Jugoslávská krasová oblast i přímořské regiony byly vhodnou filmovou kulisou pro celou sérii mayovek, od klasických indiánek přes středněvýchodní epizody po jihoamerickou sérii. Na Balkáně se natáčelo v 60. letech na řadě míst - u Plitvických jezer, na řece Zrmanje, u vodopádů Krka, v kaňonu Paklenice a v mnoha oblastech Černé Hory.
S diváky filmaři hráli samozřejmě habaďuru, některé záběry byly pořízeny v místech, kde by to jejich pozdější návštěvník ani nečekal.
Nejlepší mayovce, Pokladu na Stříbrném jezeře, kralovala Plitvická jezera, konkrétně Kaluderovac. Tady opravdu jeli Vinnetou s Old Shatterhandem přes osmdesát metrů dlouhé jezero až k tajemné jeskyni, i když ta je jen mělkou dírou ve vápencovém svahu. Potyčku s indiánským strážcem a zabíjení kvůli zlatému pokladu si režisér Harald Reinl nechal do ateliéru.
Zájem odstartovaly mayovky
Plitvická jezera turisté objevili už koncem 19. století, ale proběhlo to bez valného zájmu. Po desetiletích občasných návštěv a hlavně po skončení druhé světové války si jugoslávská vláda uvědomila význam celého území a oblast jezer vyhlásila v roce 1949 za národní park.
Ani padesátá léta zrovna turistice nepřála a když, tak lidé raději jezdili k Jadranu, než aby se trmáceli po špatných cestách někde ve vnitrozemí.
Zdejší turistický boom „odpálil“ až režisér Reinl, který si pro natáčení přepisů Mayových románů vyhlédl právě tuto oblast. Na území pod Malou Kapelou a Plešivcem je možné na ploše 30 000 hektarů napočítat 16 různě velkých krasových vodních ploch ležících stupňovitě nad sebou.
U Plitvického Leskovace se rozprostírá velké Proščanské jezero, které od Horních a Dolních jezer oddělují první vodopády. Na vodopády tu narazíte doslova všude, na zhruba sedmikilometrovém úseku je jich celkem 92, přičemž výškový rozdíl mezi jezery činí 156 metrů. Největší je na spodním konci jezera Kozjak, které má rozlohu přes čtvereční kilometr.
Od roku 1992 je Plitvicko vyhlášeno přírodní památkou UNESCO. Je tak zamezeno jakémukoliv zásahu člověka do přírody, takže zde neprobíhá ani tzv. sanitární kácení lesa. Ten je opravdu krásný, tvoří ho buky, jedle, smrky a javory. V horách žijí dosud vlci, divočáci, divoké kočky a vydry, orli a supi.
Točilo se v Paklenici, Trogiru i u moře
Vinnetouovské příběhy se ale netočily pouze na Plitvicích. Značnou část scenérií si vybrali filmaři na řece Krka. Tady se koupala Bílá holubice, o kus dál u Rošského vodopádu pak jezdili na kanoi oba nerozluční filmoví bratři.
V nádherné přírodní rezervaci Paklenica, ležící u pobřeží kousek za Starigradem, natáčeli úvodní sekvence Pokladu, přepadení dostavníku. V Posledním výstřelu tady padala lavina kamení na Shatterhanda, natáčelo se zde také Mezi supy.
Pohoří Velebit, konkrétně horskou skupinu Mali Alan, využili filmaři jako Nugget-tsil, tady zastřelili Nšo-či i jejího otce Inču-čunu. V těchto místech zasáhl Rollins winchestrovkou Vinnetoua.
V mnoha záběrech se také objevila Grobická polje u Rijeky, byla tu postavena i pevnost Niobara, Butlerův ranč či tábor Kiovů. Záběry z krápníkových jeskyní se točily v Postojné ve Slovinsku.
Město Trogir se změnilo na guvernérovo sídlo Santa Fé, architektura Středomoří tak nahradila španělský sloh tehdejší Ameriky.
levné volání do Chorvatskas klikniavolej.cz za 1,19 Kč |
A co nádhera Rio Pecos, nad nímž měli Meskalerové svá puebla? Tu je nutno hledat na řece Zrmanja nedaleko Plitvic. Tady pádloval o život Old Shatterhand, když ho rozzuřený Inču-čuna chtěl zabít tomahavkem. Na okraji kaňonu se připravovala u kůlů strašná smrt pro chycené zálesáky.
Kus Pokladu se filmoval přímo u moře, konkrétně v úzkém fjordu proti ostrovu Ráb.
Jeskyně z Rudého gentlemana je zase v Limském kanálu na Istrijském poloostrově. Každou sezonu zde stavějí výletní lodě, aby návštěvníci nezapomněli, kam bandita Luka přivedl svého šéfa Frederika Foresterra, aby mohli vyhladit obklíčené a ukryté indiány.
Krajina kolem Vranského jezera zase posloužila v Posledním výstřelu jako místo, kde sídlili Jicarillové, odkud Sam Hawkins za pomocí ohňostroje osvobozoval Vinnetoua a Old Shatterhanda.
Je řada míst, která stojí za shlédnutí a jež jsou připomínkou filmových westernů. Ale Plitvická jezera jsou perlou na jejich koruně. Rozhodně stojí za to, až pojedete v létě k Jadranu, udělat si u chorvatského Karlovace odbočku a projít si místa nekončícího dětství.
Může se hodit Plitvická jezera Vstupné od dubna do října v kunách: dospělí 110 kun, skupiny nad 15 lidí - 100 kun na osobu, děti od 7 do 18 let 55 kun, děti do 7 let zdarma 1 kuna = 3,505 Kč (k 24. 7. 2009) Cena zahrnuje jízdné speciálním autobusem a parníčkem v rámci vybraného programu prohlídky. Vstupenka platí jeden den, ale v případě delšího pobytu, čímž je míněno ubytování v ubytovacích zařízeních v rámci národního parku, se může prodloužit na recepci ubytovacího zařízení. Návštěva je možná i se psem, musí však být na vodítku. Parkovné není zahrnuto v ceně vstupenky a platí se zvlášť: za osobní auto: 7 kun/hodinu za obytný vůz, automobil s přívěsem a autobus: 70 kun za den, motocykl: zdarma Více na: www.np-plitvicka-jezera.hr Zdroj: Mapy © PLANstudio
