Na svatého Patrika mívají Irové svůj "craic"

Člověk by musel být slepý a hluchý, aby si nevšiml, že v polovině března mají Irové svůj národní svátek - Den svatého Patrika. Slaví se po celém světě a aby hrdlo nevyschlo, jdou ceny černého piva Guinness mnohde šupem dolů. Pintu slavného irského moku lze v Londýně běžně pořídit za necelé tři libry, na svatého Patrika je ale k mání s velkou slevou. "Guinness za pouhých 1.25. Nezapomeňte 17. března!" láká zákazníky už dlouho dopředu několik pubů v londýnské čtvrti Camden.

Guinness se podává "regular", tedy normální, nebo speciálně podchlazený. A umí dělat divy. Půvabná Češka Zuzka zavítala pár dní před svatým Patrikem do
hospody Man In The Moon (Člověk na Měsíci). Nechala se přemluvit na pár guinnessů, oči jí malinko zajiskřily, zářila, lebedila si a byla celá "over the moon", počesku blahem bez sebe. "Je to víc než pivo, je to lék, nic se mu nevyrovná," vysvětluje hrdý Ir Stephen.

Žádná ambasáda v Londýně neumí tak slavit svůj národní svátek jako Irové. O recepci na počest svatého Patrika bývá takový zájem, že někdy je nutno uspořádat i několik večírků. A je tam hlava na hlavě. Stovky lidí rádoby seriózně konverzují, svírajíce sklenici guinnessu v ruce. Mužík se dvěma plnými láhvemi vína se hbitě
proplétá davem, avšak nemá komu dolévat. To jenom támhle seňor z exotického Mexika připíjí svatému Patrikovi vínem...

Výčepní jsou šikovně rozmístěni v protilehlých částech místností, aby to odnikud nebylo k pípě daleko. A nelze je při čepování nachytat na švestkách - vždycky mají připravenu tu správnou míru. "Baví nás pozorovat, jak lidem šmakuje. Já si osobně, asi jako většina Irů, vždy dávám regular," prohodí spiklenecky u výčepu Geoffrey.

Svatý Patrik není jenom guinness, je to příležitost přičichnout k irské nátuře. A Irové, toť nadmíru pohostinný národ; mají snad pro to zvlášť vyvinutý smysl. Narazit na irské recepci na dva blazeované Angličany a pokusit se s nimi dát do hovoru, znamená nechat se prošpikovat podezíravým, slídivým pohledem a potom z jakési pseudozdvořilosti dostat úsečnou odpověď na konverzační otázku.

Dát se však do řeči s Irem - tož to je, panečku, jiná. Ir, to je něco jako Moravák, duše zdánlivě prostá a otevřená. Jakoby čekal na to, až za ním člověk přijde. Ir by taky mohl být nafoukaný, má svá želízka v ohni po celém světě - od Ameriky až po Singapur. Nenaparuje se však, protože to ani neumí. Letos prý nebudou oslavy svatého Patrika kvůli nemoci zvířat tak bombastické. Avšak slintavka neslintavka, o svůj "craic" (rozuměj hudba, zpěv, smích, zábava - zkrátka odvaz) se Irové
určitě jen tak připravit nenechají.

Ukázka tradičního irského tance v rámci oslav Dne svatého Patrika