Na výletě v Jizerkách, ráji běžkařů

  • 8
Tajemná rašeliniště i někdejší sklářská sídla v hloubi hor, vodní plochy přirovnávané ke kanadským jezerům i spousta památníků a pomníčků spojených se smutnými i záhadami obestřenými příběhy, pěkně projeté lyžařské stopy a úžasné zimní scenérie – to jsou Jizerské hory, považované tak trochu za "ráj běžkařů".

Ostatně právě tady se běhá i slavná Jizerská padesátka, jednoznačně nejpočetněji obsazený lyžařský závod, zařazený navíc do světové série dálkových běhů. Ve stopách tohoto závodu vede zčásti i naše trasa.

Pohádková louka
Začínáme na lyžařském stadionku v Bedřichově. Doveze nás sem městský autobus z Jablonce nad Nisou, silnice sem vede i od Liberce a přímo naproti objektu Horské služby v horní části Bedřichova je velké parkoviště. Pár kroků od něj už si můžeme
vzít běžky a vyjet kvalitní stopou Jizerské lyžařské magistrály na Novou Louku. Místo působí přímo pohádkově.

Na louce uprostřed lesů stojí stylová Šámalova chata, původně honosný panský dům majitele sklárny a později lovecký zámeček vlastníka panství hraběte Clam-Gallase. Dnes se tu určitě zastavíme na občerstvení a pak pokračujeme po hlavní trase lyžařské magistrály k romantickému rybníčku a do Kristiánova.

Při Jizerské padesátce tady bývá dost rušno a na rozhlížení není čas, o to víc si pohled na bývalou sklářskou osadu vychutnáme dnes. Historie nám připadá trochu neuvěřitelná – vždyť ze slavné osady zůstal jen bývalý hostinec, dnes známá Liščí bouda se sklářským muzeem (v zimě je však zavřeno) a poblíž i lesní hřbitov sklářů.

Kristiánov býval světem sám pro sebe – žil tu duchovní a zároveň lidový léčitel, děti měly i vlastní školu, hospoda byla samozřejmostí. Jenomže po letech začaly docházet zásoby dříví, navíc se prosazovalo vytápění sklářských pecí plynem, k civilizaci bylo daleko – to všechno byly důvody, proč majitel přenesl výrobu do jiné sklárny. Zánik osady pak dokonal požár.

Mapu trasy si můžete stáhnout ZDE.

Osudná vodní nádrž
V Kristiánově opustíme hlavní magistrálu a pustíme se po vedlejší trase (též červená značka) směrem k sedlu Holubníku – ale tam stoupat nebudeme a společně s lyžařskou stopou pojedeme po Nové cestě (pod sněhem je silnička) na rozcestí pod Ptačími kupami, zatočíme vlevo k zimnímu kiosku.

Teď máme dvě varianty – jednu k Bílé kuchyni a odtud vlevo přes Olivetskou horu, druhou od kiosku přes Hřebínek ke Gregorovu kříži a pak vpravo.

Dalším postupným cílem je vodní nádrž Bedřichov, dokončená v roce 1905. Na východním břehu jsou dva kříže. Kříž Dagmar Spinové připomíná smrt nešťastnice, která se nedokázala vyrovnat se skonem manžela a těžkou chorobou matky. Spáchala sebevraždu, její tělo, napůl zmrzlé ve vodě, bylo objeveno 29. prosince 1974.

PŘEČTĚTE SI

Přes Jeseníky na běžkách - 1.díl

Kupujete běžky? A na co je potřebujete?

Vybíráte běžky? Poradíme vám!

Turistická klasika po hřebenech Krkonoš

Na běžky kousek od Prahy

Tesaný kámen s kovovou tabulkou připomíná tragickou smrt studenta učitelství Herberta Johneho – přes varování se 24. června 1930 pokusil jezero přeplavat. Osmnáctiletý hoch zmizel pod hladinou, nikdo už mu nestačil pomoci...

Lyžařská magistrála vede nad východním břehem, přetíná letní zeleně značenou cestu a míří ke kiosku v sedle Maliníku (Bedřichovské sedlo). Po silnici vlevo se vracíme do horní části Bedřichova.

Po necelých 25 kilometrech nám jistě přijde vhod nějaké občerstvení, v Bedřichově je nabídka stravování i ubytování velice pestrá – od luxusnějších (hotel Weber nad sedlem Maliníku) až po "lidovky".

Liščí bouda na Kristiánově

,