Na vrcholu jsem brečel, říká Uher po zdolání K2

  7:41aktualizováno  13:37
"Cítím se jako ve snu, který nemá konce," řekl Libor Uher v on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.cz. Vyčerpaný horolezec, který vystoupil v pátek na K2 a až v neděli se po 48 hodinách dostal do základního tábora, neměl sílu odpovědět na všechny dotazy. O výstupu na K2 a expedici pod vedením Sulovského ale chystá knihu.

Libor Uher na vrcholu K2 v roce 2007 | foto: Expedice K2iDNES.cz

ON-LINE S LIBOREM UHREM A LEOPOLDEM SULOVSKÝM ČTĚTE ZDE.

Na vrcholu jsem brečel, říká Čech po zdolání K2

Jaký to byl pocit, stát na vrcholu K2?
Neskutečný. Měl jsem v sobě tolik emocí, že jsem nebyl schopen je všechny kontrolovat a polovinu času, co jsem byl nahoře, tedy asi patnáct minut, jsem probrečel. Brada se mi třepala a styděl jsem se jít za Amíkama, aby mě cvakli. Tak jsem musel chvilku počkat, až to odezní, a pak mě stvrdili fotkou do mého foťáku. Byl jsem tam sám, ale vlastně s nimi.  V hlavě se mi honilo tolik myšlenek, že to nejde ani spočítat. A to jsem netušil, co mě ještě čeká cestou dolů.

Kdy jste si uvěřil, že máte na to dojít až nahoru?
Asi dvě stě délkových metrů pod vrcholem. To už jsem viděl závěrečnou hránu osvětlenou sluncem z Číny. Do té doby byla strašná zima na ruce a ten závěr byl fakt přes zuby. Byl to můj nejdelší adventurerace v mém životě s šílenou disciplínou, posledních sto výškových metrů. Myslel jsem, že tahle disciplína nikdy neskončí.

Jak velký podíl mají Američané na tomto českém úspěchu?
První věc, co musím veřejně udělat, je poděkovat americké expedici. Bez nich bych nesestoupil z hory K2 dolů. Nechci se pouštět do detailů, ale pomohli mi zvládnout nastupující dehydrataci, promrznutí pravé ruky a od konce fixu, kde jsem je čekal, mě dovedli do jejich stanu 4C. Pak už vše mělo jejich režii. Ještě jednou moc děkuji.

Jaká byla komunikace s Američany?
V rámci mé omezené angličtiny perfektní, hlavně s Chrisem jsem si nejvíce porozuměl. Byl jsem s ním taky dva dny ve stanu a myslím, že jsme se hodně sblížili. Je to super chlap z Washingtonu DC.

Měl jste v některou chvíli strach, třeba při sestupu?
Ano, ale k tomu se teď nechci vracet, to je na dlouhé vyprávění. Ano, jednu chvíli jsem se bál a moc. Měl jsem veliké štěstí! K2 je nejriskantnější věc, co jsem kdy absolvoval. Po své zkušenosti u mě o to více stoupl výkon Jožky Rakoncaje, kterého tímto zdravím a obdivuju, jak mohl v té výšce navíc ještě bivakovat a vůbec, být tam dvakrát. To prostě nechápu.

Na co se teď nejvíc těšíte?
Domů!

Autoři:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Další z rubriky

Ohně, středověk a úžasné masky. Slavnost trubačů v Alsasku vás uhrane

Nádherný svátek trubačů v Alsasku - Pfifferdaj

Mezi Porýnskou nížinou a pohořím Vogézy leží jeden z nejmenších, ale zato nejhezčích regionů Francie. Podzim je v...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Jak dostat mrtvého blíž k nebi. V Sagadě dávají rakve na skálu

Tradice zavěšování rakví na skály je v Sagadě stará až dva tisíce let.

Filipínská Sagada je jedním z míst, kde stále můžete zahlédnout rituální pohřbívání z dob dávno minulých. Odlehlé...



Najdete na iDNES.cz