Nechci nijak podceňovat jeho historii, ale Lisabon přece jen nemá kulturní památky až tak světového významu. Zato má atmosféru. To město podle mě "dýchá". Ať už se jedná o nesčetně pouličních kavárniček, bujarý noční život podepřený fadem, což je místní lidová hudba, nebo tradiční kuchyni. Lisabonem se dá jenom tak bezcílně bloumat a nasávat atmosféru. Díky své členitosti je přímo nádherný.
Poznat portugalskou metropoli si žádá svůj čas. Pokud se ale dostanete do situace, že na ni máte jen jediný den, vemte ji útokem.
Pokud přijedete autem, tak rozhodně neparkujte v centru. Auto nechte na kraji města poblíž nějaké stanice metra. Parkovací místa bývají dost plná i poměrně daleko od centra, a navíc i placená. Takže čím dále, tím lépe. Pak budete mít štěstí a za parkování platit nebudete.
Pohled z vyhlídky Miradouro d. S. Luzia. V pozadí kostel Igreja de Säo Vicente de Fora
Trasa tramvají 28 a 11 od vyhlídky Miradouro d. S. Luzia.
Spousta jízdy za docela málo peněz
Z parkoviště zamiřte do metra a v automatech, které přijímají bankovky i mince, si kupte jízdenku na 24 hodin. Stojí kolem 4,20 eura a k tomu ještě patří nejasný poplatek 50 centů. Asi jako záloha za tu jízdenku, ale zpět ho nedostanete. Takže kalkulujte s pěti eury. To je vlastně skoro stejně jako v Praze.
Může se hoditNesnažte se parkovat v ulicích s parkovacími automaty. I když bude volné místo, zaplatit můžete maximálně na dvě hodiny, a to je málo. V metru v automatech můžete jízdenky platit jak mincemi, tak bankovkami. V tramvajích jsou přední dveře určeny k nástupu a zadní k výstupu. V metru nejsou veřejné toalety a i jinak je jich po městě žalostně málo. Z letiště jezdí skrz celé město bus 91. |
Automaty na sobě sice mají angličtinu, ale je to dost nesrozumitelné. Takže opatrně. My jsme spěchali a zbytečně tam naházeli o 12 eur víc. Jízdenku pak přikládáte ke čtečkám v každé tramvaji nebo autobusu, v metru dokonce nejen u vchodu, ale i u východu.
Metro jezdí jako všude spolehlivě, rychle a často. Zato veřejné toalety jsou v Lisabonu docela problém. Zašli jsme do nákupního centra u stanice Rossio v domnění, že tam budou. Byly tam. I čistota byla dobrá. Ale to centrum připomínalo asijský slum. Spalo se i na krabicích v obchodech. Tomu odpovídala i nabídka zboží. Když jsem viděl sadu vrtáků za jedno euro, neodolal jsem. Je mi jasné, že budou na jedno použití, ale nekupte to.
Na nedalekém náměstí Praca da Figueira nasedněte do tramvaje číslo 28 severním směrem a už se jenom divte. Tramvaj sama o sobě je historický kousek.
A čeká vás jízda klikatícími se uličkami s prudkým stoupáním. Něco podobného znáte třeba z amerických akčních filmů ze San Franciska. Tady je to ale o to lepší, že tramvaj jede starým Lisabonem. Častokrát si lze rukou skutečně z okénka sáhnout na dům. Pozorujete nespočet malých pouličních krámků, lidem vidíte doslova až do kuchyně. Občas musí protijedoucí automobil vycouvat před neústupnou tramvají, což často provází úsměvy turistů a potlesk místních. Prostě na začátek si dáte jednu z nejlepších lahůdek.
Jeden rozhled za druhým
Vystupte asi po deseti minutách u vyhlídky Miradouro d. S. Luzia. Pokochejte se pohledem na řeku Tejo a nejdelší most v Evropě – Ponte Vasco da Gama, který je sice hodně daleko, ale svou délkou 12 kilometrů je skutečně nepřehlédnutelný. Odtud se dejte na západ a vystoupejte k pevnosti Castelo de Sao Jorge. Moc v ní toho není, je potřeba zaplatit vstup, ale odtud pak zhlédnete nádherně celé centrum Lisabonu. Získáte tím nejlepší přehled a představu o městě.
Pak se pusťte na jih a jen tak volně bloumejte uličkami směrem k nábřeží. Nahlédnete tak třeba do zákoutí, kam turisté moc nevkročí. Třeba narazíte na místní, jak si na zrezivělém minigrilu přímo na chodníku opékají ryby k obědu.
Náměstí Praca do Comércio
Dojděte až na nábřeží, na náměstí Praca do Comércio. Jedna jeho strana je otevřená k řece a láká na romantické vyhlídky. Na druhém konci se nabízí odbočit do Rua Augusta, typicky turistické třídy s množstvím krámků, kavárniček a pouličních umělců.
Na Praca da Figueira se přímo nabízí malá zastávka k občerstvení a obnovení sil. Sedíte s výhledem na pevnost, kolem je čilý ruch a posezení je vysloveně příjemné. Technokrati s chytrými mobily ocení možnost připojení k internetu prostřednictvím wi-fi, což zde nabízí celkem dost podniků, děti zase množství racků. Prostě je čas chvíli vydechnout.
