Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Zakázané Bulharsko. Todor Živkov ukrýval Stonehenge i Lví hlavu

aktualizováno 
Nevysoké kopečky nad severní pláží Primorska nabízejí netušené zpestření pobytu u moře. V hustých trnitých lesích se spoustami zvěře objevíte nejedno úchvatné místo: prehistorickou svatyni Beglik Taš, žulovou Lví hlavu i malé mořské zátoky podobné norským fjordům.

Vila Perla u Primorska, někdejší letní sídlo Todora Živkova | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Poslední vládce komunistického Bulharska si opravdu uměl vybrat. Svou letní rezidenci vilu Perlu u Primorska si nechal postavit na jedné z nejhezčích místních pláží a zalesněné kopečky ohraničené členitým a skalnatým pobřežím kolem mysu Maslen nos a řekou Ropotamo nechal obehnat neprodyšným plotem, za který se nikdo kromě prominentů tehdejšího režimu nedostal.

Svou stopu tady údajně zanechali i českoslovenští soudruzi v čele s Gustávem Husákem a Lubomírem Štrougalem. Svému hostiteli nezůstali nic dlužni a obdarovali ho malým stádečkem muflonů. Tak to alespoň tvrdí jeden z primorských taxikářů, jehož služby lze při návštěvě těchto pozoruhodných míst využít.

Za plotem Živkovovy obory

Zakázaná obora Todora Živkova byla ještě dlouho po pádu komunismu v Bulharsku veřejnosti nepřístupná. Je téměř neuvěřitelné, že až do roku 2003 se vůbec nevědělo o unikátní thrácké svatyni Beglik Taš, která si vysloužila mírně nadsazený přídomek „bulharský Stonehange“.

Plot zakázané obory Todora Živkova

Plot zakázané obory Todora Živkova

Thrácký obřadní areál Beglik Taš

Thrácký obřadní areál Beglik Taš

Na první pohled nahodile rozseté oblé žulové balvany na malé plošině pod horou Kitka (213 m) dříve nikoho nezaujaly. Teprve podrobný archeologický průzkum po zpřístupnění Živkovovy obory potvrdil, že se jedná o nejvýznamnější thráckou svatyni a kultovní místo na černomořském pobřeží.

Během vykopávek vědci objevili keramiku, nástroje, zbraně, mince i stopy po stavebních úpravách. Užívání svatyně přiřadili do období 1500 až 400 let před naším letopočtem. Thrákové obývající bulharské území byli vrstevníci starověkých Řeků, žili ale v jejich kulturním a hospodářském stínu.

Jediná cesta ke svatyni Beglik Taš vede z Primorska směrem na sever kolem písečných dun u severní pláže. V podstatě hned za posledními budovami hotelových resortů prochází silnice hlavní vstupní bránou do Živkovova loveckého revíru, kolem níž se zachovaly zbytky původního vysokého plotu.

Fotogalerie

Tady dříve začínal jiný svět. Ostraha však v budce už dávno nesedí, takže cesta je volná. Pěší pochod bývá pod žhnoucím jižním sluncem úmorný, rychleji to odsýpá na kole, které si lze v Primorsku za poplatek vypůjčit.

Postupně stále užší a děravější asfaltka vytrvale mírně stoupá, neodbočuje se vlevo ani vpravo. Zhruba po čtyřech kilometrech vyústí na nevysoký horský předěl o výšce cca 140 m západně od hory Kitka s loučkou po levé straně. Tady je malé parkoviště a odbočka vpravo 1,3 km na Beglik Taš, kam už auta nesmí.

Bulharský Stonehenge

Vstup na posvátné místo dávných Thráků je zpoplatněn sumou 2 leva. Pro lepší orientaci a pochopení souvislostí je dobré vzít si v pokladně malý prospekt s plánkem areálu, v němž jsou vyznačena a vysvětlena hlavní místa. Prospekty se nabízejí v několika jazycích, přestože návštěvníků tu bývá poskrovnu. Pro zachování mystiky tohoto záhadami a tajemnem opředeného místa je to jenom dobře.

