Čtyři dny se švýcarskou železnicí: zážitek, který si přejete zopakovat

Nejkrásnější pohled na svět je prý z koňského hřbetu, mně dechberoucí výhledy nabídly železnice ve Švýcarsku. Posaďte se a procvičte krční páteř, nebudete vědět, jestli se dívat vpravo, vlevo, dopředu, dozadu, nebo vzhůru, píše redaktorka magazínu Víkend DNES.

Zprávy z dráhy

Sledovat další díly na iDNES.tv

Každé roční období má ve švýcarských Alpách svoje kouzlo, místní však tvrdí, že nejkrásnější pohledy z vyhlášených vyhlídkových vlaků příroda návštěvníkům poskytne na podzim. Než ji pokryje vrstva sněhu, listy na stromech začnou hrát všemi barvami, punc luxusu krajině před svým opadáním dodají dozlatova vybarvené modříny.

Když se to pak všechno zrcadlí v poklidných hladinách horských jezer, příroda nabídne tak úchvatné představení, že v útrobách vyhřátého vlaku spontánně vyskočíte z pohodlné sedačky a neubráníte se obdivným výkřikům a tleskání. Je to dokonalá symfonie.

Lázeňský Davos

Na cestu do východní části Švýcarska se z Česka vydáváme stylově – vlakem. Z Prahy odjíždíme na noc lůžkovým vozem. Cesta trvá přes 13 hodin, což je docela dost, ale kupé s lůžkem nabízí veškerý komfort včetně sprchy a toalety, ve vlaku je i jídelní vůz, takže když ráno přijíždíme do Sargansu, jsme vyspaní a sytí.

Míříme do Davosu. S jedním přesednutím v Landquartu jsme tam za hodinu a půl. Vlaky na sebe navazují na sekundu přesně. Davos je nejvýš položené město Evropy, kde pravidelně zasedá Světové ekonomické fórum. Tak nějak automaticky čekáme, že to tady bude žít, místo toho nás vítá poklidné lázeňské městečko.

Naše cesta míří k lanovce, která nás vyveze k bývalému plicnímu sanatoriu Schatzalp. Dnes je z něj hotel a nabízí překrásné výhledy na město a okolí, stejně jako bylinkovou zahradu s alpskými rostlinami. Sem kdysi přijížděli pacienti s tuberkulózou, v románu Kouzelný vrch ho zmiňuje i Thomas Mann a tady vlastně začala historie proslulé Rhätské dráhy s typickými červenými vlaky.

Aby se měli pacienti jak dostat do lázní, vystavěli kvůli nim v regionu železnici. První úsek Landquart–Klosters se otevřel v roce 1889, o rok později vedla až do Davosu.

Polévka ze sena

Jedeme do horské vesnice Monstein s unikátními dřevěnými domky. Sem koleje nevedou, musíme autobusem. Kdysi se zde lidé živili pastevectvím a sklizní sena, ještě v 70. letech 20. století tu přes sezonu děti nechodily do školy, protože pomáhaly s hospodářstvím.

Magazín Víkend

Aktuální číslo magazínu Víkend DNES vychází tuto sobotu 18. září. Na co se můžete těšit?

Lovkyně versus pytláci
Michaela Fialová ráda loví zvěř v Jižní Africe a bojuje proti pytlákům

Co čekat od vína
Jak se vyznat ve víně a nenechat se oklamat báchorkami o něm?

Devadesátiny zoo
Pražskou zoo nám svět závidí, říká její ředitel

Dnes místní jezdí za prací do Davosu a živí je turistický ruch. Funguje tady jeden z nejvýš položených pivovarů v Evropě, dá se tam zajít na ochutnávku, v protilehlé restauraci hotelu Ducan si můžete dát originální polévku ze sena, stejně jako specialitu kantonu Graubünden – capuns. Jsou to rolky ze špeclového těsta nadívané sušeným hovězím, zabalené v listech mangoldu a servírované v mléčném bujonu se sýrem. Za mě vynikající.

Ráno Davos opouštíme a nasedáme do vlaku směr Filisur, kde chvíli čekáme na to, proč tady hlavně jsme – na Bernina Express. Lákadlo, za kterým do Švýcarska míří lidé z celého světa.

Výchozí stanicí vlaku jedoucího ze severu na jih je město Chur, konečnou italské Tirano. Jízdenky do expresu pomáhá prodávat slogan „Od ledovců k palmám“ a skutečně nás čeká impozantní přejezd Alp se zasněženými horskými velikány až do údolí s téměř přímořskou atmosférou.

