Na pouti pukaly před lety i totalitní ledy

Za významný moment, který později přispěl k pádu komunistického režimu, dnes považují historici velehradskou cyrilometodějskou pouť v roce 1985. Oslavy v neděli 7. července byly kulatým 1100. výročím úmrtí svatého Metoděje.

 Státní představitelé se tehdy pokusili udělat z pouti jakousi mírovou slavnost.  Shromáždění nakonec vyznělo jako gesto nenásilného, ale velmi výmluvného politického protestu, proti němuž se však státní moc neodvážila přímo zasáhnout.

Na moravský Velehrad tehdy přijelo nebývalé množství lidí, snad až čtvrt milionu věřících z Moravy, Čech a hojně také ze Slovenska.

Zástupce Vatikánu přivezl zlatou růži
S bouřlivými ovacemi přivítali na poutním místě papežova zástupce vatikánského státního sekretáře kardinála Agostina Casaroliho i tehdy již velmi populárního pražského arcibiskupa a kardinála Františka Tomáška. Casaroli předal velehradské bazilice zvláštní papežské vyznamenání - zlatou růži.

Při projevech hostů se začali poutníci skandováním dožadovat příjezdu papeže. Rozhořčeným pískáním reagovali na pokus o politickou propagandu tehdejšího ministra kultury Milana Klusáka a některých dalších zástupců státní správy.

Velehradské pouti v pětaosmdesátém roce se zúčastnila řada lidí, kteří se po listopadu 1989 dostali do významných funkcí veřejného života. Na svou účast na Velehradě dnes rád vzpomíná například i nynější zlínský místostarosta František Chvatík.

"Byla tam spousta lidí, báječná atmosféra a byl to i duchovní zážitek. Vzpomínám si však také na obrovské nasazení Státní bezpečnosti na poutním místě i při kontrole zájezdových autobusů."

Bylto zažitek, říkají lidé po letech
Za zážitek, na který nikdy nezapomene, považuje cyrilometodějskou pouť v pětaosmdesátém také nynější ředitel Charity svaté Anežky v Otrokovicích Pavel Záleský.

Byl tehdy na Velehradě už od soboty a během hlavní slavnosti v neděli působil jako pořadatel a po značnou dobu mohl sledovat všechno dění i z výšky zdi u farní budovy.

"Trvám dnes na tom, že rozhodující politický zlom nenastal až v roce 1989, ale že jeho počátkem byla právě velehradská pouť v pětaosmdesátém," domnívá se Záleský

Vodní děla se báli použít
Vzpomíná na některé detaily tehdejší atmosféry: "V okolí byla přichystána vodní děla a mezi lidmi se pohybovaly stovky estébáků. Množství poutníků však bylo tak veliké, že si na nás netroufli. To nedělní dopoledne jsme se cítili na Velehradě na pár hodin jako svobodní lidé. Bavili jsme se s estébáky jako rovný s rovným."

Státní bezpečnost potřebovala přes půl roku, než vyhodnotila všechny fotografie, audiovizuální záznamy i nejrůznější zprávy a hlášení.

"K pronásledování aktivních věřících přistoupila až v lednu 1986. Výslechy byly kruté, i několikadenní. Aby zastrašily co nejvíce lidí, tentokrát se odehrávaly přímo na pracovištích postižených. Nám všem, kdo jsme byli tehdy vyslýcháni, StB tvrdě zakázala nejen cesty na Velehrad, ale i účast na všech bohoslužbách kardinála Tomáška v Praze. Za půl roku, v den velehradské pouti v roce 1986, jsme byli pro jistotu předběžně zadrženi," vzpomínal v Katolickém týdeníku deset let poté bývalý osobní lékař pražského arcibiskupa Pavel Bambas.

Zpět na vše o pouti na Velehradu

Vřelého přijetí mezi zástupy věřících se dostalo na Velehradě při cyrilometodějské pouti v roce 1985 tehdejšímu pražskému arcibiskupovi a kardinálovi Františku Tomáškovi.

Zástupce Vatikánu Agostino Casaroli přivezl v roce 1985 na Velehrad zlatou růži - zvláštní papežské vyznamenání.

V roce 1985 přišlo na pouť na Velehrad zhruba dvěstě padesát tisíc věřících.

Vřelého přijetí mezi zástupy věřících se dostalo na Velehradě při cyrilometodějské pouti v roce 1985 tehdejšímu pražskému arcibiskupovi a kardinálovi Františku Tomáškovi.

Velehradská bazilika se honosí zvláštním papežským vvyznamenáním - zlatou růží. V roce 1985 ji sem přivezl státní sekretář vatikánu kardinál Agostino Casaroli.