Nebe je olovnatě šedé a sype se z něj déšť. Špatný čas na poznávací zájezd do Královského námořního muzea v britském Portsmouthu. Na parkovišti do sebe strkají autobusy cestovních kanceláří z celé Evropy a ze svých útrob vyplivují skupiny turistů. Déšť nedéšť, obrovský areál muzea berou útokem. Vývěsní tabule i přehledná informační oznámení směrují návštěvníky buď do Lewinovy galerie, seznámit se s námořnictvem dvacátého století, nebo do Willieho galerie – do století páry. Ale i do dalších.
Skupina Francouzů však uhání k válečné lodi Mary Rose. Je jednou ze tří nejvyhledávanějších. Průvodce chrlí naučený text: V roce 1509 tuto válečnou loď postavili v anglických loděnicích pro svého krále Jindřicha VIII. Šestatřicet let mu poctiv ě sloužila, ale 19. července 1545 šla ke dnu. Pouhou míli od suchého doku, kde byla postavena. Nabrala vodu dělovými otvory, které při vyplutí zůstaly omylem neuzavřené. Z početné posádky přežilo jen asi 35 námořníků. V rukou některých zvědavců se dokonce objevují zvlhlé notýsky. Stojí přece za to zaznamenat, že vrak lodi se podařilo najít až v roce 1836. A že teprve 11. října 1982 se Mary Rose při záchranné akci opět vynořila na hladinu. Po 437 letech strávených na mořském dně. Průvodce ještě dodává, že loď sloužila anglickému králi hlav ně v jeho francouzských kampaních. V této chvíli notýsky mizí opět v kapsách. Na mořské hladině se tyčí rovněž stěžně nejstarší válečné lodě světa, kterou se podařilo zachovat. Připomínají obří pavoučí sítě. Victory. Vítězství. Manželský pár ze Švédska se marně snaží vtěsnat celou loď do hledáčku svého aparátu. Na jedno stisknutí spouště to je zhola nemožné. Musí se na třikrát. Victory vypadá, že na její palubě se zastavil čas. Jako kdyby mužstvo bylo jen na krátké propustce na břehu a mělo se co chvíli vrátit. A to loď ještě čeká další rekonstrukce, která skončí v roce 2005. Victory zazáří opět ve své původní podobě z dob bitvy u Trafalgaru v roce 1805. Co všechno se za těch dvě stě let změnilo… Na palubě se objevuje česká skupina. Asi třicet lidí. Takřka se v tom prostoru ztrácejí. V dobách její slávy na lodi sloužilo 850 námořníků a jeden kapitán. Teď zde české turisty čeká milé překvapení – veškeré informace o Victory v naší mateřštině. Slov a jsou ovšem jen slov a. Lodní prostory jsou výmluvnější. Prostory pro kapitána a důstojníky: kapitánská jídelna, kajuta pro den a kajuta pro noc, luxusní důstojnická jídelna, dodnes prostřená, přepychové samostatné kabiny. V čase mezi bitvami tu námořnická elita zřejmě prožívala docela příjemné chvíle. Prostory pro mužstvo: tíseň sama. A ošetřovna – tmav á kobka. Spali bídně. Jedli bídně. Stoly zavěšené mezi děly v podpalubí. Nevalné jídlo na ně přinášela služba z ústřední kuchyně. A přesto dělostřelci museli v bitvách z děla vypálit každou minutu, což byl čtyřnásobek kadence francouzského, nebo španělského dělostřelectva. Kázeň na lodi byla železná. Plivnutí na podlahu se považovalo za urážku majestátu a trestalo se bičováním. Ranami se nešetřilo. Ale nešetřilo se ani alkoholem. Námořnická denní dávka obnášela bezmála čtyři litry piv a, nebo litr vína, popřípadě zhruba čtvrtlitr rumu. U historických kanonů v podpalubí diskutuje hlouček Holanďanů. Také námořní mocnost. Zdá se však, že