Nejbohatší muž z vesnice dře na plantáži

  10:25aktualizováno  10:25
Pro přesvědčeného komunistu Rafaela Núňeze je 75letý soukromý zemědělec Carlos Calixto vykořisťovatelem. "Stát potřebuje potraviny, proto trpí tato individua, která dřou vlastní příbuzné. Bůh ví, odkud má umělá hnojiva a naftu do traktoru, možná je ukradl," říká Rafael, když nahlíží do stodoly. Calixto se usmívá. Dělá, že neslyší. Jeho farma nedaleko Havany není žádný luxus. Na kubánské poměry je ale skutečným jměním. Carlito, jak mu místní v San Antonio de Los Baňos s oblibou říkají, je nejbohatším mužem ve vesnici.

Kuba již léta hledá cestu k potravinové soběstačnosti. Pod tlakem hospodářské nouze učinil režim prezidenta Fidela Castra řadu ústupků, na jejichž základě mohou Kubánci v omezené míře podnikat. Zvláštní skupinou ve vrstvě soukromníků jsou drobní zemědělci.

Calixto si platí strážce, aby o svůj majetek nepřišel. Poražení krávy bez úředního povolení se trestá na Kubě vězením. Ani to však zloděje od občasných invazí na soukromá hospodářství neodrazuje.

Dva hektary půdy, osm prasat, 15 krav a drůbež uživí Calixta i jeho příbuzné a zbavuje je závislosti na přídělovém systému. Jednoduše řečeno, Calixtova rodina má spoustu jídla, což je v ostrovním státě, vyznávajícím karibskou formu komunismu, kde je maso luxus a všechno od vajec po rýži a fazole na příděl za
subvencované ceny, velká rarita. "Většinu masa i mléka spotřebujeme v rodině. Prodáme jen to, co zbyde," ujišťuje stařík, zatímco pochvalně laská traktor značky Ford, jemuž by to už bezpochyby více slušelo v muzeu.

"Koupil jsem ho před pěti lety za 4200 dolarů (asi 160.000 korun). Je z roku 1947, původně patřil Američanům," vysvětluje. Traktor má už leccos za sebou, ale stále jezdí. Nafta, podobně jako náhradní díly, jsou na Kubě velkým problémem a platí
se za ně v dolarech. Součástky si stařík vyrábí sám, nebo mění se sousedy. "Naftu mi na příděl dává stát. Když není, musím se postarat sám," říká.
 

Calixtovi patří pole s jukou, zeleninou a květinami. Ty jsou nejvýhodnějším prodejním artiklem. Kupuje je od něj stát a dobře platí. Grapefruitové plantáže kdysi patřily jeho otci, ale vláda je po revoluci v roce 1959 zabavila. Nyní mu platí za hospodaření rentu. Calixto pracuje sám, jen s bratrem a synovcem. Zaměstnávat
cizí lidi nesmí, to by bylo vykořisťování. "Můj syn raději odešel do Havany. V zemědělství nikdo pracovat nechce. Po revoluci všichni dostali možnost studovat,
tak se radši stali inženýry, mechaniky, jen aby nemuseli tvrdě dřít," říká Calixto.

Kubánský stát stanoví zemědělcům kvóty roční produkce. Pokud je nesplní, platí pokuty. Nadbytek smějí prodat na zemědělských trzích. Po revoluci Castrových barbudos v roce 1959 stát vyvlastnil velká hospodářství a půdu ponechal jen drobným rolníkům. Ti v současnosti vlastní sedm procent zemědělské půdy,
kterou mohou dědit z generace na generaci. Calixto je jedním z 23.000 soukromých farmářů na ostrově. Zhruba 60.000 dalším zemědělcům povolila v polovině 90. let Castrova vláda obdělávat, nikoli vlastnit, státní půdu.

Přestože soukromí zemědělci alespoň částečně pomáhají Kubě překonat potravinovou krizi, Castro tuto vrstvu nemá rád. "Nadbytek peněz je nebezpečný, bohatství prohlubuje sociální propast," nabádá k obezřetnosti před novou vrstvou kubánských zbohatlíků. Od roku 1993, kdy povolil omezené soukromé podnikání
také ve službách, proto postupně přitahuje pomyslnou uzdu podnikatelské tvořivosti. Nejvýznamnějším nástrojem kontroly je daňové zatížení soukromníků.
Tato opatření postihla zemědělce, především však majitele soukromých jídelen, tzv. paladares. Počet podnikatelů na Kubě tak proti roku 1995, kdy jich bylo na 220.000, poklesl k letošnímu roku na 150.000. Z někdejších asi 600 jídelen v Havaně dnes zbylo necelých 200.

Autor:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...



Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

Další z rubriky

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Ohně, středověk a úžasné masky. Slavnost trubačů v Alsasku vás uhrane

Nádherný svátek trubačů v Alsasku - Pfifferdaj

Mezi Porýnskou nížinou a pohořím Vogézy leží jeden z nejmenších, ale zato nejhezčích regionů Francie. Podzim je v...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...



Najdete na iDNES.cz