Reunion je velmi pestrý. Z vrcholu sopky to trvá ani ne hodinu dojet do

Reunion je velmi pestrý. Z vrcholu sopky to trvá ani ne hodinu dojet do deštného pralesa. | foto: Michaela Bučková

Réunion: barevný ostrov Indického oceánu, který vás dostane

  • 2
Je to mix kultur a krásné přírody, který se dokáže změnit po dvaceti kilometrech. Krásné pláže se během několika minut vystřídají s deštným pralesem, ale zajít si můžete i na prohlídku sopky.

Loď vyráží podél pobřeží s bílým pískem a vysokých zelených kopců svažujících se k moři vstříc západu slunce. La l´e bon - je to dobré, ocenili by tu dokonalou scenerii místní kreolové. I když se přes příď převalí velká vlna, která mě promočí boty i džíny.

"Vítejte na Réunionu," říká mi lodník, když mi s úsměvem podává koktejl s rumem, který tu místní nazývají punch planteur. Vítá mě na ostrově ležícím daleko v Indickém oceánu. A přitom jsem na francouzském území, byť z Paříže je to sem 9 500 kilometrů.

Réunion obklopují korálové útesy, jednou z oblíbených aktivit je šnorchlování.

"Tohle je Evropa," usmívá se náš průvodce Nicolas Cyprien. "Máme tu dobré školství, zdravotnictví, lékařskou péči, kvalitní cesty. Ale v tropických podmínkách." A ty podmínky vás dostanou. Jen málokde se na malém území dokáže okolní scenerie tak dramaticky změnit.

Můžete se potápět v laguně u korálových útesů, pak popojet o něco výše, kde krajina připomíná české hory a pasou se tu krávy. Až nakonec vystoupáte na činnou sopku Piton de la Fourniase do nadmořské výšky 2 631 metrů na mořem. A jako bonus si můžete dát návštěvu tropického pralesa Belouve  a Bebourg.

Anebo vylézt na již vyhaslou sopku a největší horu ostrova - Piton de Neiges do nadmořské výšky 3 070 metrů. Její pozůstalé kaldery daly vznik třem obrovským přírodním amfiteátrům - cirques Mafate, Salazie a Cilaos které jsou světovým unikátem. Díky nim je ostrov zapsán na seznamu UNESCO.

Ostrov Réunion

Reunion je mekka outdoorových sportů a s více než 1 000 km stezek je opravdovým rájem pro trekking. Cestovatelé ho přirovnávají k Hawajským ostrovům. Na jeho prozkoumání potřebujete nejméně 14 dnů a ty si tu opravdu užijete.

Rumová sága

Kde začít? S místním rumem. Na ten totiž budete narážet na každém kroku a po celou dobu pobytu. Nejvíce se o něm dozvíte uprostřed polí s cukrovou třtinou, v destilerce Saga du Rum nedaleko městečka St. Pierre. Třtina tu dříve rostla na každém volném místě a tohle zlato bylo největším vývozním artiklem. Dělají z ní cukr a také bílý rum. A z něj pak dále punč, rhum arrangé.

A rhum arrangé je velký zážitek. Do rumu se totiž "nakládá" nejméně na tři měsíce všechno, co komu přijde pod ruku. Mango, líčí, baby banány. Lidé i majitelé restaurací si to připravují doma sami. Podle sezony, podle chuti.

Ochutnávka v destilerce Saga du Rum nedaleko městečka St. Pierre. Na

"Rum arrangé se servíruje po obědě či večeří a v restauraci vám ho většinou nabídnou jako pozornost podniku," vysvětluje později na baru náš průvodce Yanick, když do skleniček rozlévá různobarevné punče s líčí, s mangem a ovocem, které ani neznám. Pak z lednice vytahuje orosené láhve. "Tenhle je s vanilkou a kávou, tenhle s vanilkou a pomerančem," říká.

"Pro Čechy tu mám něco speciálního," směje, když nám nabírá z velké pětilitrové sklenice. "Rum s chilli paprikami." Pálí, až mi hrknou slzy do očí. Azot - na zdraví!

Barevný ostrov

Réunion je stejně barevný a pestrý jako jeho obyvatelé. Je velkou směsicí kultur, náboženství i výborné kuchyně. Jeho populaci, která čítá 820 tisíc obyvatel, se také říká duhová, což vystihuje její barevnost co do typů pleti.

Ostrov nebyl původně obydlen. Teprve po jeho obsazení Francií  v 17. století začíná jeho osídlování a kolonizace. Místní se považují za kreoly. Být kreolem znamená mít v sobě špetku Evropy, teplo z Afriky a subtilitu z Asie. Les Orelleis (v překladu Uši) zde nazývají Francouze, kteří vyrostli na pevnině a na Réunion se přestěhovali. Název dostali podle toho, jak natahují uši, aby porozuměli kreolštině, jazyku vycházejícímu ze staré francouzštiny.

"Všichni jsou velmi přátelští. Díky tomu, že ostrov nebyl původně obydlen, tady neexistuje náboženské pnutí. Hinduismus, islám i katolictví (70 %) se zde postupem času prolnuly. Klidně tu stojí mešita vedle katolického kostela a smíšená manželství jsou tu úplně normální," vysvětluje Libuše Cyprien, Češka, která se vdala za Francouze a přestěhovali se sem před osmi lety.

