Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nač letět do San Franciska, tramvajový adrenalin najdete v Lisabonu

aktualizováno 
Strávil jsem v Lisabonu před časem několik dnů a mohl jsem si ho vychutnat naplno. Viděl jsem skoro všechny evropské metropole a větší významná města. Ale Lisabon pro mě zůstává hned po Praze tím nejhezčím. Do Lisabonu se nelze nezamilovat. I když na něj máte jen jediný den.

Výtah Elevador de Santa Justa | foto: Tomáš Flaška, pro iDNES.cz

Nechci nijak podceňovat jeho historii, ale Lisabon přece jen nemá kulturní památky až tak světového významu. Zato má atmosféru. To město podle mě "dýchá". Ať už se jedná o nesčetně pouličních kavárniček, bujarý noční život podepřený fadem, což je místní lidová hudba, nebo tradiční kuchyni. Lisabonem se dá jenom tak bezcílně bloumat a nasávat atmosféru. Díky své členitosti je přímo nádherný.

Poznat portugalskou metropoli si žádá svůj čas. Pokud se ale dostanete do situace, že na ni máte jen jediný den, vemte ji útokem. 

Pokud přijedete autem, tak rozhodně neparkujte v centru. Auto nechte na kraji města poblíž nějaké stanice metra. Parkovací místa bývají dost plná i poměrně daleko od centra, a navíc i placená. Takže čím dále, tím lépe. Pak budete mít štěstí a za parkování platit nebudete.

Pohled z vyhlídky Miradouro d. S. Luzia. V pozadí kostel Igreja de Säo Vicente

Pohled z vyhlídky Miradouro d. S. Luzia. V pozadí kostel Igreja de Säo Vicente de Fora

Trasa tramvají 28 a 11 od vyhlídky  Miradouro d. S. Luzia.

Trasa tramvají 28 a 11 od vyhlídky Miradouro d. S. Luzia.

Spousta jízdy za docela málo peněz

Z parkoviště zamiřte do metra a v automatech, které přijímají bankovky i mince, si kupte jízdenku na 24 hodin. Stojí kolem 4,20 eura a k tomu ještě patří nejasný poplatek 50 centů. Asi jako záloha za tu jízdenku, ale zpět ho nedostanete. Takže kalkulujte s pěti eury. To je vlastně skoro stejně jako v Praze.

Může se hodit

Nesnažte se parkovat v ulicích s parkovacími automaty. I když bude volné místo, zaplatit můžete maximálně na dvě hodiny, a to je málo.

V metru v automatech můžete jízdenky platit jak mincemi, tak bankovkami. 

tramvajích jsou přední dveře určeny k nástupu a zadní k výstupu. 

V metru nejsou veřejné toalety a i jinak je jich po městě žalostně málo.

letiště jezdí skrz celé město bus 91.

Automaty na sobě sice mají angličtinu, ale je to dost nesrozumitelné. Takže opatrně. My jsme spěchali a zbytečně tam naházeli o 12 eur víc. Jízdenku pak přikládáte ke čtečkám v každé tramvaji nebo autobusu, v metru dokonce nejen u vchodu, ale i u východu.

Metro jezdí jako všude spolehlivě, rychle a často. Zato veřejné toalety jsou v Lisabonu docela problém. Zašli jsme do nákupního centra u stanice Rossio v domnění, že tam budou. Byly tam. I čistota byla dobrá. Ale to centrum připomínalo asijský slum. Spalo se i na krabicích v obchodech. Tomu odpovídala i nabídka zboží. Když jsem viděl sadu vrtáků za jedno euro, neodolal jsem. Je mi jasné, že budou na jedno použití, ale nekupte to.

Na nedalekém náměstí Praca da Figueira nasedněte do tramvaje číslo 28 severním směrem a už se jenom divte. Tramvaj sama o sobě je historický kousek.

Elevador da Gloria
Elevador da Gloria

A čeká vás jízda klikatícími se uličkami s prudkým stoupáním. Něco podobného znáte třeba z amerických akčních filmů ze San Franciska. Tady je to ale o to lepší, že tramvaj jede starým Lisabonem. Častokrát si lze rukou skutečně z okénka sáhnout na dům. Pozorujete nespočet malých pouličních krámků, lidem vidíte doslova až do kuchyně. Občas musí protijedoucí automobil vycouvat před neústupnou tramvají, což často provází úsměvy turistů a potlesk místních. Prostě na začátek si dáte jednu z nejlepších lahůdek.