Základ pro vznik areálu vytvořila sama příroda přirozeným zvětráváním žulového skalního podloží, což vedlo k tvorbě obrovských kamenných bochníků a viklanů. Thrákové pak tyto skalní žoky částečně přemístili a upravili pro své rituální účely.

Thrácký obřadní areál Beglik Taš

Thrácký obřadní areál Beglik Taš

Ústředním objektem je největší balvan ve tvaru srdce spočívající dvěma plochami na skalním podloží. Skrze jeho úzký oblouk se vstupovalo z pozemského světa do podsvětí. Dále zde můžete obdivovat například sluneční hodiny, kámen ve tvaru lože a oltář s vytesanými prohlubněmi, do nichž se nalévaly čtyři posvátné tekutiny: voda, víno, mléko a olivový olej.

Další vytesané posvátné symboly a značky (například pentagramy a falické symboly) představují ženu a muže – dva základní principy přírody. Vrcholem zdejších náboženských obřadů, konaných hlavně v době letního slunovratu, byl průchod úzkou štěrbinou mezi dvěma vztyčenými dolmeny do Hádesova podsvětí.

Kolem černomořských fjordů

Pokud nejste po prohlídce Beglik Taš vázáni na žádný odstavený dopravní prostředek, pak se vydejte po lesní pěšině k mysu Maslen Nos, výrazně vybíhající několika skalními útesy do moře. Trasa o délce 45 minut nese honosný název „stará římská cesta“ a její začátek u Beglik Taš označuje informační cedule v bulharštině i angličtině. Pěšina se ale brzy ztrácí v hustém lese a turistických značek je poskrovnu. Možností k bloudění však není moc – buď vás zastaví hustý, málo průchodný les, anebo strmý sráz. Zmizelý chodníček se nakonec vždy znovu najde.

Žulové pobřeží u zálivu Zigra

Žulové pobřeží u zálivu Zigra

První úžasný pohled vlevo mezi stromy se otevírá na záliv Zigra lemovaný žulovými skalisky. K jejich odkrytí částečně přispěl povrchový lom obsluhovaný přímo z moře. Za socialismu se v něm těžil dekorační kámen a odvážel se z velké části loděmi hned na export do Turecka. K mysu Maslen Nos odtud zbývá již jen pár minut, poslední návrší s majákem je však obehnané plotem a nepřístupné. Sídlí tu vojáci bulharské armády.

Na jižní straně mysu se nachází hezká chráněná zátoka, a pokud v ní zrovna nekotví výletní loď, bývá tu velmi hezké a klidné koupání. Naopak severní pobřeží mysu Maslen Nos tvoří vysoká čedičová skaliska rozbrázděná úzkými a hlubokými průrvami, jež připomínají severské fjordy. Podrobné mapy dokonce slovo fjord v popiscích používají, přestože vznik těchto krajinných útvarů nemá s opravdovým fjordem nic společného. Další atrakcí je podmořská Tulení jeskyně, k níž je však možný přístup pouze z mořské hladiny.

Z mysu Maslen Nos vede zpět do Primorska ve srázech nad pobřežím pevná lesní cesta v délce asi 7 km.

Lví hlava nad řekou Ropotamo

Výlet z Primorska na Beglik Taš si lze okořenit o ještě jednu nevšední hříčku přírody původně uzavřené za plotem Živkovovy zakázané obory. Obrovitá Lví hlava nad údolím řeky Ropotamo, pod kterou prochází hlavní pobřežní silnice z Burgasu směrem na jih, je přístupná pouze ze sedla pod horou Kitka, kde se parkuje při návštěvě Beglik Taš. Dokonce odtud vede ke Lví hlavě dobře značená stezka v délce zhruba dva kilometry. Terén je ovšem náročný a je dobré mít pevnou obuv na skály a dlouhé kalhoty kvůli trní.

Zpočátku široká lesní cesta traverzuje svahy kopců a poskytuje krásné výhledy na linii černomořského pobřeží u Primorska a do hornatého a pustého vnitrozemí. Později se odbočí na úzkou pěšinku, která se vine mezi skalními bloky v hustém lese.