Stejně jako obyvatelé je pestrá i zdejší příroda. Od korálových útesů můžete přejet do deštného pralesa anebo vyrazit obdivovat cirque, obrovské přírodní amfiteátry obklopené horami, které vznikly po sopečné činnosti.

Výhled z Maido na jeden z "cirqů" – Mafat.

Cirque Mafate je dostupný pouze pěšky či helikoptérou, a tak se vydáváme do Cirque Cilaos. Objevil ho v roce 1815 pasák koz. Později tu narazili i na termální prameny, kvůli kterým sem mířila reunionská smetánka. Pěkně na nosítkách, které neslo čtyři až šest nosičů (za kilo váhy se jim platilo 1,50 franku). Poslední nosič zemřel před pár roky ve věku 102 let a v místnímu deníku vyprávěl, že to byla jeho nejkrásnější léta.

Mars nebo Měsíc?

Do Cilaosu, stejnojmenného lázeňského městečka, se vyjíždí až 400 ostrými zatáčkami. Na mnoha místech projede jen jediné auto. Ale je to velký zážitek. Ne proto, že je třeba se vždy opřít do klaksonu, couvat v tunelech, ale protože nad silnicí se tyčí zelené skály. Jako někde v Norsku. Pohled na cilaoskou sopečnou kotlinu z vyhlídky nad městem je impozantní.

Na Réunionu ovšem nejsou jen pozůstatky sopečného řádění. Navštívit tu můžete i činnou sopku. "Bývala aktivní i dvakrát do roka, naposledy bouřila v roce 2011," říká Nicolas Cyprien, když o den později z nulové nadmořské výšky kroutíme další zatáčky. Tentokrát na sopku Piton de la Fournaise, která patří mezi nejaktivnější na Zemi. Není ale nebezpečná. Patří do skupiny červených sopek, jejichž erupce s prýštící lávou jsou spíše lidmi obdivované.

Jeden z kráterů sopky Piton de la Fournaise, ke kterému se dá dojít příjemnou procházkou.

Od palem šplháme do krajiny, která připomíná třeba Jeseníky, pak se ale zdejší endemické stromy tamariny začínají zmenšovat z nedostatku kyslíku. "Zavřete oči," volá najednou Nikolas. Otevřít nám je dovolí až za zatáčkou.

Jsem na Marsu, na Měsíci? Ptám se sama sebe, když naše auto vjíždí do sopečné krajiny. Všude jen láva, popílek, kameny. Úžasná podívaná. Ale tím to nekončí. Zaparkujeme auto a jdeme se podívat na jeden z kráterů sopky. Až k němu se dá udělat túra, počítejte s tím, že vám jedna cesta zabere nejméně půl hodiny.

Deštný prales

Cestou ze sopky se můžete zastavit v deštném pralese Bebour. Vejděte dovnitř a naslouchejte mu. Hlas jeho ptáků krájí zvláštní ticho a atmosféru. Každý strom je tu jedinečné společenství, nad kterým bdí obrovské přesličky. Udělat si tu můžete hodinovou vycházku, anebo se vydat na dlouhé treky objevovat prales.

Zatímco na sousední Mauricius se jezdí především odpočívat, na Réunion se vyráží sportovat. Na canyoning do hor, na několikadenní horské treky (cesty jsou značené, jsou tu i chaty). Je to ovšem ráj surferů. Pláž Le Leu dokonce patří mezi jednu z nejslavnějších. Omývá ji totiž levotočivá vlna, což je prý velká surfařská zvláštnost.

Pláže na Reunionu jsou pokryté převážně bílým pískem.

"Ideální je nakombinovat si dovolenou. Několik dnů ležet u moře, šnorchlovat v laguně nad korálovými útesy a pak začít náš ostrov objevovat. Budete překvapení, jak může být ostrov dlouhý 70 kilometrů různorodý," dodává Libuše Cyprien.

Na konec patří sladká tečka. Tou může být třeba místní vanilka. Říká se o ní, že je pěstovaná s takovou pečlivostí, že patří k nejkvalitnějším na světě. Přesvědčit se o tom můžete v Le Domain du Grand Hazier v městečku St. Suzanne.

Cítíte ji hned, jak vystoupíte z auta a brzy pochopíte, proč je tak drahá. Trvá to tři roky, než vykvete, pak se musí její květy jeden po druhém opylovat (nejčastěji jehličkou z kaktusu), a to brzy ráno, než se zase zavře. Když máte štěstí, z květu vyroste lusk. Tahle část zabere devět měsíců.

Stále ještě nemáte vyhráno. Vanilku je třeba spařit, zchladit, fermentovat, sušit na slunci a ještě déle ve stínu. To zabere dalších 9 až 12 měsíců. "Nikdy ji nedávejte do lednice, vždy do sklenice s uzavíratelným víkem a do tmy," radí Libuše v místech, kde sladká vůně vanilky připomíná cukrárnu. Jen ty palmy všude kolem se do ní nehodí. Tak takový je francouzský departament 947. Tedy Réunion.

Může se hodit

Na Réunion létá každý den z Prahy nebo Vídně s jedním přestupem v Evropě nebo Dubaji letecká společnost Air Mauritius s přestupem na sousedním ostrově Mauriciu. Cena letenky začíná od 24 tisíc. www.airmauritius.com

Půjčení auta stojí od 20 eur na den.
www.reunion.fr