Hrady pouště
Na cestě po stopách Berberů potřebujete především dobré terénní vozidlo. Jejich obydlí - nad zemí i pod ní - jsou mnohdy hůře dostupná.
Putování začínáme na ostrově Djerba, kterou opouštíme po mostě Římanů.
Kodrcáme se po křivolakých cestách, často úzkých, ale asfaltových, do Tataouine, v jehož okolí jsou fascinující berberské pevnosti - mysteriózní stavby zvané ksar. Hrady pouště.
V autě to pořádně hází, terén je kamenitý a kopce mají bizarní tvary. Před dávnými staletími byly útočištěm pro zdejší obyvatelstvo, někteří tady bydlí dodnes.
Džíp se úporně šplhá po drsné skalnaté krajině poseté pevnostmi. Jejich vnitřkem prochází labyrint navzájem propojených komůrek zvaných ghorfa. V dobách míru sloužily jako obří skladiště vzácné úrody sklizené v okolních oázách (nepříznivé klima způsobovalo, že se podařilo sklidit jen jednou za pár let), za válek se stávaly pevnostmi. Byly poslepovány až do výšky šesti pater a bylo v nich 5000 komůrek.
Berberská pevnost Chenini se svou bílou mešitou je typickou horskou vesnicí Daharských hor. Cesta k ní je tak strmá, že po úzkých pěšinkách často projde jen jeden člověk.
Malá holčička kupuje v malém prostém obchůdku tykev a pár vajíček. Může jí být asi sedm let. Před krámkem posedávají penzisté a vaří si čaj. V horách není žádné vedro, výkyvy počasí provázejí celou naši pouť.
Berbeři jsou původními obyvateli Tuniska, kteří sem před více než pěti tisíci lety přišli z jižní a východní Evropy. Byli pastevci žijícími nomádským způsobem, postupně se z nich stali zemědělci. Obhospodařovali terasovitá pole a museli zápasit s nedostatkem vody.
V době invaze arabských kmenů v 7. století po Kristu byli Berbeři donuceni své sýpky chránit proti nájezdníkům, a tak vznikly - většinou na kopci - malé pevnosti. Dostanete se do nich po žebřících nebo strmých schodech. Jinde byly ghorfy seskupeny kolem otevřeného dvora a vytvořily jakési malé tvrze.
Měsíční krajina
Berbeři, výteční jezdci, své podivné příbytky budovali také v nepřístupných horách v okolí Matmaty. Netáhnou se do výšky jako ksary, naopak. Jsou to krátery.
Troglodytská obydlí, která tak byla skryta nejenom před zraky plenících nájezdníků. Ve zdejších horách panují drsné klimatické podmínky s velkými teplotními výkyvy - v místnostech zakopaných v zemi je v létě příjemně chladno a v zimě zase tepleji než venku.
|
|
Matmata připomíná filmovou kulisu. A často jí také je, například pro film Hvězdné války. Vesnice totiž vypadá jako měsíční krajina. Zdejší Berbeři vymysleli podzemní systém už před 3000 lety. Domy jsou zakopány v zemi, pouze trčící televizní antény ukazují na přítomnost civilizace.
Vstupním otvorem vcházím na vnitřní dvorek, z nějž jsou do skály prokopány další obytné prostory. "Pojďte dál, neostýchejte se," zve nás mladá žena a přináší chlebové placky, čerstvý čaj a med. Chléb je ještě teplý a med nesmírně voňavý a chutný. Podzemní místnosti jsou čistě vybílené a vybavené nábytkem včetně obrázků na zdech.
Jen co zapadnu do hluboké barevné pohovky, starší paní přináší několik druhů berberských oděvů, pro případ, že by se někdo chtěl vyfotit na památku. Má na tváři vytetovaného štíra - to aby ji nemohl políbit nikdo jiný než manžel.
Společně se ženami dělají z vlny burnus, dlouhý plášť pro muže (ten pro ženy se jmenuje bakhnoug), který zahřeje. Každý kmen má vlastní design, vlastní identitu. A každý region svou barvu - například Douiret vínově červenou, černou Guermassa a modrou Matmata a Tataouine.
Místní ženy ochotně pózují před fotoaparáty, patří ke slušnosti nechat tady dva tři dináry "návštěvného". Přespíme v pouštním městě Douz, v typické malé oáze na samém okraji Sahary. Je jako z obrázkové knihy. Za ní začíná nehostinný svět stěhovavých dun a nekonečného moře písku. A soli.
V království pouštní růže
"Hadži natáhl ruku a pravil: Kara Ben Nemsí, vidíš chott, Sidi? Již jsi někdy přes něj šel? Ne? Tak poděkuj Alláhovi, jinak bys možná již byl u svých předků! A skutečně tudy chceme jít? Ovšem. Bismillah. Ve jménu Božím."
Kdo by neznal slavný dobrodružný román Karla Maye Pouští, ve kterém postavil literární pomník solnému jezeru Chott el Djerid. Zmizelo v něm tisíce velbloudů i lidí. Ačkoli ho německý spisovatel nikdy neviděl, dokonale popsal jeho zelenou barvu s výtvory přírody, přesněji řečeno soli s vodou, tzv. "pouštní růže". Za horkých letních dnů tu dokonce nebývá vzácným jevem ani legendární fata morgána.
|
CO SI PŘIVÉZT Stříbrný šperk ve stylu Berberů, datle Deglet, pouštní růži, pestrobarevný koberec z velbloudí vlny. |
Náš přejezd chottu dopadl bez újmy podobně jako v mayovce. Dorazili jsme do města Tozeur na okraji solného jezera, které je s Neftou, Kebili a Douz jednou z úrodných oáz.
V Tozeuru s fantastickým muzeem islámské kultury Dar Chreit a s nádhernými palmovými háji můžete doplnit kalorie ztracené při dlouhém putování. Ochutnání "prstů světla" - exportních datlí Deglet an-Núr se stanou nezapomenutelnou sladkou tečkou za putováním přes poušť a prérii.
 Nekonečná magická Sahara a její "koráby" jsou pokaždé nezapomenutelným zážitkem |
 Jako vystřižená z obrázkové knihy, taková je poušť se svými dunami, horami a oázami |
 Troglodytská obydlí v okolí Matmaty |
 Troglodytská obydlí v okolí Matmaty |
 Ženy v podzemních obydlích ve vesnici troglodytů Matmata melou obilí na kamenném mlýnku a ochotně pózují objektivům |
