Nejdelší krok mého života

aktualizováno 
-
Ve čtrnácti je všechno dobrodružství. Byla to moje první cesta do zahraničí. Za války na cestování nebylo a v prvních poválečných letech nás daleko víc lákaly naše rodné, sedm let zapovězené Krkonoše. Zato teď jsme jeli do ciziny. Autobus čekal kdesi u Denisova nádraží. Seděl jsem po pravé straně a ze Smetanova nábřeží jsem si snažil vrýt do paměti siluetu Hradčan, abych měl v té cizině vzpomínku na domov. Nic jiného jsme nevezli. Nechtěli jsme u sebe mít cokoliv, co by mohlo prozradit, že nejedeme jen na pár dní na lyže. Autobus jel po své obvyklé trase, dvacet minut před ním spojka na motocyklu. Kdyby narazila na policejní prohlídku, měla za úkol se vrátit a rozhodit před autobus zkroucené hřebíky. Pokud by autobus píchnul, zmizeli bychom. Zkušenosti z odboje přicházely už měsíc po únorovém puči vhod. Autobus skutečně píchnul někde u Strakonic. Jenže tehdy po válce byly pneumatiky a duše stokrát látované. Řidiče to nevyvedlo z míry: "Už ani nepamatuju, že bych dojel bez píchnutí." Bylo to dohodnuté varování nebo náhoda? Dostal jsem za úkol postávat jako zvědavý kluk a dívat se, co řidič vytáhne z pneumatiky. Pak jsem hlásil - byl to starý rezavý šroub, snad tři centimetry dlouhý. Tatínek to zvážil a znovu jsme nasedli. Ve Kvildě autobus zastavil nahoře na náměstí. Šli jsme dolů a připadali si s lyžemi zoufale nápadní. Byly Velikonoce, sníh už roztál. Postavili jsme je raději za vrata hostince. Byly krásné, jasanové, ještě předválečné, a na mých bylo nové kandaharové vázání, které jsem dostal k Vánocům. Po půl století jsem se tam byl podívat. V hostinci měli na stěně jako výzdobu starobylé lyže. Že by ty naše? V boudě na protějším svahu jsme si ještě dali čaj. Prohlíželi jsme si návštěvníky. Kteří půjdou s námi? Pak jsme se po jednom vydali podél Teplé Vltavy směrem k opuštěné boudě u pramenů, kde za války Němci věznili sovětské důstojníky. Pomalu jsme se shromáždili a pokračovali pašeráckou stezkou. Jednou se na vozové cestě ozval motocykl. Ulehli jsme do mokré trávy a čekali. Motocykl odbočil, cesta pokračovala. Snad hodinu po půlnoci jsme zastavili na mýtince u starého hraničního kamene, ještě z dob před válkou, s vytesanými písmeny ČS a D. Nikdo nelíbal půdu, nikdo nenabral prst rodné země na památku, jak jsem si to představoval podle Jiráska. Přesto nechtěli odejít. Už jednou za svou zemi bojovali. Proč tato země vypuzuje ty, kdo ji nejvíc milují? Pak jsme u hraničního kamene udělali krok z ČS do D, tehdy americké okupační zóny, pro nás do neznáma, do nejistoty. Krok do zahraničí. Byl to nejdelší krok mého života. Trval dvaačtyřicet let.
Autor:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Další z rubriky

VIDEO: Okrasné pole v Číně zničili turisté. Kvůli selfie

Růžová tráva v Číně

Jen dva týdny trvalo, než se turistům podařilo zničit políčko s okrasnou pampovou trávou v čínské provincii Če-ťiang. V...

Kolo, surf i naháči. Podzimní dobrodružství v portugalském Algarve

Surf: vypadá to tak lehce, ve skutečnosti je to ukrutná dřina.

Na jihu Portugalska opadla spalující vedra a nastává ideální čas pro aktivní dovolenou. Do plážové provincie Algarve,...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...



Najdete na iDNES.cz