to s nimi zamávalo. Zcela jiná atmosféra vládne v kajutě, kde uprostřed bitevní vřavy umíral legendární admirál Nelson. Turisty fascinuje především obraz lady Hamiltonové, admirálovy velké lásky. Možná ho inspirovala, když těsně před bitvou u Trafalgaru složil a pomodlil se svou zvláštní osobní modlitbu. Pak dal vztyčit slavné heslo "Anglie očekává, že každý z nás bude konat svoji povinnost!" A jeho vlajko v á loď prorazila nepřátelskou linii. Nelson však byl zasažen výstřelem z muškety a na následky průstřelu plic a roztříštění páteře za tři hodiny zemřel. Rána prý byla vedena zezadu. Takže historici se do dnes dohadují, zda se stal obětí nepřítele, či zákeřné vraždy. Námořníci všech dob bývali a dodnes jsou pohřbíváni do moře. U admirála Nelsona učinili výjimku a rozhodli se jeho ostatky dopravit zpět do vlasti. Vyvstal však problém: mrtvé tělo by v průběhu zpáteční plavby mohlo začít podléhat zkáze. Našlo se ale řešení. Zásoby tvrdého alkoholu na lodi byly tak vydatné, že stačily uchovat mrtvého v neporušeném stavu až do Londýna. Admirál je pohřben v chrámu Westminsterského opatství a jeho památku tam přicházejí uctít statisíce poutníků z celé Anglie. A nejen odtud. Paluba vlajkové lodi Victory je kluzká. Z ocelově šedého nebe stále padá déšť. A přitom v Královském námořním muzeu je toho k vidění ještě tolik…
* * *
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
- po silnici vlastním vozem nebo autobusem z Londýna
- po železnici z londýnského nádraží Waterloo (90 minut rychlíkem)
- po moři z přístavů Isle of Wight a Gosport, popřípadě z Francie či ze Španělska
OTVÍRACÍ DOBA
- Muzeum je otevřeno od března do října 10.00 –16.50 hod., od listopadu do února 10.00 – 15.50 hod.
Informace - Informační telefonní linka muzea: 0839407080
Autorka je spolupracovnicí redakce
Skupina Francouzů však uhání k válečné lodi Mary Rose. Je jednou ze tří nejvyhledávanějších. Průvodce chrlí naučený text: V roce 1509 tuto válečnou loď postavili v anglických loděnicích pro svého krále Jindřicha VIII. Šestatřicet let mu poctiv ě sloužila, ale 19. července 1545 šla ke dnu. Pouhou míli od suchého doku, kde byla postavena. Nabrala vodu dělovými otvory, které při vyplutí zůstaly omylem neuzavřené. Z početné posádky přežilo jen asi 35 námořníků. V rukou některých zvědavců se dokonce objevují zvlhlé notýsky. Stojí přece za to zaznamenat, že vrak lodi se podařilo najít až v roce 1836. A že teprve 11. října 1982 se Mary Rose při záchranné akci opět vynořila na hladinu. Po 437 letech strávených na mořském dně. Průvodce ještě dodává, že loď sloužila anglickému králi hlav ně v jeho francouzských kampaních. V této chvíli notýsky mizí opět v kapsách. Na mořské hladině se tyčí rovněž stěžně nejstarší válečné lodě světa, kterou se podařilo zachovat. Připomínají obří pavoučí sítě. Victory. Vítězství. Manželský pár ze Švédska se marně snaží vtěsnat celou loď do hledáčku svého aparátu. Na jedno stisknutí spouště to je zhola nemožné. Musí se na třikrát. Victory vypadá, že na její palubě se zastavil čas. Jako kdyby mužstvo bylo jen na krátké propustce na břehu a mělo se co chvíli vrátit. A to loď ještě čeká další rekonstrukce, která skončí v roce 2005. Victory zazáří opět ve své původní podobě z dob bitvy u Trafalgaru