Jeden rozhled za druhým

Vystupte asi po deseti minutách u vyhlídky Miradouro d. S. Luzia. Pokochejte se pohledem na řeku Tejo a nejdelší most v Evropě – Ponte Vasco da Gama, který je sice hodně daleko, ale svou délkou 12 kilometrů je skutečně nepřehlédnutelný. Odtud se dejte na západ a vystoupejte k pevnosti Castelo de Sao Jorge. Moc v ní toho není, je potřeba zaplatit vstup, ale odtud pak zhlédnete nádherně celé centrum Lisabonu. Získáte tím nejlepší přehled a představu o městě.

Pak se pusťte na jih a jen tak volně bloumejte uličkami směrem k nábřeží. Nahlédnete tak třeba do zákoutí, kam turisté moc nevkročí. Třeba narazíte na místní, jak si na zrezivělém minigrilu přímo na chodníku opékají ryby k obědu.

Náměstí Praca do Comércio

Náměstí Praca do Comércio

Dojděte až na nábřeží, na náměstí Praca do Comércio. Jedna jeho strana je otevřená k řece a láká na romantické vyhlídky. Na druhém konci se nabízí odbočit do Rua Augusta, typicky turistické třídy s množstvím krámků, kavárniček a pouličních umělců.

Na Praca da Figueira se přímo nabízí malá zastávka k občerstvení a obnovení sil. Sedíte s výhledem na pevnost, kolem je čilý ruch a posezení je vysloveně příjemné. Technokrati s chytrými mobily ocení možnost připojení k internetu prostřednictvím wi-fi, což zde nabízí celkem dost podniků, děti zase množství racků. Prostě je čas chvíli vydechnout.

Každý krok šetří eura

Po pauzičce pokračujte na sever ulicí Rua Portas de Santo Antao. To je zase turistický průmysl. Jedna hospoda vedle druhé, jejich naháněči a ceny astronomické. Profrčet co nejrychleji, tedy co nohy dovolí, to je nejlepší rada pro tuto lokalitu. A dojít až k jednomu z pověstných lisabonských výtahů zvaných elevador, do stanice Ascensor do Lavra.

I tady platí celodenní jízdenka. Říká se tomu sice výtah, ale je to taková tramvaj jedoucí po hodně strmé uličce. Něco jako petřínská lanovka, ale mnohem starší. Jedeme nahoru, dáme se doleva a asi po 50 metrech jsou přístupné terasovité zahrady. Další z mnoha možností užít si výhled na město. A bez vstupného.

Typická portugalská svačinka

Typická portugalská svačinka

Kavárnička v pevnosti Castelo de Säo Jorge

Kavárnička v pevnosti Castelo de Säo Jorge

A je čas oběda. Nebojte se, jde to stylově, chutně, dosyta a lacino. Výtahem můžete sjet zpátky dolů nebo to i pěšky seběhnout. A jste zase u té turistické ulice s mnoha hospodami. Je ale neuvěřitelné, co znamená padesát metrů vzdálenosti. Právě tady v okolí dolní stanice výtahu je pár hospůdek, kde už nejsou naháněči a ceny jsou poloviční. Nepřeháním.

Dali jsme si menu completo za 8,50 eura. Sestávalo z místní polévky, hlavního jídla, kde masa bylo určitě 200 gramů, bohaté přílohy, pečiva a jednoho nápoje dle vlastního výběru. Poté jsme se domnívali, že si můžeme vybrat, zda si na závěr dáme kafe nebo zákusek. Omyl. Dostali jsme oboje.

Odpoledne šup na druhý svah Lisabonu

Avenida da Liberdade, která se táhne kilometry daleko, skrývá to nejzajímavější na svém jižním konci. K nádražní budově totiž nevedou žádné viditelné koleje. Všechny jsou pod zemí a přivádějí je tunely. 

Od nádraží kousek na jih dojdete ke stanici Elevator da Santa Justa. To je jediný skutečný výtah se železnou konstrukcí. Asi si postojíte pár minut frontu, ale vynechat ho nelze. Nemusím připomínat, že i zde platí vaše jízdenka. Rozhled z horní stanice nemá chybu. Za 1,50 eura si můžete vylézt o patro výš, ale není to úplně nutné. Stejné panorama vidíte i o patro níž, byť přes pletivo.

Výtah Elevador de Santa Justa
Výhled z horní stanice Elevadoru de Santa Justa

Elevador de Santa Justa je vysoký 45 metrů a má dvě kabiny, každou pro 24 pasažérů. Z horní stanice je krásný výhled na lisabonský hrad, náměstí Rossio a čtvrť Baixa.