Hotel pro šotouše

Vlak z Filisuru začíná stoupat směrem k masivu Bernina a ledovci Morteratsch. Jede tak akorát rychle, abychom se z luxusně prosklených vagonů mohli kochat okolím. Stoupáme k zastávce Preda, odkud se v zimě sáňkuje po šestikilometrové osvětlené letní silnici dolů do Bergünu.

Stoupání končí ve stanici Ospizio Bernina, 2 253 metrů nad mořem. Výš už to nejde, tedy aspoň ne vlakem, zastavujeme v nejvyšší povrchové stanici železnice v Evropě. Odteď už nás čeká jen klesání do Tirana ve výšce 429 metrů nad mořem.

Landwasser. Nejpopulárnější švýcarský železniční viadukt.

Následující stanice Alp Grüm nabízí další unikát. K nádražní budově z roku 1923 přiléhá terasa, odkud je nádherný výhled na ledovec Palü. Je tu restaurace s hotýlkem, místo je dostupné pouze po kolejích nebo pěšky

„Tento hotel je pro opravdové milovníky vlaků, pro šotouše. V pokojích nejsou televize, místo toho stačí otevřít okno a koukat ven,“ říká Alena Koukalová ze Schweiz Tourismu. Vlak pokračuje v klesání. Neuvěřitelných 1 800 metrů z nejvyššího bodu do toho nejnižšího sestoupá s naprostou grácií a v závěru nás čeká jeden ze symbolů expresu – kruhový kamenný viadukt Brusio.

Mistři světa v jízdě vlakem. Švýcarské železnice jsou plné rekordů

Vlak se otáčí kolem dokola v úhlu 360 stupňů. Pro cestující je to efektní podívaná, ve skutečnosti jde především o důmyslný nápad, jak na krátkém úseku zvládnout velké převýšení bez zubačky.

Celá trasa Bernina Expressu trvá čtyři hodiny, vlak při ní vjede do 55 tunelů, projede po 196 mostech a zvládne stoupání 7 %. Železniční trať Bernina je právem na seznamu světového dědictví UNESCO.

Rodiště Vetřelce

Další cesta vede vlakem do nejstaršího švýcarského města Chur. Historické centrum nabízí nespočet kaváren, restaurací a barů, v novodobé historii město proslavil rodák z roku 1940, umělec Hans Rudolf Giger, který navrhl monstrum Vetřelec ze stejnojmenného filmu.

Na jeho počest mají ve městě Gigerovo náměstí (Gigerplatz) u rodného domu s kašnou, na jejímž dně jsou kovové destičky odkazující na filmovou stvůru.

V nedaleké zahradě Muzea umění je kovové torzo ženy v provokativním stylu výstředního umělce, na drink můžete zajít do Giger baru, který navrhl sám Giger. V Churu začíná trasa Bernina Expressu, je v něm také zastávka ještě slavnějšího Ledovcového expresu (Glacier Express). Ten vyráží ze Svatého Mořice a přes Chur a Andermatt pokračuje až do Zermattu na úpatí Matterhornu.

Zprávy z dráhy

Sledovat další díly na iDNES.tv

Cestou překonáváme na trase dlouhé 291 kilometrů celkem 291 mostů a 91 tunelů, epická výprava „nejpomalejším rychlíkem světa“ zabere osm hodin. Na to slova nestačí, to se musí zažít. Včetně překvapivě pestré palubní kuchyně, tady nepodávají ohřáté mraženky. Zatímco se za jízdy kocháte, kuchaři kmitají ve stísněné kuchyňce alpské úzkokolejky.

Po čtyřech dnech se vracíme do Prahy. Z Curychu máme odjíždět vlakem, který kvůli povodním nejede. Improvizujeme a máme štěstí: volná místa seženeme ve dvoupatrovém autobuse linky Nobless Line. V baru na dolní palubě se vracíme k zážitkům uplynulých dnů a plánujeme návrat na alpské koleje. Švýcarsko není jen na jednu návštěvu.

Jak jezdit po Švýcarsku

Rozhodně vlakem! A se Swiss Travel Passem: síťová turistická jízdenka umožňuje cesty vlakem, autobusem, MHD i parníky na jezerech, navíc děti do 16 let v doprovodu rodičů cestují zdarma. Jako bonus slouží volný vstup do víc než 500 muzeí.

Ceny Swiss Travel Pass začínají na 5 800Kč, lze jej koupit online na www.svycarsko-vlakem.cz nebo v Čedoku. Na www.mojesvycarsko.com najdete v češtině šikovné tipy na cesty.