Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


»Nějak to tady bublá«

aktualizováno 
-
Obrovitý černoch Miguel kráčel s mačetou v ruce jako první. »Nějak to tady pod nohama bublá,« řekl překvapeně a byla to málem jeho poslední slova. Bažina, do níž vkročil, jej začala s mlaskáním polykat. Propadal se rychle a takřka pravidelným tempem jako potápějící se loď. Bělmo jeho očí, hrůzou doširoka rozevřených, děsivě svítilo v šeru pralesa. Bahno už mu sahalo po pás, po břicho...

Nebojte se, černoch Miguel z jedné dětské knihy,jejíž jméno už dávno vygumoval čas, nakonec stejně vyvázl. A tak malý čtenář mohl klidně dál toužit po skvělých dobrodružstvích v mokřinách brazilského Pantanalu. Jaká křivda, že něco takového není doma. Ale je. Samozřejmě,že je. Když vstoupíte na půdu rezervace Soos, řeknete možná úplně stejně jako nebohý Miguel: »Nějak to tady bublá.« Máte ovšem proti němu výhodu. Je velmi nepravděpodobné, že by to byla vaše poslední slova. Soos, středoevropská rarita u Františkových Lázní, přeci jen není brazilská divočina. Bahenní sopky se tady střídají s močály a bažinami, bahno mlaská, ptáci pokřikují a ve vzduchu se potkávají divné vůně. Vypadá to tu chvíli jako na Islandu či v Yellowstonu, ale také jako v Africe nebo tajze. Anebo jako v úplně jiném světě knih science-fiction. Ale Soos, to je přece jen hlavně území bahenních sopek. Jsou slyšet už z dálky. Ano, tady něco bublá! Vůbec to tu nějak mlaská, píská, škrundá a kručí. V bahně vře voda v kráterech, jak do nich hlubiny Země vydechují svůj jedovatý dech. Když útroby planety zakašlou, vyvolají erupci, při níž z kráterů vystříkne trocha vody a bahna. To se ale stává jen občas. Většinou voda jen pobublává jako hrnce na plotně školní kuchyně. Teď je třeba jít s barvou ven. Sopky nejsou žádní obři. V Soosu jsou jich asi dvě stovky,některé jsou jen potěr, drobné otvůrky v bahně, v nichž stále pobublává voda. Jiné krátery jsou však již pořádné díry,jimiž si Země může opravdu pěkně odfrknout. Jsou široké až metr a stejně jsou i hluboké. Stačí vzít klacek, který leží vedle jícnu, a ponořit ho do vody. Bahenní sopky (odborníci tenhle název nemají rádi a říkají jim mofety - uznejte ale,že to nezní nijak romanticky) připomínají zmenšený Island, Yellowstone nebo podobnou krajinu v novozelandské Rotoruy. Jsou jakýmsi ventilátorem, jímž vnitřek planety upouští přebytečnou páru, a současně dozvukem dávné éry: na počátku čtvrtohor tady bylo poslední místo, kde na dnešním území republiky soptily vulkány. Teď už je tam dole klid,magmatický krb je vyhaslý. »To ovšem znamená, že má stále teplotu několika set stupňů. Ochlazuje se totiž o tisícinu stupně za tisíc let,« říká správce rezervace Karel Brož. To je ten důvod, proč »sopky« v Soosu stále soptí. Při ochlazování se totiž uvolňuje oxid uhličitý,postupuje k povrchu a pak se probublává vodou. Anebo jen syčí. To když je sopka prázdná, bez vody. V létě ty velké syčí a piští jako papiňáky. Každý by si myslel, že se voda opravdu vaří, ale stačí dovnitř strčit prst. Dostali byste z toho spíš rýmu. Voda není teplá. »Výdechy jsou studené, všechno to bublání způsobuje jen plyn,« říká správce Brož. Vlastně je to podobné tomu, když se kdysi pomocí bombičky připravoval sifon. Ale sifon byl určitě bezpečnější. Na vzdálené a hůře přístupné straně rezervace leží v bahně vybělené křehké kostřičky. Tomu místu se říká Ptačí hřbitov. »Dusivý CO 2 je těžší než vzduch, a tak se drží u hladiny mofety,« říká Brož. »Ptáčkové vidí vodu a letí se napít. Vzhledem k jejich váze jim stačí, aby se několikrát nadechli a je konec.« Lidem se nemůže samozřejmě nic stát. Ale malý chlapec, který kráčí po stezce napříč rezervací, se přesto drží ostentativně za nos. Vadí mu totiž jiné plyny. V e vzduchu to občas páchne, jako by někdo právě škrtl obří sirkou (to smrdí síra). Jinde člověka praští přes nos pach zkažených vajec (znáte to: H 2 S smrdí jako pes). A jinde je cítit cosi jako koncentrovaný mořský vzduch (soli). Soos občas zavání jako místo, kde si peklo zřídilo svou pozemskou filiálku. Aby se Soos stal Soosem, potřeboval k tomu vedle plynů ještě spoustu minerálky. Nebyl to problém, vždyť leží v kraji minerálních pramenů, Františkovy Lázně jsou takřka za rohem. Kdysi tady z minerálky vzniklo jezero, které bylo příliš na okolní rostliny příliš slané. Ty mizely, zato se ve vodě dařilo rozsivkám, řasám s křemičitou schránkou na zádech. Když taková rozsivka zemřela, schránka klesla ke dnu. Po desetitisících let se tak navršil sedm metrů vysoký polštář (představte si ty biliony živočichů, kteří poskytli své schránky), který zůstal, i když jezero dávno zmizelo. Kdo jde Soosem, kráčí po něm. Slaný polštář nazývaný křemelina tvoří střed rezervace a je nesmírně důležitý. Nic na něm neroste, je rozpraskaný jako bláto ve vypuštěném rybníce a většinou černý. Spolu s krátery dodává místu ráz krajiny někde na Marsu nebo na Měsíci. Nebylo by ale příliš moudré pokoušet se v této měsíční krajině o armstrongovský »malý krok pro člověka«. Sever a jih Soosu je pěkná bažina. Někde je půda pevná, ale někde člověka poučí už první došlápnutí. Pod chodidlem to zaškrundá jako při bolebřichu a ozve se zlověstné zabublání, jak voda vystupuje nahoru. Dál ani krok. Ostatně už slovo Soos znamená v »egerlandštině«, chebském nářečí němčiny,cosi jako močál. Vyslovte jako »suóss«. Pokud ale paměť sahá, tak Soos prý vzal život jen dvěma koním a jedné krávě. A ti se tam ani neutopili. Lidé je vytáhli či jim prokopali cestu ven, ale zvířata zemřela na podchlazení nebo vyčerpání. Sooské bažiny přecenili i zločinci, kteří před časem zabili v Německu taxikáře Helmuta Wildeho. Odvezli oběť do bažiny, ale ta odmítla být komplicem. Lidé později našli tělo tam, kde jej pachatelé pohodili. V rezervaci jsou však i jiné, hltavější močály. »Tam, kde se těžila rašelina, je velmi ošidný povrch. Zdá se pevný, ale je to jen slupka,« říká Karel Brož. »Pod ní jsou metry vody a bahna.« Voda v močálu má rezavý odstín. Je hustá. Na povrchu stojí zlověstná směs bublinek a duhových barvy napovídajících hnilobu. Dole to bude určitě pěkně měkké. Houština vysokých travin roste přímo z vody a právě povívá ve větru. Připomíná sluncem sežehlé břehy afrických jezer. Pahýly stromů v zarostlé vodě a břízky zase vypadají, jako by se sem přenesl obraz z tajgy, z mokřin podél Jeniseje. Voda bublá, vzduchem se nese povídání ptáků, nad močálem krouží párek jestřábů. Je klid, jako by to bylo uprostřed pustin. Bílý pruh tryskáče na obloze působí nepatřičně,skoro drze. Nepatří sem.