Nahoře se dejte na sever. Čtvrť Bairro Alto je známá množstvím podniků, kde se vede bujarý noční život. Brzy po ránu se po ulicích ještě šlape ve střepech. Jen pár set metrů odsud stojí kostel Sao Pedro de Alcantara. Cílem není svatostánek, ale cesta k němu. Potkáte na ní malujícího umělce, zamilované páry, ale i všelijaké jiné týpky, které lze těžko definovat. Ze zahrádky se skví další nádherný výhled na město, tentokrát z druhé strany. Takže proti sobě vidíte nejen pevnost Sao Jorge, ale i zahrádku s palmami, kde jste byli před obědem. A pod vámi město jak na dlani.

Pohled z pevnosti Castelo de Säo Jorge. V pozadí most Ponte 25 de Abril

Pohled z pevnosti Castelo de Säo Jorge. V pozadí most Ponte 25 de Abril, připomínající Golden Gate v San Francisku.

Portugalsko bez portského je jako Česko bez piva

Máte-li chuť, vedle je Institut portského vína. Zde si můžete dopřát ochutnávku z mnoha stovek druhů. Od terasy sjeďte do města výtahem, tedy zase šikmou tramvají Elevador da Gloria a vraťte se na náměstí Figueira.

Pokud jste šli podle plánku a ráno jste stoupali strmými uličkami k pevnosti tramvají 28, možná se vám trochu točila hlava a říkali jste si, už nikdy více. Z tohoto náměstí k pevnosti jede i tramvaj číslo 11. V průvodcích se o ní nepíše, protože jede podstatně kratší trasu. Ale logicky z toho vyplývá, že tím pádem i strmější, což se těžko představuje. To už je trochu o strach. Říkáte si, jak asi fungují brzdy u tak staré tramvaje? Ale když tramvaj v kopci zastaví před nějakou překážkou, tak nechápete, jak se do toho svahu může ještě rozjet.

Nasedněte, posaďte se, odpočívejte a pouze se vezte. Tramvaj jede nahoru, pak zase dolu a opět vás po asi 20 minutách doveze na náměstí Figueira. Jede takové kolečko. A je čas jít do metra odjet k autu.

Za den jste viděli hodně, nasáli jste trochu atmosféry a poznali část života v Lisabonu. Ale nemůžete tvrdit, že Lisabon znáte. Taky jste ještě přišli o moc věcí, které jsou trochu dále. Nezažili jste Lisabon večer a v noci. Můžete říci: byl(a) jsem v Lisabonu. Netvrďte ale: znám Lisabon. To si toto město nezaslouží.

Autor: pro iDNES.cz


Nejčtenější

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...



Musíte sebrat odvahu a se žralokem bojovat, řekl v Rozstřelu filmař žraloků

Steve Lichtag byl hostem pořadu Rozstřel.

Na začátku srpna usmrtil českého turistu v egyptském letovisku Marsá Alam žralok. V Egyptě nejde o ojedinělý útok, za...

Nebuďte povýšení a nechovejte se jako stádo. Sedm cestovatelských hříchů

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Chcete si prázdninové toulky po světě opravdu užít? Podívejte se na seznam zásadních chyb, které nesmíte na cestách...

Turisté si odvážejí z pláží Sardinie písek, úřady rozdávají vysoké pokuty

Ilustrační snímek

Úřady na Sardinii bojují proti turistům, kteří si z tamních pláží odnáší na památku písek, což poškozuje životní...

Další z rubriky

Už byl ve vesmíru, teď se Krteček vrátil z cesty kolem světa

Krteček u jezera Lake Wakatipu na Novém Zélandu. Poznáváte krajinu z Pána...

Navštívili 22 zemí, šest světadílů a dohromady nachodili přes 12 milionů kroků a 8 900 km. Martina a Pavel spolu...

Místní lidé nepodvádějí. Nemají to v genech, píše Čech z Finska

Finsku se přezdívá země tisíců jezer.

Jako dvacetiletý neználek, který nechtěl strávit dalších pět let svého života studiem v nejbližším univerzitním městě,...

Samota na rozvodí oceánů. V divočině na Aljašce nemá čas žádný význam

Mezi jezery využíváme potok a táhneme naložené lodě vodou pěšky.

Tam, kde je ticho nejhlasitější a především daleko od signálu, teplé sprchy a měkké postele jsme se vydali splouvat...

Najdete na iDNES.cz