Vezměte si starší běžky nebo ještě lépe telemarkové či backcountry vybavení a vydejte se na jih Prahy do povltavských kaňonů. Jestliže olympijský Vancouver hlásí 11 stupňů Celsia a 0 cm sněhu, ušetříte tak výrazně za letenku a přitom najdete podobné podmínky. Jen namísto obřích tújí budete kličkovat mezi habry a olšemi.
Károvské údolí
Vyrážím z obce Lhota u Dolních Břežan. Od zastávky autobusu je to po modré značce směr Károv asi 200 metrů k okraji obce. Tady začíná pravá středočeská divočina. Mažu modrý extra, nazouvám staré telemarky a kloužu po cestě do lesa. Asi 100 metrů od obce z modré uhýbám doprava do Károvského údolí.
Cesta sleduje Lhoteckou naučnou stezku s občasnými rozcestníky. V habrovém lese panuje klid a ticho, jednolitou sněhovou pokrývku narušují jen stopy zvěře. Doufám, že zahlédnu muflony, kteří zde žijí. Mám smůlu. Ukázal se mi jen malinký střízlík.
Trošku odvážnějším sjezdem mezi stromy kloužu na dno kaňonu ke Károvskému potoku. Voda není ještě zamrzlá, jenom kameny v korytě pokrývají vysoké čepice sněhu. Několikrát musím cestou k Vltavě potok překonat, ale vždy bez problémů. Navíc se dá očekávat, že při současném počasí potok brzy zamrzne.
Nikde žádná lidská stopa či stopy lyží. Jen tam, kde se zprava připojuje žlutá značka, kdosi sjížděl na lyžích, ale stopy jsou již notně zaváté.
Podél Vltavy
Po zhruba třech kilometrech se přede mnou objevuje chata. Vývěsní štít "POST OFFICE" a vlajka oznamují, že jsem přijel ke kanadské poště a díky bohaté rampouchové výzdobě by se tomu dalo uvěřit.
Zakrátko dokloužu k železniční trati a dám se doleva po červené značce směrem k Davli. Po jedné straně vede železnice a za ní Vltava, po druhé cestu lemují ploty zahrádek chatové osady. O dva kilometry dále, u železniční zastávky "Jarov", Vltavu opouštím a stoupám po červené Jarovským údolím směrem k Ohrobci.
Jarovské údolí
Cesta vede podél chatové osady, kde kupodivu i za těchto třeskutých podmínek sem tam najdu obydlenou chatku či domek.
V místě, kde červená odbočuje strmě vzhůru na Zvoli, chvíli váhám, nakonec pokračuji rovně údolím po pohodlnější cestě. U posledního domečku se dávám doleva, cesta strmě stoupá svahem a nakonec se po ní zdárně vyšplhám na hranu Vltavského kaňonu. Díky širokým telemarkům odtud mohu odtud pohodlně pokračovat hlubokým sněhem po hraně údolí s občasnými výhledy na řeku a protější svahy.
Nakonec se napojuji na modrou značku, která sem také vystoupala z Jarova, a po ní pokračuji zpět do Lhoty. Cesta projíždí osadou Károv a nakonec vyústí na loukách mezi Károvem a Lhotou s hezkým výhledem na siluetu vrchu Závist.
Tady se okruh dlouhý zhruba devět kilometrů uzavírá, nicméně možností jak pokračovat dál, je spousta. Mnoho variant nabízí samotný vrch Závist s hezkými pohledy na vltavské údolí směrem ke Zbraslavi. Jinou možností je pokračovat z Jarova na Zvoli a případně dále k Davli do Záhořanského údolí.
může se hodit |