Může se hodit

Rezervace Soos ležící asi šest kilometrů od Františkových Lázní je otevřena každý den od deseti do sedmnácti hodin. Dospělí platí 40 korun, děti polovinu. Návštěvníkům je k dispozici asi kilometr dlouhá naučná stezka, která vede kolem většiny zajímavých míst v rezervaci. S ohledem na život v Soosu i čistotu vlastních bot není dobré ze stezky, tvořené jakýmsi dřevěným chodníkem, sestupovat. Stezka je bezbariérová.

Autor:




Nejčtenější

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Před letošní cestou na Gašerbrum I. měl obavu, zda v něm výstup nerozvíří...
Bál jsem se, že na Gašerbrumu najdu parťákovy ostatky, říká Marek Holeček

Letos poprvé vylezl jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I. Před čtyřmi lety tam při druhém společném pokusu tragicky zahynul jeho parťák Zdeněk...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Další z rubriky

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Hasiči se vzhledem k výšce plamenů a nebezpečí zhroucení věže nemohli po...
Shořela oblíbená vyhlídková Goethova věž ve Frankfurtu nad Mohanem

Největší a nejstarší dřevěnou vyhlídkovou věž ve Frankfurtu nad Mohanem zcela zničil požár. Informovala o tom agentura DPA. Příčiny požáru Goethovy věže...  celý článek

Pokuta za porušení zákazu kouření na thajských plážích může dosáhnout až 100...
Za cigaretu u moře pokuta 60 tisíc. Thajsko zakazuje kouření na plážích

Jedna z nejpopulárnějších turistických destinací zavádí od 1. listopadu zákaz kouření na vybraných plážích. Thajský turistický úřad k zákazu přistoupil poté,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.