Nedostala jsem šest let peníze. Zapomínám, jak vůbec vypadají

V bídou stíhané moldavské vesnici je jen jeden krámek.
V bídou stíhané moldavské vesnici je jen jeden krámek. V dobrých dnech utrží 200 lei (15 dolarů). Olga Natajská za pultem naříká. "Některé dny končím s tržbou 15 lei. Lidé nemají peníze. Ztrácím tady čas." Nejprodávanějším zbožím je sůl a zápalky.

Natajská je jedním z voličů, kteří ve vesnici Elizavetovca pomohli komunistům k návratu k moci v únorových volbách. Byli přesyceni desetiletím demokratických reforem, po nichž zůstali bez haléře v kapse a zlákáni sliby návratu k bezpečí sovětské éry. Během let jsou z nich opět tvrdošíjní komunisté a Elizavetovca je označována za "bolševickou vesnici". V únoru překonali svůj vlastní rekord, když 423 ze 449 voličů hlasovalo pro komunisty, kteří slibovali obnovení pořádku, důchodů a zdání blahobytu. Prezident Vladimir Voronin, který v pondělí 16. července dovršil sto dní v úřadě, se netají tím, že zlepšení situace v zemi jen tak nepřijde. "Pracuji tři měsíce, ale mám pocit, že se plácáme v bahně," řekl listu Izvestija prezident. Vesničané jsou překvapivě chápaví a říkají, že Voronin dělá, co může. Ne však všichni. "Všichni politici nám lhali. Když ani komunisté neudělají nic, nebudeme vědět, komu máme věřit," říká Ljubov Ungureanuová. Čeká na autobus v úmorném pětatřicetistupňovém vedru. Děti mají prázdniny a pasou husy u hlavní vesnické cesty u třicet let staré autobusové zastávky, kde vybledlý nápis hlásá "50 let SSSR". "Za komunistů v Sovětském svazu to bylo lepší. Doufám, že nás dovedou zpět do těchto šťastných časů," říká Valentina Cebotariová. "Víte, nedostala jsem už šest let žádné peníze. Někdy zapomínám, jak vůbec vypadají. Žijeme jen díky svým záhumenkům a dobytku." Před pouhými šesti lety byla vesnice poměrně zámožná a zaměstnání dával nyní rozpuštěný sovchoz. Šestnáct let pracovala Cebotariová jako dojička a vydělávala 500 rublů měsíčně v době, kdy se rubl rovnal dolaru. Našetřila 10 000 rublů pro své starší děti. Peníze však v devadesátých letech pohltila inflace a devalvace, což vládě nikdy neodpustí. "Ukradli moje peníze. Jak bych je mohla mít ráda?" ptá se. "Komunisté slíbili, že obnoví vklady." V Moldavsku nevyšly předchozí pokusy zlepšit život rolníků. Zemědělská půda byla rozdělena a každý dostal pozemek o průměrné rozloze 1,6 hektaru. Privatizace podporovaná západem byla nazývána "Pamint" (půda), chudobu neodstranila. Většina vesničanů pronajímá své záhumenky několika novým soukromým firmám, které za užívání půdy po žních zaplatí pytlem obilí a pytlem slunečnicových semen. Rodina Valentiny Cebotariové má dvě krávy, čtyři prasata, koně, kuřata a husy. Vyrábějí sýr, máslo, ud í vepřové na zimu a pečou si sami chleba. Na dvoře postavila žena kuchyni s kamny na dřevo. Bomba kapalného plynu za 10 dolarů je příliš drahá. Cebotariové je 55 let a v sovětských časech by si už užívala důchodu. Nyní byl důchodový věk zvýšen na 65 let pro muže a 60 pro ženy. Bez práce a bez důchodu prodává vejce a mléko, aby měla na na šaty ze secondhandu. Vesnický sovět byl rozpuštěn a vesnice je na dálku řízena ze sousedního Plopu. Ale ani Plop na tom není lépe. Anastazij Pavlov, jeho starosta, také komunista, potřebuje zaplatit nedoplatky mezd ve výši 3000 dolarů třicítce učitelů z obou obecních základních škol. Ví, jak to chodí, naučil se vyjít se svými 50 dolary měsíčně a tvrdě pracuje doma, krmí dobytek a obdělává půdu. Když se komunisté dostali k moci, měnový fond zadržel svůj tříletý program půjček. Jiní dárci, Světová banka a Evropská unie, zmrazili půjčky. Jedna třetina moldavského rozpočtu jde na zahraniční dluhy. I Voronin dávno pochopil to, co vesničané už dávno. Nikdo jim nic nedá a musí se starat sami o sebe. "Prostě zase budeme pracovat, dřít. Nic jiného nám nezbývá. Cesta zpátky nevede. Ustoupit není kam."