v roce 1805. Co všechno se za těch dvě stě let změnilo… Na palubě se objevuje česká skupina. Asi třicet lidí. Takřka se v tom prostoru ztrácejí. V dobách její slávy na lodi sloužilo 850 námořníků a jeden kapitán. Teď zde české turisty čeká milé překvapení – veškeré informace o Victory v naší mateřštině. Slov a jsou ovšem jen slov a. Lodní prostory jsou výmluvnější. Prostory pro kapitána a důstojníky: kapitánská jídelna, kajuta pro den a kajuta pro noc, luxusní důstojnická jídelna, dodnes prostřená, přepychové samostatné kabiny. V čase mezi bitvami tu námořnická elita zřejmě prožívala docela příjemné chvíle. Prostory pro mužstvo: tíseň sama. A ošetřovna – tmav á kobka. Spali bídně. Jedli bídně. Stoly zavěšené mezi děly v podpalubí. Nevalné jídlo na ně přinášela služba z ústřední kuchyně. A přesto dělostřelci museli v bitvách z děla vypálit každou minutu, což byl čtyřnásobek kadence francouzského, nebo španělského dělostřelectva. Kázeň na lodi byla železná. Plivnutí na podlahu se považovalo za urážku majestátu a trestalo se bičováním. Ranami se nešetřilo. Ale nešetřilo se ani alkoholem. Námořnická denní dávka obnášela bezmála čtyři litry piv a, nebo litr vína, popřípadě zhruba čtvrtlitr rumu. U historických kanonů v podpalubí diskutuje hlouček Holanďanů. Také námořní mocnost. Zdá se však, že to s nimi zamávalo. Zcela jiná atmosféra vládne v kajutě, kde uprostřed bitevní vřavy umíral legendární admirál Nelson. Turisty fascinuje především obraz lady Hamiltonové, admirálovy velké lásky. Možná ho inspirovala, když těsně před bitvou u Trafalgaru složil a pomodlil se svou zvláštní osobní modlitbu. Pak dal vztyčit slavné heslo "Anglie očekává, že každý z nás bude konat svoji povinnost!" A jeho vlajko v á loď prorazila nepřátelskou linii. Nelson však byl zasažen výstřelem z muškety a na následky průstřelu plic a roztříštění páteře za tři hodiny zemřel. Rána prý byla vedena zezadu. Takže historici se do dnes dohadují, zda se stal obětí nepřítele, či zákeřné vraždy. Námořníci všech dob bývali a dodnes jsou pohřbíváni do moře. U admirála Nelsona učinili výjimku a rozhodli se jeho ostatky dopravit zpět do vlasti. Vyvstal však problém: mrtvé tělo by v průběhu zpáteční plavby mohlo začít podléhat zkáze. Našlo se ale řešení. Zásoby tvrdého alkoholu na lodi byly tak vydatné, že stačily uchovat mrtvého v neporušeném stavu až do Londýna. Admirál je pohřben v chrámu Westminsterského opatství a jeho památku tam přicházejí uctít statisíce poutníků z celé Anglie. A nejen odtud. Paluba vlajkové lodi Victory je kluzká. Z ocelově šedého nebe stále padá déšť. A přitom v Královském námořním muzeu je toho k vidění ještě tolik…
* * *
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
- po silnici vlastním vozem nebo autobusem z Londýna
- po železnici z londýnského nádraží Waterloo (90 minut rychlíkem)
- po moři z přístavů Isle of Wight a Gosport, popřípadě z Francie či ze Španělska
OTVÍRACÍ DOBA
- Muzeum je otevřeno od března do října 10.00 –16.50 hod., od listopadu do února 10.00 – 15.50 hod.
Informace - Informační telefonní linka muzea: 0839407080
Autorka je spolupracovnicí redakce
 Královské muzeum námořnictví si na nedostatek exponátů nemůže rozhodně stěžovat. |
 Vtěsnat celou Victory do hledáčku? Nemožné. |
