Na kolech - dnes naposled

Třetí den strávil celý tým na sedadlech dopravních prostředků, po dvou dnech jízdy do úmoru autobusem, přišel v těžších podmínkách na řadu Jeep. Dvě terénní auta obsadili lidi a další dva materiál. Cesta po úbočích skal se určitě těsně a hlavně opakovaně velmi blížila závodu Paříž - Dakar. Některé zatáčky byly tak prudké, že řidič musel najet koly až na poslední kameny nad srázem, couvnout a podruhé na plný rejd stěrkovou zákrutu s chlupem projet.

Poměrně dramatická situace vznikla na brodu, kterým projel pouze první Jeep z kolony a druhý v prudkém proudu se zadními koly propadl až na nápravu. Následovalo více než dvě hodiny urputného brebentění v jazyce Urdu - vedle brodu stála vesnička a každý její obyvatel měl na postup vyprošťování nějaký názor - a pak, když se do lana zapřáhli i horolezci ze dvou expedic, auto vyjelo.

Odtud už to bylo do prvního skutečně stanového campu Askola jen pár minut. Čekal na nás tady nejen domorodý sympatický kuchař Peter s čajem, ale také všech 91 objednaných nosičů. Sice jenom 40 snědých chlapíků přímo ponese expediční zavazadla - pytle z tlustého igelitu a umělohmotné stany - ale zbytek je třeba k transportu kuchyně a osobních věcí. Pro ilustraci: vzhůru pochodují také dva "porters" kteří nesou dohromady půlku krávy. Bude snědena.

Další cesta k hoře Qgir - K2 bude znamenat hrubým odhadem nějakých 100 pochodů údolími.

Automobilová třesavka

"Zaplaťpánbůch že to skončilo," komentoval včera jedním dechem Radek Jaroš zároveň se Soňou Vomáčkovou, když po třech dnech zdlouhavé jízdy v autobuse a jeepu přesedli do umělohmotné židle jídelního stanu. Důvod byl jediný: únava, otrava a vyklepání všech sedmi členů výpravy bylo už opravdu veliké.

Všichni se jako na skutečné vykoupení těší na zítřejší první pochod.  "Hele, hele jak se třesu," volal při večeři nad polévkou Radek Jaroš. Ačkoliv pokořil Everest a svalstvo má sportováním jako z oceli, hladinka nabrané polévky v lžíci se mu po třídenním drncání šíleně zmítala. A ačkoliv si horolezci s obrovskou oblibou dělají legraci jeden z druhého, teď jen chápavě přikývli - u stolu se totiž v tu chvíli třepalo všech osm lžic.

I náboženské zákony jsou od toho, aby se...

Řidič Jeepu Ilaham byl úžasný. Jel najisto, i když pěkně z čertva. Jakmile jeho kolega uvízl v peřejích brodu, organizoval nejen záchranu, ale i následný průjezd zbylých aut s váhavými šoféry. Když byla po třech hodinách jízdy malá pauza, rozložil si kobereček a vzorně se hezky po islámsku pomodlil. I v nejdramatičtějších místech cesty nad roklemi se modlil. Je moc dobře, že Islám zakazuje alkohol. S opilým řidičem na téhle cestě by to byla vyslovená sebevražda.

A jen co jsme se právě na tomhle postřehu shodli, vylil Ilaham vodu z plastikové láhve - to jsme zrovna na chviličku zastavili zcela mimo dohled kohokoliv - a požádal nás: "odlili byste mi trochu whisky? Všichni turisté jí přeci mají".