Nejkrásnější řeky Slovenska. Hron si kromě vodáků užijí i milovníci hor

Seriál aktualizováno 
Řeka Hron patří mezi slovenskou vodáckou „klasiku“. Tento druhý nejdelší tok Slovenska pramení na východním úpatí Nízkých Tater a na své téměř 300 kilometrů dlouhé cestě k Dunaji nabízí pestré vodácké terény pro pádlery všech schopností.

Užíváme si houpání na vlnách a rychle plujeme širokým korytem, kde se střídají mělčiny, oblázkové prahy a přívětivé peřeje. | foto: Jan Hocek, pro iDNES.cz

Je to řeka neprávem opomíjená a pro čistou vodu a krásu okolní krajiny jedna z nejhezčích nejenom na Slovensku, ale i ve střední Evropě. My vám přiblížíme klasické jednodenní splutí z Nemecké do Šalkové, kde horská voda živě proudí kamenitým korytem bez větších překážek nebo záludných peřejí.

Na těchto 22 kilometrech nenajdete ani sto metrů „voleje“ a pestrou plavbu si tu užijí zkušenější i mírně pokročilí vodáci. Kdo se nechce spokojit s jednodenním splutím, může pokračovat druhý den do Zvolena nebo přibližně dalších 80 kilometrů proudící vody až po Kozárovce.

Milovníci hor si jich v okolí Hronu užijí dosyta. A to nemusíte jen obdivovat krajinu z lodi, ale můžete se vydat na výšlap do Nízkých Tater nebo Slovenského Rudohoří. My jsme prošli část panoramatické hřebenovky Nízkých Tater, odkud se otevírají daleké rozhledy po celém středním Slovensku.

Pohodové houpání na vlnách

Ale pojďme nejprve na vodu, kvůli tomu jsme přece na Horehronie přijeli. Úsek z Nemecké do Šalkové by podle dostupných informací měl být ideální pro naše dvě kánoe. Řeka tu svižně teče a přitom je splavná v podstatě celoročně, nehledě na suché počasí.

Proplouváme lázeňskou obcí Brusno.

Proplouváme lázeňskou obcí Brusno.

Užíváme si houpání na vlnách a rychle plujeme širokým korytem, kde se střídají...

Užíváme si houpání na vlnách a rychle plujeme širokým korytem, kde se střídají mělčiny, oblázkové prahy a přívětivé peřeje.

Podle místních znalců bychom mohli splouvat již z vesnice Lopej, ale zdejší náhon odvádí dost vody z hlavního řečiště, a tak volíme jistotu a ráno přijíždíme do Nemecké, kde pod mostem rozbalujeme naše nádobíčko. Jméno Lopej si však zapamatujte. Pokud budete mít možnost, rozhodně se tady stavte skvělou zmrzlinu.

Přestože před pár dny v horách vydatně pršelo, voda v řece je k našemu překvapení naprosto čistá. Sedáme do nafukovacích lodí a za chvilku za našimi zády mizí poslední střechy domů.

Nejkrásnější řeky Slovenska

Užíváme si houpání na vlnách a rychle plujeme širokým korytem, kde se střídají mělčiny, oblázkové prahy a přívětivé peřeje. Řeka se kroutí údolím a po chvíli proplouváme lázeňskou obcí Brusno.

Je to jediná civilizace, kterou dnes na vodě spatříme. I když podle mapy Hron teče v těsném sousedství dalších několika obcí, z našeho pohledu vodáka přes pobřežní porost žádné domy nevidíme a rovněž vzdálený hluk aut od silnice je zastřen šuměním řeky.

Občas se tok větví a musíme se rozhodnout pro správné rameno, což se nám kupodivu pokaždé daří. U jednoho takového rozvětvení potkáváme první vodáky. Skupinka s rafty využila hezké pláže k zastávce a někteří odvážlivci seskakují do tůňky z přilehlé pětimetrové skály.

Míjíme vodácky bufet, který v nás nebudí příliš důvěry, a pokračujeme ještě asi půl hodinky k restauraci Grajciar v Lučatíně. Oblíbená hospoda stojí přímo u řeky, musíme jen přejít železniční trať. Jsme skoro přesně v polovině plavby, a oběd tedy přijde vhod.

Obávaný magneťák a rozvalené jezy

Po obědě pokračujeme v plavbě a napjatě čekáme na známý kámen „magneťák“ u vodáckého tábořiště Mlynčok, který přitahuje nebohé vodáky a testuje jejich vodácké schopnosti. Zejména za nižší vody žene v zákrutě řeka lodě na obrovský kámen, který trčí v té nejméně vhodné poloze.

Obávaný

Obávaný "magneťák". Zejména za nižší vody žene v zákrutě řeka lodě na obrovský kámen, který trčí v té nejméně vhodné poloze.

Míjíme tábořiště a podél rozhraní proudu s rezervou magneťák objíždíme. To už se tolik nedaří některým kánoím v druhé dnešní skupince vodáků, kterou potkáváme. Naštěstí je pod peřejkou klidnější voda, kde mohou vylít lodě a pochytat uplavaná zavazadla.

Dál nás čekají romantické úseky s mělkým korytem, kde krásně vidíme až na dno, a můžeme tak pozorovat i ryby. Jediné, co nás udržuje ve střehu, jsou občasné mělčiny, kterým je třeba se vyhnout. Mezi větvemi na pár sekund zahlédneme jedinou významnější památku na naší trase, kterou je zrekonstruovaný Ľupčiansky hrad.

