Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na nejvyšší hory Norska i Skandinávie. Přírodní klenot Jotunheimen

  8:00aktualizováno  8:00
Desítky vrcholů přes 2000 metrů. Zaledněná, drsná a unikátní krajina. Stáda divokých sobů, lišky i kroužící orli. Takové je Jotunheimen, nejvyšší pohoří Norska a zároveň celé Skandinávie. Zveme vás na dvě nejvyšší norské hory Glittertind a Galdhøpiggen i na raft na divokou řeku Sjoa.

Norsko. Jezero pod chatou Juvashytta | foto: David Hainallpro iDNES.cz

Drsné pohoří Jotunheimen

Toto rozsáhlé horstvo se rozprostírá ve střední části jižního Norska. Národní park byl vyhlášen v roce 1980 na rozloze 1145 km2 a zahrnuje pouze centrální část masivu. Galdhøpiggen (2469 m), Glittertind (2464 m n.m.) a Storere Skagastøltind (2 405 m n.m.) tvoří trojici nejvyšších vrcholů. Kromě vysokých kopců obklopených ledovci zde najdeme řadu velkých ledovcových jezer. Hloubky kolem 100 m dosahují např. morénami hrazená jezera Russvatnet a Bessvatnet v jihozápadní části parku.

Hory se vyznačují drsným klimatem. Celé území, pro které je typické velké množství srážek (až 3000 mm ročně), leží v subalpínském, alpínském a niválním stupni. Proto zde rostou např. polšťářovité trsy silenky bezlodyžné, dryáky osmiplátečné, pryskyřník ledovcový, koniklec jarní, plazivé vrby apod. Pozoruhodná je početná populace soba polárního, která čítá až 6000 kusů. Běžná je liška obecná a při přemnožení lumíka i liška polární. Občas je možné spatřit orla skalního či orlovce říčního.

Norsko. Hřeben Bessegen - jezera Gjende a Bessvatnet

Hřeben Bessegen - jezera Gjende a Bessvatnet

Galdhøpiggen, vrchol nejvyšší. Až sem sahá pověst Čechů hazardérů

Nejvyšší vrchol Skandinávie bývá za hezkých dnů doslova obležený turisty. Takový už bývá úděl nejvyšších a ještě relativně snadno přístupných kopců. Na vršku stojí i malý bufet, kde je možné se za nepřízně počasí ohřát, dát si polévku, čaj, případně koupit suvenýry.

Na vrchol samotný vedou dvě turistické cesty. Kratší z nich začíná na parkovišti u horské chaty Juvashytta. Prochází skrze suťové pláně nad chatou, nepříliš prudce stoupá a po necelé hodince chůze schází na ledovec. Před vstupem na ledovou pláň upozorňuje cedule na nebezpečí pohybu po ledovci. Instrukce jsou psány v norštině, němčině, angličtině, a světe div se, i v češtině! Holt špatná zkušenost horských vůdců s českými turisty, kteří nedodržují pravidla bezpečnosti pohybu v podobném terénu, jak jsem se později dozvěděl od místních.

Norsko. Galhopiggen (2469 m)

Galdhopiggen (2469 m)

Stoupání po ledovci není nijak prudké a vyšlapaná cesta obchází velké zóny trhlin a bezpečně překračuje "malé trhlinky". Na vlastní vrchol se jde po skalnatém a suťovém hřebínku. Při sněhové nadílce nebo namrznutí kamenů zde horští vůdci natahují pro své klienty fixní lana. Výstup od chaty Juvashytta a návrat zpět zabere asi 4 – 5,5 hodiny. Za mlhy a snížené viditelnosti může být problém s orientací na rozlehlém ledovci.

Druhá cesta začíná u chaty Spiterstulen. Výhodou je absence ledovce, čímž odpadá nutnost speciálních jistících pomůcek, jako jsou mačky, sedák, cepín a lano. Nevýhodou je mnohem větší převýšení, a tím i vyšší časová náročnost výstupu. Před vlastním vrcholem Galhøpiggenu přechází cesta dva předvrcholy.

Na vršku pak najdeme chatu s možností občerstvení. Na vrcholu jsem měl možnost stát celkem třikrát, nikdy jsem se však v klidu nepokochal sluncem ozářenými vrcholky hor a ledovcových polí. Vždy buď sněžilo, pršelo nebo byla mlha. Jednou jsem jen taktak dobíhal do chaty, abych unikl bouřce. Prostě začarovaný kopec.

Norsko. Pohled z pod vrcholu Galdhoppigenu na výstupovou trasu 2

Pohled zpod vrcholu Galdhoppigenu na výstupovou trasu 2

Norsko. Ledovce pod Galhoppigenem

Ledovce pod Galhoppigenem

Glittertind – kopec ve stínu Galhøpiggenu

Druhým nejvyšším vrcholem celé Skandinávie je Glittertind. Dosahuje úctyhodné výšky 2464 m a známý je především rozsáhlými ukloněnými firnovými svahy. I v době léta leží na jeho vrcholu až 14 m sněhu. Vrcholový hřeben zdobí velké převěje.

