Řeka bez pramene
Za výchozí bod našeho výletu zvolíme autobusovou zastávku v Čeňkově Pile. Osada vyrostla na soutoku řek Křemelné a Vydry a pojmenovaná je podle obchodníka se dřevem, Čeňka Bubeníčka, který zde v letech 1868-70 postavil skutečnou pilu na zpracování dřeva ze šumavských lesů.
Kousek nad silničním mostem najdeme modernější zařízení využívající nevyčerpatelnou energii dravé Vydry, dodnes funkční vodní elektrárnu vybudovanou v r. 1912. Není divu, že tato technická rarita, napájená z ohromného potrubí, jež přivádí vodu z Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu, je národní technickou památkou.
Ovečky na Horské Kvildě
Jsme ve výšce 670 metrů nad mořem a o divokosti Vydry svědčí i fakt, že během pouhých 7 km, které nás čekají na Antygl, nastoupáme do 930 metrů. Řeka tedy na tomto krátkém úseku překoná výškový rozdíl 260 m! Však o tom také svědčí obrovské balvany, vyplňující koryto řeky. Po většinu roku sice mezi nimi voda krotce kličkuje, během jarního tání sněhu ale hučí, padá a valí se s nezkrotnou silou.
Další zajímavostí Vydry je, že této řece chybí pramen – vzniká v osadě Modrava soutokem přibližně stejně vydatných potoků Modravského a Roklanského. Podobně je na tom i Otava, která vzniká pod Čeňkovou pilou soutokem Vydry s Křemelnou.
Rampouchy na Vydře
Kamenná moře a obří hrnce
Šlapeme po široké a upravené cestě podél řeky, jež kdysi bývala hlavní přístupovou cestou do horní části Šumavy. Když po lesní kalamitě v roce 1870 zřídili podél toku Vydry svážnou cestu, málokdo z tehdejších dřevařů tušil, že za pár let bude tato svážnice sloužit jako jedna z vůbec nejvíce navštěvovaných šumavských turistických tras. Díky kvalitnímu povrchu je tato trasa vhodná i pro seniory nebo tělesně postižené návštěvníky, cyklisté sem naopak nemohou.
Po necelé hodince chůze se nad cestou otevírá les a objevuje se jedna z hlavních zajímavostí naučné stezky Povydří, tzv. kamenné moře. Rozsáhlé suťoviště vzniklo mrazovým zvětráváním skal a následným sesouváním žulových bloků do údolí.
Srdce geologa zaplesá i při podrobnějším pohledu do řečiště Vydry na obří hrnce. Různě hluboké mísy jakoby vysoustružené v balvanech vznikají vířivým vymíláním pískem a kamením za vyšších stavů vody.
Kamenné moře pod Turnerovou chatou
Po hodině chůze z Čeňkovy Pily nás vítá jediná veřejně přístupná chata v I. zóně Národního parku Šumava, Turnerova Chata. Roubenka postavená ve stylu typických dřevěných šumavských staveb stojí při ústí Zhůřského potoka, ve stráni nad hučícím tokem. V příjemně vyhřátém interiéru můžeme posedět a zahřát se douškem čaje nebo grogu – další příležitost bude až na Horské Kvildě.
Královácký dvorec Antygl
Pokračujeme proti proudu Vydry, která je nad Turnerovou chatou snad ještě divočejší, než ve své spodní části. V zimě tu můžeme obdivovat nejrůznější ledové skulptury, obrovské rampouchy, zamrzlé peřeje a vodopády, z nichž vykukují ohlazené "čepice“ mohutných balvanů.
Mineme jediný most přes řeku – jde spíše o lávku, po které odbočuje turistická značka směrem na Hrádky. Když se nyní otočíme po proudu, uvidíme na protilehlém břehu skalní žulové útvary vzniklé zvětráním a odplavením okolního materiálu – tzv. viklany.
Netrvá to dlouho a cesta vyúsťuje u silnice poblíž osady Antygl. V létě je tato křižovatka turistických tras velice frekventovaná, v zimě však jakoby lyžaři zanevřeli na krásnou přírodu v jejím okolí.
Královácký dvorec Antygl
První lidé, tzv. Králováci, tu žili již na přelomu 15. a 16. století. Od roku 1523 zde byla sklárna, která zanikla počátkem 19. století - původ názvu je odvozován od německého "ein Tiegel" (jeden tyglík, volně jedna huť).
Pokud chceme, můžeme tady výlet ukončit a počkat na autobus, který nás doveze zpátky na Čeňkovu Pilu. Byla by však škoda přijít o cestu podél hamerského potoka na Horskou Kvildu!
Horská Kvilda
Cesta se noří do hustého lesa na úpatí hory Sokol a kličkuje podél Hamerského potoka. O něco prudší stoupání tady už cítíme v nohách a pokud trasu absolvujeme na lyžích, většinou se setkáme i s horší kvalitou stopy.
Vynaloženou námahu nám však bohatě vyváží nádherná příroda, kdy jediným zdrojem zvuku je bublající potok. Ani se nenadějeme a cesta najednou vyústí na horské louce. Horská Kvilda už není daleko!
Ledoví "trpaslíci" na Hamerském potoce
Na pastvině vpravo od cesty můžeme i během drsné zimy spatřit dobytek. Plemeno "Highland“ pocházející ze Skotska z velmi skromných podmínek náhorních vřesovištních planin vyniká odolností a vitalitou a ani v drsných zimních podmínkách nepotřebuje ustájení. Rodinná farma Highland Horská Kvilda jej chová v zachovalém horském prostředí a přispívá tak k zajímavosti zdejší krajiny.
Horská Kvilda patří bezesporu mezi nejhezčí místa celé Šumavy. Obec leží ve výšce okolo 1070 metrů nad mořem a dnes zde žije zhruba 60 stálých obyvatel.
Nebylo tomu tak ale vždy: do 2. světové války, v dobách největšího rozvoje obce, zde žilo až 600 obyvatel. V poslední době tu ale vyrostlo několik nových stavení, a zdá se, že návrat lidí do jedné z nejvýše položených obcí u nás, bude ještě pokračovat…
Tady náš výlet můžeme zakončit, pokud však máme dost sil, nabízí se možnost pokračovat dále: buďto na Churáňov nebo do o něco vzdálenější Kvildy. Kilometry však nejsou to hlavní – kdo využije současné vylidněnosti Šumavy, rozhodně nebude litovat – však si sněhu ještě užijeme!
ŠUMAVA
Text a foto: JAN HOCEK, www.hocek.cz