Když už cítíme blízkost cíle, připravil si pro nás Hron poslední dvě výzvy v podobě rozvalených jezů. Jez z lomového kamení pod Slovenskou Ľupčou projíždíme v pohodě po levé straně a i následující peřej, zvanou „príboj“, prokličkujeme levým středem mezi balvany bez ztráty kytičky.

Hron nabízí romantické úseky s mělkým korytem, kde krásně vidíme až na dno, a...

Hron nabízí romantické úseky s mělkým korytem, kde krásně vidíme až na dno a můžeme tak pozorovat i ryby.

Peřej, zvanou „príboj“, prokličkujeme levým středem mezi balvany bez ztráty...

Peřej, zvanou „príboj“, prokličkujeme levým středem mezi balvany bez ztráty kytičky.

Záhy pod touto poslední vodáckou překážkou vjíždíme dnes poprvé do klidné vody. Víme, že jsme na vzdutí nesjízdného jezu v Šalkové, a tedy v cíli naší plavby. Vystupujeme nad silničním mostem, vyfukujeme lodě a odcházíme na sto metrů vzdálenou vlakovou stanici.

Hřebenovkou Nízkých Tater

Následující den si chceme trochu protáhnout nohy zlenivělé po celodenním sezení v kánoích. Volba padá na hřebenovku Nízkých Tater. Trochu sice váháme, protože předpověď počasí varuje před odpoledními bouřkami, ale nakonec převáží lákavá možnost dostat se pohodlně vysoko do hor lanovkou.

Fotogalerie

Brzo ráno sedáme do kabiny nově vybudované lanovky vedoucí z Krupové až na vrchol Chopku. Téměř tisíc výškových metrů tak zdoláváme za pár minut a před devátou už vyrážíme po hřebenové cestě.

Ze dvou možností volíme podle mě hezčí a méně navštěvovaný západní směr. Většina turistů totiž směřuje na opačnou stranu k Ďumbieru a Chatě M. R. Štefánika. V plánu máme dojít až Útulně Ďurková a pak stejnou cestou zpátky.

Červeně značená hřebenovka má příjemný profil, strmější stoupání nás čeká jen na Kotlinskou a Chabenec. Jediné lidské duše, které potkáváme, jsou malé skupinky „natěžko“ putujících poutníků, kteří nocovali v Ďurkovej, v cíli našeho výletu. Zprávy od nich jsou příznivé (výborná čočková polévka je prý navařena), takže nedbáme zatahující se oblohy a pokračujeme po holém hřebeni stále dál.

Oblast hřebenovky Nízkých Tater u vrcholu Poľana

Oblast hřebenovky Nízkých Tater u vrcholu Poľana

Hřebenovka Nízkých Tater je oblíbená vícedenní trasa

Hřebenovka Nízkých Tater je oblíbená vícedenní trasa "na těžko".

Na úpatí Kotliské pozorujeme dva kamzíky a obdivujeme nádherné výhledy na Horehronie i na druhou stranu do Liptova. Dlouhý sestup po loukách nás po asi třech hodinách chůze z Chopku přivádí k chatě Ďurková. Zprávy nelhaly a můžeme si tu zaslouženě vychutnat silnou horskou polévku i vychlazené pivo. Útulna Ďurková je oblíbená horská chata na hřebeni Nízkých Tater, která poskytuje zázemí pro vícedenní přechody pohoří. Ale teď jsme tu sami.

Hřmění od hřebene mě uprostřed oběda přiměje ke změně plánu. Vrátit se zpět po hřebeni není bezpečné, takže volíme plán B, sestup bočním údolím do civilizace. Cesta údolím po zelené značce se zdá nekonečná, nakonec se před námi objevují první domečky a pak i autobusová zastávka v Jasenie.

Může se hodit

Náročnost splutí: Hron má v popisovaném úseku obtížnost WW 1+ (lehký tok s peřejemi). Splutí zvládnou vodáci na otevřené kánoi se základními znalostmi ovládání lodě, vhodné vesty, případně helmy. Úsek Nemecké - Šalková měří necelých 22 km (cca 4 hod. čistého času plavby). Případně lze pokračovat další 1-4 dny. Další informace a kilometráž najdete na https://www.raft.cz/slovensko/hron.aspx

Půjčovny lodí a logistika: Podél řeky jezdí vlak, návrat do místa startu je tedy jednoduchý. V Nemecké najdete půjčovny lodí, které nabízejí pevné kánoe, kajaky nebo nafukovací pálavy a rafty. Zároveň zajišťují odvoz na místo a zpět. Půjčovna Dronte má základnu v kempu, další půjčovna sídlí v motorestu u hlavní silnice. Více informací na http://www.dronte.cz/cs/rentals/90-hron a http://splav-hrona.sk

Ubytování: Ideálním výchozím místem pro splutí i pěší výlety do Nízkých Tater je obec Bystrá, kde najdete mnoho hezkých penzionů a hotelů.

Pěší turistika v Nízkých Tatrách: Z vrcholu Chopok vedou ideální trasy pro jednodenní i vícedenní výlety. Můžete například vystoupat na nejvyšší horu Nízkých Tater Ďumbier nebo navštívit Jaskyňu mrtvych netopierov. Snadný přístup na hřeben lanovkou ze stanice Krupová (zpáteční lístek umožňuje i využití lanovek na druhé straně Chopku). Na vrcholu najdete panoramatickou restauraci, můžete vyzkoušet adrenalinový sjezd na tříkolkách a pro děti nachystali zábavnou hru Drakopark. Více na https://www.jasna.sk

Autor: pro iDNES.cz


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...



Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

Další z rubriky

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...



Najdete na iDNES.cz