Dnes je to obraz elegance a prestiže. Věhlasných obchodů, ať už tradičních curyšských nebo filiálek světových módních firem, je tu nepřeberně, ti, co se nevejdou přímo sem, se snaží zachytit alespoň v postranních ulicích.
Hlavními králi či spíše královnami jsou tu ovšem banky. Banky tady nejsou jen in natura, ale i nepřímo - má jim údajně patřit 55 procent hodnoty oněch 12 miliard nemovitostí.
Toho, co procházku po Nádražní třídě zpříjemňuje, si možná povšimnete až později. Jsou to dvě řady vzrostlých listnatých stromů lemujících ulici takřka v celé délce. Nejvýrazněji působí na jaře, když se poprvé zazelenají, a také v prosinci, když se nad nimi za soumraku rozsvítí tisíce světýlek předvánoční výzdoby.
Za historií je to z Bahnhofstrasse blízko, nanejvýš 300 metrů, směrem k řece Limmatu. Je tu jednak vrch Lindenhof, dnes jednoduchý parčík, kdysi však pevnůstka římských vojsk, střežící cestu z Alp na sever k Rýnu. Kopie náhrobní desky z roku 15 př. n. l. si pro její nenápadnost jen stěží všimnete.
Ve stejné části mezi Bahnhofstrasse a Limmatem je ještě kostel sv. Petra s největším hodinovým ciferníkem v Evropě, o něco dál historický kostel Fraumünster, původně postavený v roce 853 jako klášter a dnes se pyšnící překrásnými Chagallovými okny.
Na konci Nádražní třídy už je jen náměstíčko-parčík Bürkliplatz, několikrát v týdnu fungující jako tržiště. Zdejší sobotní "blešák" obzvlášť přitahuje. A dál za velmi frekventovanou ulicí už je jen nábřeží, a to nejkrásnější, co k Bahnhofstrasse ještě patří: nádherný výhled na jezero a za dobré viditelnosti i na 70 km vzdálené Alpy.
Nakupování na Bahnhofstrasse - rozumí se hlavně očima - si zaslouží třídění zážitků u šálku kávy. Nejlíp k tomu bude vhodná známá kavárna ležící na rohu Paradeplatzu a nebo jiná, jen 39 kroků od ulice vzdálená v rohu u Augustinského kostela - její originalita je v mobilních veselých skulpturách známého švýcarského malíře a sochaře Jeana Tinguélyho.
Hlavními králi či spíše královnami jsou tu ovšem banky. Banky tady nejsou jen in natura, ale i nepřímo - má jim údajně patřit 55 procent hodnoty oněch 12 miliard nemovitostí.
Toho, co procházku po Nádražní třídě zpříjemňuje, si možná povšimnete až později. Jsou to dvě řady vzrostlých listnatých stromů lemujících ulici takřka v celé délce. Nejvýrazněji působí na jaře, když se poprvé zazelenají, a také v prosinci, když se nad nimi za soumraku rozsvítí tisíce světýlek předvánoční výzdoby.
Za historií je to z Bahnhofstrasse blízko, nanejvýš 300 metrů, směrem k řece Limmatu. Je tu jednak vrch Lindenhof, dnes jednoduchý parčík, kdysi však pevnůstka římských vojsk, střežící cestu z Alp na sever k Rýnu. Kopie náhrobní desky z roku 15 př. n. l. si pro její nenápadnost jen stěží všimnete.
Ve stejné části mezi Bahnhofstrasse a Limmatem je ještě kostel sv. Petra s největším hodinovým ciferníkem v Evropě, o něco dál historický kostel Fraumünster, původně postavený v roce 853 jako klášter a dnes se pyšnící překrásnými Chagallovými okny.
Na konci Nádražní třídy už je jen náměstíčko-parčík Bürkliplatz, několikrát v týdnu fungující jako tržiště. Zdejší sobotní "blešák" obzvlášť přitahuje. A dál za velmi frekventovanou ulicí už je jen nábřeží, a to nejkrásnější, co k Bahnhofstrasse ještě patří: nádherný výhled na jezero a za dobré viditelnosti i na 70 km vzdálené Alpy.
Nakupování na Bahnhofstrasse - rozumí se hlavně očima - si zaslouží třídění zážitků u šálku kávy. Nejlíp k tomu bude vhodná známá kavárna ležící na rohu Paradeplatzu a nebo jiná, jen 39 kroků od ulice vzdálená v rohu u Augustinského kostela - její originalita je v mobilních veselých skulpturách známého švýcarského malíře a sochaře Jeana Tinguélyho.