Na vrchol vedou dvě výstupové trasy. Jedna začíná u chaty Spiterstulen a druhá u chaty Glitterheim. Většina vysokohorských turistů volí nástup od Glitterheimu z nadmořské výšky kolem 1400 m n.m. Chata se nachází přibližně 5 – 6 km od parkoviště. Nudné kilometry po silnici si můžete zpříjemnit půjčením kola přímo na parkovišti, za 50 NOK. Poplatek uhradíte v recepci horské ubytovny Glitterheim. Kola je možné využít i pro zpáteční cestu na parkoviště, platí se předem.

Norsko. Vrcholový hřeben Glittertindu (2464 m)

Vrcholový hřeben Glittertindu (2464 m)

Samotný výstup nemusí být technicky příliš náročný. Od chaty se zpočátku stoupá travnatým svahem a později se přechází na suťová pole. Norské kopce jsou vlastně takové velké hromady větších či menších šutrů. Cesta je sice dobře značená, ale při snížené viditelnosti může nastat problém s orientací.

Kamení poněkud ostře přechází na vrcholovém hřebeni na sněhová pole a ukloněné zasněžené svahy. Pohyb v takovém terénu je za hezkého počasí alespoň pro mne učiněnou radostí. Vyžaduje ale jistou chůzi.

Norsko. Glitterheim

Glitterheim

Norsko. Rozcestník z Glitterheim

Rozcestník z Glitterheim

Za zhoršených povětrnostních podmínek, sněžení nebo ledovém povrchu rozhodně nedoporučuji pokračovat k vrcholu. Svahy ve vrcholové části jsou docela prudké, hrozí uklouznutí a nedobrovolný, mnoho set metrů dlouhý sjezd, který by mohl skončit velmi nepříjemným úrazem. Výstup na vrchol a návrat k chatě Glitterheim by neměl zabrat více než 6 – 7 hodin. Pokud máte auto na parkovišti, připočítejte asi 2,5 hodiny.

Norsko. Z výstupu na Glittertind

Z výstupu na Glittertind

Sjoa, vodácká lahůdka

Nejen horami živ je člověk a tak vyrážíme do vesnice Heidal, odkud se pokusíme splout 17 km dlouhý úsek divoké a vodnaté ledovcové řeky Sjoa. Obtížnost sjížděného úseku kolísá mezi ww 2 – 4. Po úvodní instruktáži sedám do raftu a při pohledu na řeku si říkám: "Hezkýýý, tak řeka fakt teče z kopce!" Pak už následuje houpání na vlnách, spousta nedobrovolných sprch sedmistupňovou vodou, válce, vlny, občasné dobrovolné koupání a opět pohledy "dolů z kopce".

Norsko. Rafting na řece Sjoa

Rafting na řece Sjoa

Norsko. Rafting na řece Sjoa

Rafting na řece Sjoa

Ta nejatraktivnější místa jsou pro fotografy nepřístupná, přesto se dá kolem řeky zastavit a pořídit spoustu atraktivních snímků.
Rafting je skvělá relaxace po časově a fyzicky náročných horských túrách. Navíc se při podobných aktivitách obvykle sejde výborná parta a večer u stanu je o čem vykládat.

Norsko. Rafting na řece Sjoa

Další tip

V Jotuheimenu se dá podniknout řada dalších atraktivních výletů. Téměř povinná je turistická trasa, která začíná u jezera Gjende, překonává legendární hřeben Besseggen a končí v přístavu Memurubu. Odtud je možné se vrátit zpět lodičkou. Cesta poskytuje neopakovatelné pohledy na dvě jezera, která dělí téměř 500 m výškového rozdílu. Jezero Gjende bývá i východiskem pro několikadenní přechody hor. Je možné využít pohostinnosti horských chat nebo si téměř kdekoli postavit stan a vyspat se ve volné přírodě.

může se hodit

Jak se tam dostat

Z Osla, hlavního norského města, doporučuji jet po silnici E6 kolem největšího norského jezera Miøsa směrem na Hamar, Lillehammer a Ottu. Z Otty je nutné pokračovat směrem na Lom (silnice č. 15).

Cesty k nástupním místům na jednotlivé túry se vzhledem k rozlehlosti pohoří různí. Cestou do Lomu můžeme odbočit v osadě Randen vlevo a vyjet na parkoviště u jezera Gjende a zahájit přechod bessegenského hřebene tak, jak byl ve stručnosti popsán v závěru článku.
Cesta na parkoviště pod Glitterheim je zpočátku shodná s cestou k jezeru Gjende. V osadě Randsverk se ale cesty dělí a ke Glitterheimu vyjíždíme v serpentinách vpravo.
Při cestě na nejvyšší vrchol Skandinávie je potřeba projet Lomem a po silnici č. 55 projet Bøverdalem a za touto vesnicí odbočit vlevo na horskou silnici a přes několik mýtných bran vyjet až na parkoviště u chaty Juvashytta. Pro výjezd k chatě Spiterstulen je nutné odbočit z hlavní silnice vedoucí z Lomu o něco dříve u chaty Røyshein.