Rusko trápí počasí

Velké vedro, které v Rusku působilo potíže lidem zejména v Moskvě, na chvilku ustoupilo. Obyvatelé hlavního města se dočkali ochlazení po dvou týdnech, kdy teploty přesáhly stoleté maximum a pohybovaly se kolem 33 stupňů Celsia ve stínu a pod dvacítku neklesaly ani v noci. V Moskvě se náhle setmělo, městem se přehnal vítr a spustil se liják. Vítr strhal reklamní štíty, porážel stromy, zpřetrhal dráty elektrického vedení. Meteorologové tvrdí, že šlo pouze o nárazový vítr, nikoli uragán. Ten by Moskvu ovšem mohl postihnout v příštích dnech. Kvůli průtrži mračen, která trvala kolem půldruhé hodiny, se na moskevských ulicích místy zastavila doprava, na letištích nepřistávala letadla. Ulice byly kvůli špatné kanalizaci zaplaveny. Dvě stanice metra byly uzavřeny kvůli vodě, která se tam za bouřky dostala. Vyvrácené stromy zatarasily několik ulic. Zaregistrováno bylo několik dopravních nehod. Vyvrácený strom zabil jednu osobu. Daleko víc jich zemřelo v předchozích dnech při koupání. Denně je v celé zemi registrováno na 150 utonulých. Jen v Moskvě se utopilo od počátku letní sezony 211 osob. Minulý víkend bylo z vodních nádrží vytaženo 18 obětí. Většina jich byla pod vlivem alkoholu. Podle názoru předsedy Všeruské společnosti záchranářů Valerije Novikova letos bude zřejmě dosažen svérázný rekord, pokud jde o počet utopených. Připomněl, že v sovětském období bylo na moskevských plážích asi 600 hlídek záchranářů. V současné době jich je pouze 55. V minulosti bylo také zakázáno pít alkohol na koupalištích. "Na plážích chybějí záchranné čluny, natož záchranáři. Podobná situace jako v Moskvě je také v Petrohradě a dalších velkých městech. V horku trpěla i zvířata a třeba zoufalí cvičitelé slonů vozí z Petrohradu své svěřence na koupání do Finského zálivu. Zvířata se po osvěžení odmítají vrátit do kamionu, který je pak odváží zpátky do rozpáleného města.

Kamzíků na Slovensku je víc

Téměř 290 kusů kamzíka tatranského napočítali v uplynulých dnech zaměstnanci Tatranského národního parku na slovenské i polské straně Vysokých Tater. Podle Jozefa Kováče z Tanapu je potěšitelné zejména to, že z celkového počtu tvoří kamzičí mláďata až 50 kusů. "Proti předchozímu sčítání v uplynulém roce jde o šestnáctiprocentní přírůstek," uvedl. Ještě v uplynulém roce bylo podle slovenských ochranářů toto vzácné zvíře, symbol Vysokých Tater, na pokraji vyhynutí. Zatímco v roce 1980 se stav kamzíků pohyboval kolem 1000 kusů, o 20 let později jich zbylo pouhých 188 kusů. Podle ochranářů hlavním viníkem rapidního úbytku kamzíka je člověk. Slovenští, ale také zahraniční pytláci se rádi chlubí trofejemi kamzíka. K narušení křehké rovnováhy přispívají také novodobé druhy sportu a moderní technika. "Ukazuje se ale, že rapidní úbytek zvířete se zastavil," uvedl Kováč. Většina kamzíků nyní žije v centrální části Vysokých Tater, menší počet má svůj domov v Západních Tatrách.