Výhled ze Lví hlavy do údolí Ropotamo

Výhled ze Lví hlavy do údolí Ropotamo

Modré značky končí na kopci posetém obrovitými balvany, kde kdysi stávalo thrácké a později i středověké hradiště Vulchanovo Kale. Více než skromné zbytky valů a zdiva zaujmou obrovité žulové bloky a pecny rozházené všude okolo v tmavém a trochu strašidelném lese. Kolem nich a mezi nimi se proplétá klesající pěšinka dál až k okraji skalního srázu, kde vyčnívá skalní útvar připomínající Lví hlavu. Lze ji však rozpoznat pouze při pohledu zdálky. Ze Lví hlavy je hezky vidět na řeku Ropotamo i hlavní silnici s nekončícím proudem aut. Terén v okolí je neskutečně divoký a neschůdný, v podstatě srovnatelný s vysokými horami. Vůbec se nechce věřit tomu, že jen pár kilometrů odtud se rozprostírají černomořské písečné pláže s hotelovými resorty.

Může se hodit

Itinerář trasy
Primorsko – sedlo pod horou Kitka, 5 km – Lví hlava a zpět, 9 km – Beglik Taš, 10 km – Maslen Nos, 13 km – Primorsko, 20 km. Celodenní výlet bez možnosti doplnění vody a potravin

Mapa
Podrobná mapa oblasti je k mání v informačním centru Primorska. Bez ní je orientace v nepřehledném terénu mnohdy velmi obtížná.

Autor: pro iDNES.cz




Nejčtenější

Dvaaosmdesátiletá Nina při tangu s devadesátiletým Oscarem v Buenos Aires (18....
Argentinské tango od srdce. Je jim 172 let a tančí na mistrovství světa

Vášnivé tango tančí už od 40. let minulého století. Devadesátiletý Oscar a dvaaosmdesátiletá Nina se v srpnu společně zúčastnili světového mistrovství v tangu...  celý článek

Jezero Onneto na úpatí sopky Meakan
Mlha a medvědi ostrova Hokkaidó. Výlet do snového Japonska bez turistů

Nejodlehlejším místem celého Japonska je poloostrov Širetoko, který vybíhá jako severovýchodní cíp ostrova Hokkaidó do Ochotského moře. Stejnojmenná rezervace...  celý článek

Campari na led, v tomto případě na ledovou tříšť. Lehce nahořklé a osvěžující
Módní Aperol slaví úspěch. Recept na skvělý aperitiv je ale starý 100 let

I když je Itálie kolébkou mnoha slavných aperitivů připravených z cinzana, martini, campari a dalších hořkých a kořeněných bitterů, mladí lidé z celé Evropy si...  celý článek

Útočiště zde ovšem najdou i následovníci květinových dětí. Nepotřebují nic. Jen...
Chleba z banánů a radost ze života. Na Havaji jsou naštěstí všichni divní

Rozvalit se na lehátku a nechat o sebe pečovat, to je častá možnost, jak si užít dovolenou na Havaji. Jak se na sopečných ostrovech v Tichém oceánu žije na...  celý článek

Další z rubriky

Barely ropy zkrátka k Dubaji patří. Snímek byl pořízen 4. srpna 1961.
Před padesáti lety bylo v Dubaji 13 aut. Neznámá fakta o ropné metropoli

Perla pouště. Marnotratná, krásná, fascinující. Ačkoli je Dubaj známá svým oslnivým luxusním životním stylem a světovými rekordy, její kořeny sahají do...  celý článek

Pláž v řeckém Nafpliu je malá, kamenitá, ale krásná.
Pozdní léto u moře. Pět prověřených tipů v Evropě a blízkém okolí

Menší vedro, nižší ceny a většinou žádné davy návštěvníků jako v červenci či srpnu. To jsou ve zkratce hlavní výhody dovolené u moře na přelomu léta a podzimu....  celý článek

Eiffelova věž po pátečních útocích v Paříži zůstává zavřená (15. listopadu 2015)
Rozhodnuto. Stavba neprůstřelné zdi okolo Eiffelovy věže začíná

Okolí Eiffelovy věže se brzy změní ve staveniště. Na začátku října začnou dělníci okolo symbolu Paříže budovat 2,5 metru vysokou neprůstřelnou zeď, která má...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.