Nad tatranskými horskými vůdci se stahují mraky

Tuzemští návštěvníci Vysokých Tater si stěžují, že nemohou podobně jako v Alpách nebo Dolomitech stoupat na vrcholy, které se jim zlíbí. Stále totiž platí nařízení návštěvního řádu, že nikdo kromě horolezců a horských vůdců nesmí chodit mimo značené stezky.

„Je to nemorální stav, když vůdce vybírá peníze od klientů v podstatě za to, že mohou vstoupit do národního parku,“ říká člen Horské služby Dominik Michalík. „Správa parku vychází z reality sedmdesátých let, kdy Tatry byly přeplněné k prasknutí. Ale ta doba už se nikdy nevrátí,“ dodává zástupkyně primátora  města Vysoké Tatry Marie Perglerová. „Co by také měl člověk jiného v Tatrách dělat, než chodit po horách.“

Zdatný turista přitom podle ní projde všechny značené stezky za týden a  na další návštěvu příští rok už nepřijede. Anebo se bude tajně plížit za svítání, nebude se zapisovat do knihy túr na chatě a sníží tak své šance na nalezení při případné nehodě. „Mám skalp několika desítek vrcholů v Tatrách,“ chlubí se spiklenecky důchodce Eduard z Jihlavy, který pochopitelně neuvádí příjmení. Většinu štítů totiž zdolal v obavách, aby nenarazil na ochranáře.

V západoevropských horách je přitom zvykem, že nad hranicí lesa je přístup dovolen kamkoliv. Pokud se jedná o přísnou rezervaci, je označena na mapách i cedulemi v terénu a nikdo do ní nemůže.

Ledy se ovšem hýbou a tak může manažer organizace Lesy Tatranského národního parku  prohlásit: “Na Gerlachu je situace neudržitelná. Některé dny je tam i několik set vůdců s klienty. Připravujeme proto na nejvyšší horu Tater vyznačení turistické stezky, která tam již před válkou vedla.“ Podle profesionálního záchranáře Dominika Michalíka to bude konec horských vůdců na Slovensku. „S dnešním vybavením a zkušenostmi z vysokých hor nemá většina turistů důvod, aby se nechala vodit na poměrně jednoduchou túru.“

Túra na Gerlachovský štít  přijde zatím samotného klienta na dva a půl tisíce korun, pokud jich jde pět, každý zaplatí osm set slovenských korun. Přitom je svojí obtížností srovnatelná s nejjednodušími zajištěnými stezkami v Dolomitech, které nezdolávají jen zdatní turisté, ale i desetileté děti.  Podobně těžké jsou například i normální výstupy na Vysokou, Lomnický štít, Baranie rohy či Kežmarský štít.

Zákaz vstupu mimo značené chodníky je ve Vysokých Tatrách tradičně zdůvodňován ochranou kamzíků a obavou o bezpečnost turistů. Výzkumy v posledních letech však pokles stavů zvěře zdůvodňují hlavně nadměrným výskytem rysa, mírnou změnou klimatu a pytláctvím. Bezpečnost při pohybu v horském terénu si musí zabezpečit každý sám správně volenou trasou úměrně jeho schopnostem a dostatečným vybavením, které někdy obnáší jen pohorky, ale jindy je potřeba lano či cepín.    

Sami a bez horských vůdců.