Každý krok šetří eura
Po pauzičce pokračujte na sever ulicí Rua Portas de Santo Antao. To je zase turistický průmysl. Jedna hospoda vedle druhé, jejich naháněči a ceny astronomické. Profrčet co nejrychleji, tedy co nohy dovolí, to je nejlepší rada pro tuto lokalitu. A dojít až k jednomu z pověstných lisabonských výtahů zvaných elevador, do stanice Ascensor do Lavra.
I tady platí celodenní jízdenka. Říká se tomu sice výtah, ale je to taková tramvaj jedoucí po hodně strmé uličce. Něco jako petřínská lanovka, ale mnohem starší. Jedeme nahoru, dáme se doleva a asi po 50 metrech jsou přístupné terasovité zahrady. Další z mnoha možností užít si výhled na město. A bez vstupného.
Typická portugalská svačinka
Kavárnička v pevnosti Castelo de Säo Jorge
A je čas oběda. Nebojte se, jde to stylově, chutně, dosyta a lacino. Výtahem můžete sjet zpátky dolů nebo to i pěšky seběhnout. A jste zase u té turistické ulice s mnoha hospodami. Je ale neuvěřitelné, co znamená padesát metrů vzdálenosti. Právě tady v okolí dolní stanice výtahu je pár hospůdek, kde už nejsou naháněči a ceny jsou poloviční. Nepřeháním.
Dali jsme si menu completo za 8,50 eura. Sestávalo z místní polévky, hlavního jídla, kde masa bylo určitě 200 gramů, bohaté přílohy, pečiva a jednoho nápoje dle vlastního výběru. Poté jsme se domnívali, že si můžeme vybrat, zda si na závěr dáme kafe nebo zákusek. Omyl. Dostali jsme oboje.
Odpoledne šup na druhý svah Lisabonu
Avenida da Liberdade, která se táhne kilometry daleko, skrývá to nejzajímavější na svém jižním konci. K nádražní budově totiž nevedou žádné viditelné koleje. Všechny jsou pod zemí a přivádějí je tunely.
Od nádraží kousek na jih dojdete ke stanici Elevator da Santa Justa. To je jediný skutečný výtah se železnou konstrukcí. Asi si postojíte pár minut frontu, ale vynechat ho nelze. Nemusím připomínat, že i zde platí vaše jízdenka. Rozhled z horní stanice nemá chybu. Za 1,50 eura si můžete vylézt o patro výš, ale není to úplně nutné. Stejné panorama vidíte i o patro níž, byť přes pletivo.
Elevador de Santa Justa je vysoký 45 metrů a má dvě kabiny, každou pro 24 pasažérů. Z horní stanice je krásný výhled na lisabonský hrad, náměstí Rossio a čtvrť Baixa.
Nahoře se dejte na sever. Čtvrť Bairro Alto je známá množstvím podniků, kde se vede bujarý noční život. Brzy po ránu se po ulicích ještě šlape ve střepech. Jen pár set metrů odsud stojí kostel Sao Pedro de Alcantara. Cílem není svatostánek, ale cesta k němu. Potkáte na ní malujícího umělce, zamilované páry, ale i všelijaké jiné týpky, které lze těžko definovat. Ze zahrádky se skví další nádherný výhled na město, tentokrát z druhé strany. Takže proti sobě vidíte nejen pevnost Sao Jorge, ale i zahrádku s palmami, kde jste byli před obědem. A pod vámi město jak na dlani.
Pohled z pevnosti Castelo de Säo Jorge. V pozadí most Ponte 25 de Abril, připomínající Golden Gate v San Francisku.
Portugalsko bez portského je jako Česko bez piva
Máte-li chuť, vedle je Institut portského vína. Zde si můžete dopřát ochutnávku z mnoha stovek druhů. Od terasy sjeďte do města výtahem, tedy zase šikmou tramvají Elevador da Gloria a vraťte se na náměstí Figueira.
Pokud jste šli podle plánku a ráno jste stoupali strmými uličkami k pevnosti tramvají 28, možná se vám trochu točila hlava a říkali jste si, už nikdy více. Z tohoto náměstí k pevnosti jede i tramvaj číslo 11. V průvodcích se o ní nepíše, protože jede podstatně kratší trasu. Ale logicky z toho vyplývá, že tím pádem i strmější, což se těžko představuje. To už je trochu o strach. Říkáte si, jak asi fungují brzdy u tak staré tramvaje? Ale když tramvaj v kopci zastaví před nějakou překážkou, tak nechápete, jak se do toho svahu může ještě rozjet.
Nasedněte, posaďte se, odpočívejte a pouze se vezte. Tramvaj jede nahoru, pak zase dolu a opět vás po asi 20 minutách doveze na náměstí Figueira. Jede takové kolečko. A je čas jít do metra odjet k autu.
Za den jste viděli hodně, nasáli jste trochu atmosféry a poznali část života v Lisabonu. Ale nemůžete tvrdit, že Lisabon znáte. Taky jste ještě přišli o moc věcí, které jsou trochu dále. Nezažili jste Lisabon večer a v noci. Můžete říci: byl(a) jsem v Lisabonu. Netvrďte ale: znám Lisabon. To si toto město nezaslouží.
