Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na Slovensku je krásně. Dokud nepřijde medvěd...

aktualizováno 
Obývák má vyzdobený parožím, na stěnách mu visí diplomy za zásluhy o rozvoj myslivosti, stále ještě nosí zelený klobouk. Ale jít do lesa? Moc se mu nechce. Pětašedesátiletý Ján Gejdoš se ještě dnes budí v noci ze spaní. Slyší řev medvěda. Už to bude rok, co se mu největší šelma žijící na Slovensku zakousla dvakrát do hlavy.

Medvěd hnědý | foto: ČTK

A v lesích okolo Liptovské Sliače pod Nízkými Tatrami není jediný, koho medvěd napadl. Přesto ministerstvo nepovolilo zvíře zabít.

Letos se šéf Státní ochrany přírody Ján Mizerák nechal slyšet, že je třeba polovinu - čtyři sta - medvědů žijících na Slovensku vystřílet.

Slovenské i polské ochranáře jeho slova vyděsila. Tvrdí, že neštěstí většinou způsobí lidé, kteří se v přírodě neumějí chovat. „Měli jsme je střílet už dávno!“ míní naopak Gejdoš. Na Slovensku tyto šelmy žijí nejen v Tatrách a Malé a Velké Fatře, ale třeba i v lesích kolem Banské Štiavnice. Lidé zvíře viděli i na kruhovém objezdu ve městě Ružomberok. Ročně medvědi napadnou na Slovensku pět až deset lidí. Většinou to jsou houbaři, myslivci nebo lesní dělnice. Turisté se terčem medvědího zájmu stanou jen zřídka.

NAVŽDY POZNAMENANÝ
Místnímu myslivci Jánu Gejdošovi medvěd před rokem zdeformoval obličej.

Ale spoléhejte na to! V Rumunsku minulý týden medvěd turistku zabil. Riziko napadení medvědem na Slovensku může přitom hodně zajímat české výletníky - Slovensko je po Chorvatsku druhou nejnavštěvovanější zemí, loni sem Češi vyrazili na více než čtyřdenní cesty téměř šestsettisíckrát. A velká část z nich míří na túry právě tam, kde se mohou s medvědem setkat - do slovenských hor.

Myslivci a ochranáři jsou ve sporu. Je třeba postřílet čtyři sta medvědů, nebo se lidé mohou naučit v horách chovat?

Šplháme na hřeben Ďumbieru a po setkání s Jánem Gejdošem, který má od medvědích zubů zdeformovaný obličej, nás děsí každé zašustění v kleči. I když je to jen laň. Průvodce nám dělá Robin Rigg, Angličan, který se výzkumem medvědů a vlků na Slovensku zabývá už deset let.

"Musíme jít blízko za sebou a povídat si. Medvědi jsou velice plaší. Jednou jsme z hřebene pozorovali medvěda, když jsme uviděli skupinku turistů. Medvěd se schoval, a teprve když ho minuli, zase vylezl,“ uklidňuje nás Rigg.

NA LOVU MEDVĚDŮ - BEZE ZBRANĚ
Angličan Robin Rigg zkoumá pohyb medvědů a vlků na Slovensku už deset let

Robin Rigg viděl šelmy už mockrát, naposledy minulý týden, a vždycky to pro něj byl vzrušující zážitek. Nikdy se mu nic nestalo. Ján Gejdoš měl podle něj obrovskou smůlu. Medvěda nečekaně překvapil v mlází. Těžko říct, kdo se v tu chvíli lekl víc, ale je jasné, kdo měl větší sílu.

"To zvíře mělo neuvěřitelně vyvinuté svaly. Člověk proti němu nemá šanci,“ popisoval setkání s medvědem Gejdoš, který do hor nese ikonu jako poděkování Panně Marii, že přežil.

Začíná se smrákat a silný vítr s dotěrnou trpělivostí tupíruje vlasy. Olověné mraky zakryly hvězdy a směr cesty v tuto chvíli ukazují jen bílé skvrny, pozůstatky sněhu na vrcholu Ďumbieru.

Jak na medvědy

Kolik je na Slovensku medvědů?
Přesný výzkum neexistuje, podle současných odhadů maximálně 800. Ve třicátých letech byli málem vyhubeni, tehdy jich zde bylo mezi 20 a 60.

Jak se chovat v lesích, kde žijí medvědi:
Dělat hluk, zpívat si, povídat si, chodit ve skupině. Přespávat na horských chatách, nekrmit divoká zvířata. Když spíte v přírodě: Nenechávat jídlo ve stanu, kde spíte. Nevařit v přírodě kořeněná, voňavá jídla. Nelehat si poblíž chaty, kam může medvěd chodit pro odpadky. Neustlat si těsně vedle malin, borůvek nebo brusinek.

V případě, že uvidíte medvěda:
Nesnažit se ho odehnat, pomalu ustupovat, dělat pomalé pohyby, neutíkat, nekřičet.

Když medvěd zaútočí:
Medvěd napadne člověka, když se cítí ohrožený, ochranáři proto doporučují lehnout si na zem, chránit si hlavu a krk a čekat, až odejde. Neútočit, abyste nevyprovokovali horší útok.
Zdroj: www.medvede.sk

Nejnebezpečnější jsou mlsouni

Když se ráno ptáme horalů ze Štefánikovy chaty, zda někdy viděli v horách medvěda, smějí se.

"Pojďte se podívat,“ říká asi sedmdesátiletý Igor a ukazuje na rozdrápanou okenici. "Dotírají tu na naše zásoby. Přímo před chatou jsem tu jednou viděl i čtyři. Svého času sem chodila medvědice pravidelně každý večer kolem desáté,“ říká.

