem objednaným skupinám. Zato se tu dá však přespat – cena se pohybuje v závislosti na "komfortu“ od 50 do 150 slovenských korun.
Zdá se téměř neuvěřitelné, že chata Volovec může za těchto podmínek a cen fungovat, k radosti všech kolemjdoucích je však stále v provozu (mimo prázdniny jenom o víkendech). Chata je majetkem Sdružení klubu turistů z nejbližší obce Čučma a její provoz zajišťuje na bázi víceméně dobrovolnosti šest lidí, kteří se tu pravidelně střídají.
Noclehárna v chatě Volovec
Proměna hor během generace
Z vyprávění chatařů i náhodně potkaných dřevorubců a lesáků se dozvíte spoustu zajímavostí o životě a vývoji přírody v okolním kraji Volovských vrchů. Myslivci nemohou strávit desetiměsíční (pouze!) ochranu vlka, jenž údajně v oblasti Volovce intenzivně decimuje stavy vysoké zvěře a připravuje nimrody o kořist.
Z náznaků však vyplývá, že nelegální odstřel velkých šelem nikomu moc v žaludku neleží a že se nejenom tady, ale v podstatě všude na Slovensku běžně praktikuje.
Pozoruhodná je také proměna krajiny okolních hor, kterou zažili ještě dnešní šedesátníci. Například rozsáhlé hřebenové partie byly před 40 lety odlesněné a využívaly se k pastvě dobytka, což potvrzují i starší mapy. Když dozrávaly brusinky, celý Volovec se údajně červenal.
Dnes je skutečnost jiná – pastviny byly zalesněny smrkem a z bývalých turisticky atraktivních holin se stala neproniknutelná houšť náletových smrkových mladin, u cíleně zalesněných partií pak vzrostlá smrková monokultura. Prakticky odnikud jinud než z Volovce proto už není přirozený výhled.
Kůrovec dobývá nejen Šumavu, ale i Volovské vrchy
Kůrovec mění Volovské vrchy
Zalesnění Volovských vrchů nepůvodním smrkem má však ještě další, mnohem negativnější efekt. Současné klimatické změny s mírnými zimami a suchými léty v kombinaci s jižní zeměpisnou polohou horstva velmi přejí kůrovci, který začal oslabené smrkové monokultury nemilosrdně napadat.
Zatímco turistu ve Volovských vrších, jak již bylo řečeno, prakticky nepotkáte, řev motorových pil v podstatě na každém kroku. Území nespadá pod žádnou kategorii ochrany přírody, takže dřevorubci to tu mají zcela bezproblémové.
Kůrovec i těžba postupují velmi rychlým tempem, budují se nové lesní svážnice pro těžkou mechanizaci, které otevírají dveře i do zdravých, dosud netěžených porostů. Tam, kde ještě před rokem vedl úzký hřebenový chodníček, dnes hyzdí les cesta rozrytá od traktorů, lemovaná hromadami dřevního odpadu. Šetrné metody těžby zde moc v módě nejsou...
V této souvislosti se jeví jako zcela absurdní zákon, podporovaný slovenskou lesnickou lobby, o zákazu pohybu cyklistů mimo lesní komunikace z důvodu poškozování lesních porostů…
Kam cyklisté nemůžou, můžou traktory...
Úvodní srovnání Volovských vrchů s Jeseníky platí i na konci tohoto článku. V Jeseníkách začalo docházet k budování lesních svážnic a následné nešetrné těžbě kalamitního dřeva zhruba před čtvrtstoletím. Hory se od té doby změnily k nepoznání – vznikly rozsáhlé holoseče, místa přístupná dříve pouze pěšky dnes v pohodě zmáknete s patřičným povolením i autem. Bude zajímavé sledovat, zda-li Volovské vrchy postihne za pár let stejný osud.
Může se hodit
Mapy Jak se tam dostat
|
Text a foto: MARTIN JANOŠKA
