V Národním parku Tongariro se ze šťavnatých pastvin plných ovcí náhle zvedají lávou pokryté svahy tří aktivních sopek. Těm vévodí posvátná hora domorodých maorských obyvatel, 2797 metrů vysoká Mt. Ruapehu, nejvyšší hora Severního ostrova.
Tongariro je mezi turisty velice populární. Převážná část túry zvané "Round the Mountain", na kterou vás zveme, vede jeho odlehlými částmi, kde si každý může v klidu vychutnat majestátnost zdejší přírody.
V nejstarším parku Nového Zélandu
Většinu návštěvníků přitahuje do nejstaršího národního parku Nového Zélandu túra zvaná "Tongariro Crossing", o které zasvěcení tvrdí, že to je nejhezčí jednodenní túra na Novém Zélandu. Pokud se vydáte na vícedenní túru okolo sopky Ruapehu, můžete si ji prodloužit o tento rušný, i když asi nejhezčí úsek mezi sopkami Ngauruhoe a Tongariro.
Pohled na dvě ze tří sopek parku – vpravo Ruapehu, vlevo Ngauruhoe
Je jedno, kterým směrem absolvujete pětidenní túru okolo sopky Ruapehu, chat je po trase dostatek a ani jeden směr není vysloveně nevýhodný. Já jsem se nakonec intuitivně rozhodl jít proti směru hodinových ručiček, takže jsem si závěrečnou rušnou část vedoucí po trase Tongariro Crossing nechal na závěr.
Okruh lze zahájit na několika místech, ideální východiště však leží ve Whakapapa Village, kam jezdí i pravidelné autobusové linky. Stojí tu moderní informační středisko, kde je možné kromě aktuální předpovědi počasí shlédnout zajímavou expozici věnovanou vulkanologii a pro jistotu zkontrolovat ručičku seismografu, zda aktuálně nehrozí erupce…
Romantika horských chat
Cesta začíná přímo u informačního centra a ihned vstupuje do hustého pabukového lesa, z jehož korun vykukují mečovité listy novozélandských stromových dračinek. Úzká pěšina vede lávovými poli a moje pohorky se boří do jemného sopečného popela promíchaného s drobnými úlomky narůžovělé andezitové lávy.
Na svazích rostou alpínské květiny, z nichž nejnápadnější jsou bíle kvetoucí chlupaté Celmisie. Tu a tam leží obrovské kameny zvané sopečné pumy a v údolích jsou vidět utuhlé lávové proudy jako stopy po minulých erupcích.
Vodopád Taranaki leží hodinu od informačního centra
Chata Mangaturuturu, ke které večer dorážím, je stejně jako většina ostatních chat na trase vybavena jednoduše, ale účelně. Uvnitř jsou palandy pro asi deset lidí, stolek, lavice, kamna a plocha na vaření. Kadibudku ukrývá o kus dál hustý les a aby byl pocit romantiky dokonalý, za chatou je složené dřevo a ve špalku zaseknutá sekyra. Za noc platím deset novozélandských dolarů, předem zakoupený žeton vhazuji do schránky umístěné na stěně chaty.
Následující den pokračuju travnatým údolím, které uzavírá asi sto metrů vysoký útes. Opatrně postupuju podél kaskády vzhůru ke hraně útesu, za kterým vede horská silnice k lyžařskému středisku Okahune. To je teď v létě pochopitelně zavřené, ale v zimních měsících vrstva sněhu přikryje obrovské lávové balvany a Mount Ruapehu se stane hlavním lyžařským centrem Severního ostrova.
Sestupuju po asfaltce a po třech kilometrech se s úlevou opět nořím do pabukového lesa. Stezka posléze vyšplhá na horskou louku u chaty Mangaehuehu, ve které se rozhoduju strávit další noc.
Přes jedinou novozélandskou poušť
Celý další den vede cesta zhruba po vrstevnici a skýtá nádherné výhledy do podhůří a na vzdálené travnaté hřebeny hor Kaimanawa. Kdybych měl hodnotit výhledy, zařadil bych Round the Mountain Track mezi jednu z nejlepších túr, co jsem kdy absolvoval. Fakt, že cesta vede téměř po celou dobu nad hranicí lesa po svazích nejvyšší hory, k tomu dává ty nejlepší předpoklady.
Dlouhý traverz zpestřuje uprostřed dne průchod monumentálním kaňonem Waihianoa, prořezávající jihovýchodní svah hory, na níž tak vytváří několik kilometrů dlouhou "jizvu". Visutá lávka přes potok se ve větru povážlivě kymácí, ale protože jiné cesty dál není, nezbývá než důvěřovat novozélandským inženýrům a pevně se držet ocelových lan…
Od chaty Rangipo vstupuje cesta na území jediné novozélandské pouště, Rangipo Desert. Tato nejsušší oblast parku vděčí za svůj vznik srážkovému stínu masivu Mt. Ruapehu a převládajícím západním větrům. Člověk by v poušti očekával jednotvárnou krajinu, ve skutečnosti je pravdou pravý opak. Písečné pláně střídají hluboká údolí s kolmými srázy a větrem opracované lávové skály stojí podél cesty jako obrovské milníky.