Katarína, která na horské chatě obsluhuje, ukazuje do údolí. „Dříve jsem pracovala na chatě Trangoška. Tam chodíval medvěd, takový frajer. Vždycky si otevřel tlapou kontejner a vyhrabal všechny zbytky,“ říká.

Právě medvědi, kteří jsou zvyklí, že u lidských obydlí seženou něco na zub, jsou podle odborníků i místních nejvíc nebezpeční.

"Asi před pěti lety tu medvědice při cestě za odpadky narazila na stan. Český pár tehdy zrovna dorazil do hor, už byla tma, a tak si mladí lehli hned u chaty,“ vypráví Rigg. Zvíře ucítilo jídlo a vrhlo se do stanu. "Dívka, která uviděla chlupatou hlavu, začala v panice křičet, zvíře se leklo a skalpovalo ji,“ popisuje Rigg.

Medvěda pak myslivci zastřelili. "Od té doby se ten rozmazlený "maco“, co denně chodil až ke Štefánikově chatě, kde ho lidé krmili, neobjevil. Zřejmě to byl on,“ vypráví Rigg, ale dodává, že ani po tomto incidentu nikdo kontejnery nezabezpečil tak, aby se do nich zvířata nedostala. A stopy tlap nacházejí ochranáři na stejném místě znovu.

Podobné setkání s medvědem mělo v Tatrách i dobrý konec. Turista se nenechal vyplašit, a když mu medvěd do stanu strčil hlavu, nakrmil ho. "Má to ale háček. Když si zvíře zvykne, že ve stanu dostane najíst, půjde příště na jistotu,“ varuje Rigg.

Medvěd hnědý

Češi patří na Slovensku vůbec k nejméně disciplinovaným turistům. "Stanují, kde nemají. Podceňují rychlé změny počasí,“ usmívá se Rigg.

Pak se zastaví a ukazuje nám rodinku svišťů. Před námi se rozprostírá zelené údolí zarostlé klečí - ideální skrýš pro brlohy. A kousek nad ním? Dva spacáky.

"Nejste náhodou Češi?“ ptáme se. Luboš z Kladna vystrčí hlavu, protáhne se a říká: "Jsme. Není tu krásně? Před chvílí nám tu pózovali kamzíci.“ V noci je těsně pod vrcholem Ďumbieru zastihl vichr, a tak si ustlali na hřebeni.

Nestanujte v maliní, radí ochranář

Tihle turisté si ještě ustlali celkem rozumně. Pod dřevěným přístřeškem, vedle hustého porostu maliníku, by si už Rigg tábor nerozbil.

"Ještě před deseti lety jsem přespal na podobném místě. I přesto, že jsme opodál našli čerstvý trus. Ještě jsme si rozdělali oheň a začali opékat. Dnes už bych to neudělal. Maliny mají medvědi rádi, a pokud tu ještě před chvílí byli, jistě jim naše jídlo bude do daleka vonět,“ vysvětluje. Rigg zároveň radí, aby si lidé, kteří se nechtějí vzdát romantické noci pod hvězdami, nechávali jídlo přes noc aspoň sto metrů od stanu a nespali přímo u ohniště.

O tom, že je třeba mít k horám respekt, věděl své mimo jiné slovenský spisovatel František Švantner. I on ve svých povídkách zpod Ďumbieru ze třicátých let píše, jak medvědice „rozpárala“ pastýře. A to bylo v době, kdy těmto šelmám na Slovensku hrozilo vyhynutí - zbývalo jich tam jen kolem čtyřiceti.



Nejčtenější

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...

Izrael postavil své první mezinárodní letiště. Teroristé zde nemají šanci

Nové letiště postavili v Negevské poušti a pojmenovali po astronautu Ramonovi a...

První letadla s turisty tady sice mají začít přistávat v zimě, ale už je hotovo. Izrael nedávno slavnostně otevřel...



Musíte sebrat odvahu a se žralokem bojovat, řekl v Rozstřelu filmař žraloků

Steve Lichtag byl hostem pořadu Rozstřel.

Na začátku srpna usmrtil českého turistu v egyptském letovisku Marsá Alam žralok. V Egyptě nejde o ojedinělý útok, za...

Slovenský šerpa napsal historický milník, na vrchol Sněžky vynesl 165,5 kila

Slovenský šerpa pokořil sedmdesát let starý rekord (18. srpna 2018).

Tři padesátiletí extrémní vynašeči dohromady na zádech odnesli čtyři metráky vody. Čekala je kamenitá cesta i dvě stě...

Nejhezčí výstup na Praděd. Trasu z malebné osady moc lidí nevyužívá

Výstup na Praděd

Na Pradědu byl skoro každý, ale skutečně nejhezčí cestou se na nejvyšší kopec Jeseníků vydává jen málokdo. Řeč není o...

Další z rubriky

Nebuďte povýšení a nechovejte se jako stádo. Sedm cestovatelských hříchů

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Chcete si prázdninové toulky po světě opravdu užít? Podívejte se na seznam zásadních chyb, které nesmíte na cestách...

Makarskou Češi milují, k nádherně zbarveným jezerům zabloudí málokterý

Modré jezero v Imotski

Krajina kolem Makarské si získala srdce českých turistů už v první polovině 20. století a dodnes patří mezi námi...

Domy měla špinavé od sazí, teď je Zalipie nejbarevnější vesnicí Polska

V Zalipii překvapí také malovaná kamna.

Na první pohled vypadají zdejší domy jako vystřižené z dětských omalovánek. Lidové malby se tu ovšem objevují na všech...

Najdete na iDNES.cz