Suchou nohou se ostatně na ostrov dalo dostat i v ranném středověku. Jeho dějiny ilustrují dlouholetou historii zápasu mezi pevninou a mořem, díky kterému má nizozemské pobřeží na historických mapách zcela jiný obrys, než dnes. Dlouho byl Marken spojen s pevninou. Její část se však po záplavách ve 12. století ocitla pod vodou a z území sahající k dnešnímu ostrovu se stala součást moře.
Další změny přineslo 20. století. Břehy Markenu už neomývá slaná voda Zuiderzee, Jižního moře, kdysi mořské brány Amsterodamu, kudy plachtily lodě nizozemské obchodní flotily do celého světa. Od roku 1932, po dokončení Afsluitdijku, hráze, oddělující Zuiderzee od Severního moře, je Marken obklopen největším sladkovodním rezervoárem země, od té doby zvaným IJselmeer. Osada na ostrově si přesto uchovala charakter rybářské vesnice s několika rybími restauracemi soustředěnými kolem přístavu.
Kulinářské umění městeček v okolí IJselmeer je vysoce ceněno a milovníci ryb sem zavítají často. Za nejznámější atrakcí toho druhu, uzeným úhořem, se dá dojet lodí do trochu severněji položeného Volendamu.
Stejně jako dříve vévodí pobřeží Markenu majáky a na jeho loukách se poklidně pasou krávy. Pro Marken typické jsou zeleno-bílé, částečně ještě na kůlech postavené, dřevěné domy, které ostrovu vtiskují nezaměnitelný půvab. Přestože už dnes díky hrázy nehrozí záplavy, soustřeďuje se zástavba stále buď v hlavní osadě na západním pobřeží, anebo se kupí na takzvaných werfech, malých vyvýšeninkách, kde bývaly domy v relativním bezpečí.
Malebným zeleno-bílým stavbám obklopeným pastvinami a zálibě ostrovanů náležejících k místní silně protestantské komunitě sem tam se objevit v tradičním kroji a své poloze vděčí Marken za to, že stal jedním z „pohlednicových míst“ Nizozemí a oblíbeným cílem vyjížděk z Amsterodamu.
 |
 |
 |
 |
 |