Ubytování a stanování

Norský zákon o ochraně přírody je velmi tolerantní k táboření ve volné přírodě. Spát pod stanem se smí téměř všude, kde to není výslovně zakázáno. Ve vzdálenosti menší než 200 m od soukromého stavení je vhodné požádat o souhlas majitele objektu. Místní s tím většinou nemají žádný problém a umí i doporučit vhodnější a lepší místo k táboření.

Kempů je v oblasti celá řada. Výborné zkušenosti mám s Otta Turistsenter (cena přibližně 50 NOK za stan, příplatek za teplou vodu ve sprše: 10 NOK). Skvělé jsou také kempy v Maurvangen u Gjende, Leirmonen pod Galgopiggenem atd.

Doporučené vybavení

Pro túru nad jezerem Gjende není třeba žádné zvláštní vybavení. Svou výstroj a výzbroj byste měli přizpůsobit častým zvratům počasí. Srážky jsou zde časté a teplota může i v létě klesnout pod 10 °C. Doporučuji kvalitní turistické boty (maratonky určitě nestačí), funkční spodní prádlo, druhou vrstvu na zateplení (fleece nebo windstopper), kvalitní nepromokavé kalhoty a bundu, čepici, rukavice a teleskopické hole (usnadní chůzi).

Pro výstup na Galhoppigen po ledovci od chaty Juvashytta doporučuji zvážit použití maček, turistického cepínu sedáku a lana. Zdá se to možná zbytečné a za ideálních podmínek a při troše štěstí zvládnete výstup v "keckách", ale počasí se tu mění rychle a stačí opravdu málo, aby se člověk dostal do úzkých a na rozlehlé ledové pláni zabloudil. Druhou věcí je to, že jako "správní" Češi nemáme v zahraničí příliš dobrou pověst, kterou si kazíme tím, že s grácií sobě vlastní porušujeme všechna možná i nemožná bezpečnostní pravidla.
Pro výstup na Galhoppigen můžete též zvážit přibalení maček a cepínu do batohu. S největší pravděpodobností ani jednu z těchto pomůcek nepoužijete. Na vršku jsem stál třikrát a i za mlhy, která by se dala krájet a zmrzlého povrchu jsem vše nechal v batohu, ale náhoda je "blbec".

Vhodná doba pro návštěvu

Se stálostí počasí bývá v Norsku trochu problém. Podle průvodců je nejstálejší počasí na začátku července. Z vlastní zkušenosti ale mohu doporučit spíš přelom července a srpna, případně první polovinu srpna. V této době alespoň je méně komárů.

Mapy © Google

Autoři:



Nejčtenější

Sovětské mapy světových měst byly jako Wikipedia a Google Maps v jednom

Sověti byli pečliví: takhle detailně zmapovali New York (vpravo) a přístavní...

Podle sovětských civilních map vlastních oblastí se spolehlivě bloudilo. A to byl záměr, měly totiž mást Západ i za...

Nejkrásnější partie Krounky. Parádní výlet s ferratou, kterou zvládnou i děti

Krounka v Otradově

Doslova pohlazením po duši je putování údolím říčky Krounky na Chrudimsku. Nejhezčí pasáž pojmenovaná Šilinkův důl je...



Les nad Kateřinkami ukrývá tajemný pomník. Nikdo neví, kdo ho vztyčil

Vojtěch Mai objevil žulový pomník, který ve stráni nad Kateřinkami stojí...

Nikdo neví, proč tam je, ani kdo ho nechal postavit. Přitom ve stráni nad libereckými Kateřinkami stojí odhadem dobrých...

Golfský proud zpomaluje. Přirozený proces posiluje globální oteplování

Schéma ukazuje směr Golfského proudu

Dlouho to byly jen domněnky, nyní jsou ale k dispozici nové důkazy: v uplynulých zhruba stech letech se systém...

Žlutý cirkus v Indii. Bez trabantů, ale s Leninem na každém kroku

Lenin vypouští své draky...tento kout Indie je zkrátka rudý - ovšem v mnoha...

Posádka žlutého cirkusu přistála v Indii, ale žlutý cirkus stále nemá. Jejich dva trabanti, maluch a jawa 250 se stále...

Další z rubriky

Golfský proud zpomaluje. Přirozený proces posiluje globální oteplování

Schéma ukazuje směr Golfského proudu

Dlouho to byly jen domněnky, nyní jsou ale k dispozici nové důkazy: v uplynulých zhruba stech letech se systém...

Hitparáda turistických přešlapů. Čím zaručeně naštvete místní obyvatele

Turista si užívá krmení volně žijících hyen v Hararu v Etiopii.

Chtějí toho vidět co nejvíc a v neposlední řadě jsou důležitým zdrojem příjmů. Z pohledu místních obyvatel jsou však...

Katka na Kubě: Češi mají všechno, a přesto jsou naštvaní

Katka v novém seriálu internetové televize Playtvák.cz

Ještě než odjela na Kubu, studovala doma půl roku mapu Havany. A po půl roce stráveném na ostrově věděla, že tady chce...

Najdete na iDNES.cz