Rangipo – jediná novozélandská poušť
V kraji Mordoru
Stezka pomalu klesá k chatě Waihohonu a zanořuje se do mělkého údolíčka. Kličkuju mezi písečnými dunami, jejichž vršky porůstá tráva a vřes a po delší době se opět objevují zakrslé stromy vytvarované od větru do bizarních podob.
Po předchozích několika dnech v bezlesé krajině představuje les okolo chaty Waihohonu vítané zpestření. Ne však nadlouho, neboť po překonání několika potoků se stezka znovu vyhoupne nad hranici lesa.
Stoupání úbočím hory Mt. Ngauruhoe vede přes rozsáhlá lávová pole, která jsou pozůstatkem po minulých erupcích. Všudypřítomná ostrá láva a drobný sopečný štěrk nejenže ztěžují chůzi, ale brání i jiným organismům znovu osidlovat tuto ponurou krajinu. Ne náhodou se právě do této lokality rozhodl režisér filmové trilogie "Pán prstenů" umístit Mordor – zemi, kde sídlí temný pán a kde se snoubí šero s šerem…
Lávová pole střídají na trase lesy a horské louky
Nejhezčí jednodenní túra u protinožců
Od chaty Oturere se stezka proplétá přes nekonečné variace neobvyklých lávových formací a prudce stoupá na planinu zvanou centrální kráter, kde se napojuje na trasu Tongariro Crossing.
U rozcestníku nechávám batoh a jen tak nalehko se jdu podívat k jezeru Blue Lake, vzdálenému necelou půlhodinu. Kruhovité jezero vyplňuje vyhaslý sopečný kráter a jeho voda má skutečně modrou barvu. To však není nic proti barvě vody dalších jezer, zvaných Emerald Lakes. Tři jezírka vznikla v prohlubních po minulých explozích a smaragdově zelenou barvu jejich vody způsobují minerály, splavené z nedaleké aktivní termální oblasti.
Pravidelný kužel sopky Ngauruhoe
Po odpočinku na břehu jednoho z jezer mi zbývá poslední stoupání nepříjemnou drolivou sutí k Červenému kráteru. Výhled z výšky za hezkého počasí omráčí snad každého a hned je také jasné, proč Tongariro Crossing považují znalci za nejhezčí jednodenní novozélandskou túru. Dole pode mnou se zelenají smaragdová jezera, hned vedle z nitra hory trčí rudě zbarvená lávová trubka a v dálce leskne hladina největšího novozélandského jezera Taupo.
Zatímco na jedné straně dominuje souměrný kužel sopky Mt. Ngauruhoe, na straně druhé leží plochý vrchol nejmenší sopky národního parku, 1967 metrů vysoký Mt. Tongariro. Připadám si tady jako na měsíci, kolem samé sopky a krátery, ze svahu hory pode mnou stoupá dým a široko daleko ani rostlinka…
Bíle kvetoucí celmisie – "protěže" Nového Zélandu
Vznik národního parku Tongariro
Polovina 19. století byla obdobím konfliktů mezi Maory a evropskými osadníky. Z Evropy se na Nový Zéland hrnuli noví obyvatelé, půda se postupně rozdělovala a zúrodňovala, vznikaly nové farmy. Te Heuheu Tukino IV. byl náčelníkem kmene obývajícího oblast okolo hor. Jeho kmeni patřila veškerá půda v oblasti Tongariro a běloši na něj tlačili, aby jim zemi prodal.
"Pokud naše hory budou prodány bělochům, co se s nimi stane? Půda bude rozdělena a prodána kus po kusu. Tak ztratí hodnotu a jejich nedotknutelnost (tapu) bude ztracena! Tongariro je můj předek, moje magická síla (mana) je s ním spjata. Nemohu dovolit, aby půda byla předána bělochům obvyklou cestou. Jaký by byl její osud poté, co zemřu?"
Náčelník usoudil, že by bylo nerozumné tyto nádherné hory dělit na pozemky či je jinak privatizovat a rozhodl se je darovat národu. Roku 1887 tak vznikl nejstarší národní park Nového Zélandu a čtvrtý nejstarší park světa.
může se hoditJak se tam dostatNárodní park Tongariro leží v centru Severního ostrova Nového Zélandu. Centrem parku je Whakapapa Village na severu parku. Linkové autobusy jezdí z Taupo a Turangi do Whakapapa Village a k Mangatepopo Hut. Autem je také přístupný nástup z východní strany (z tzv. Desert Road) či z horské silnice Okahune Road. Nejbližší mezinárodní letiště jsou v Aucklandu a ve Wellingtonu, vnitrostátní linky létají do Taupo. UbytováníNa trase je celkem devět chat patřících správě národních parků (DOC). Táboření je možné kdekoliv, v úseku tzv. "Northern Circuit (mezi chatami Waihohonu a Whakapapa Village) jen v blízkosti chat nebo ve vzdálenosti minimálně 500 m od cesty. Před a po skončení túry se můžeme ubytovat ve Whakapapa Village (dva hotely, kemp), širokou nabídku ubytování najdeme v Turangi nebo ve vzdálenějším městě Taupo. Další informaceTongariro National Park Visitor Centre Detaily celé trasy - ZDE. MapaMapa "Tongariro National Park" 1:80.000, edice Parkmap, vydavatelství Craig Potton.
|
Autor článku Jan Hocek je fotograf a nezávislý publicista. Je autorem knihy Nejhezčí túry světa. Najdete v ní reportáže a 
