Odkud kam: Špindlerův Mlýn, Pudlavský vodopád, Bouda u Bílého Labe, Špindlerův Mlýn
Délka: 22 km
Obtížnost: střední
Typ kola: horské nebo trekkingové
Dva kilometry ze Špindlu to šlape samo
Výlet začíná skoro jako nějaká lázeňská projížďka podél Labe po hladké asfaltové silničce. Kilometr dva z centra Špindlu to šlape úplně samo.
Všude kolem samé hotely a penziony - hned za mostkem přes Labe ještě v centru Hotel Hubertus, pak o kousek dál a výš Hotel Nechanický, za chvíli po levé straně Restaurant Švejk a po pravé Restaurace Labužník.
Ještě jste se ani nezahřáli a jste u dojezdu sjezdovky Medvědín s dalším občerstvením. Asfaltka se zužuje a začíná mírně stoupat vzhůru. Přijde soutok Labe, informační budka se suvenýry a další možností malého občerstvení.
Tady se dáme doleva a stále mírně stoupáme těsně kolem potoka Labe vzhůru do lůna hor. Jsme v lese, kolem zurčí voda. A než se nadějeme, je tu poslední stoupání a první větší odpočinek s výhledem u Pudlavského vodopádu.
Za čertovským stoupákem do Čertova dolu
Dál už cesta pro kolo nevede. Musíme se otočit a krásným volným odpočinkovým sjezdem sjet zpátky k soutoku Labe, kde se dáme doleva přes mostek, tentokrát kolem Labe Bílého. Za chvíli míjíme rozcestí Pod Jeleními boudami, pak přijde soutok s Hřímavým potokem, který padá odněkud shůry, a jsme v Čertově dole.
Tady poznáme, jak zrádný byl lázeňský dojem ze začátku cesty. Máme za sebou už více než 10 km a hodně přituhuje.
Cesta začíná skoro čertovsky stoupat vzhůru.
Odměnou jsou první krásné výhledy na zalesněný Kozí hřbet, který se po pravé straně pne až do výšky přes 1 300 metrů. První opravdu náročná etapa trasy končí u Boudy U Bílého Labe, kde je povinné občerstvení - nejlépe oběd.
Kde je lepší kolo tlačit
Po odpočinku na tomto krásném místě přijde asi nejnáročnější část celé trasy. My doporučujeme (s výjimkou kopcůchtivých tatínků a zdatných synů) vzít kola za řídítka a do nejprudšího kopce je chvíli vést pěšky. Nebojte, nebude to trvat věčně. Po trochu namáhavém tlačení vzhůru se kopec konečně zlomí - to už jsme někde kolem 1 200 metrů nad mořem - a jako odměna přichází ta nejhezčí část celé trasy.
Dolů to trochu drncá po kamenech, ale výhledy z úbočí Kozího hřbetu jsou famózní. Krkonoše a jejich vršky jsou tu jako na dlani a s nimi i slavné horské boudy. Špindlerovka, Medvědí, Moravská, Petrova a desítky dalších krkonošských bud s rozlehlými horskými pláněmi kolem.
Teď už je to pořád dolů, jen to chce na nerovné cestě pevněji držet řídítka. Za chvíli už spatříme Špindlerův Mlýn, jasná zpráva o tom, že se blíží nikoli konec světa, ale konec trasy.
Dojem: Nijak dlouhá, ale docela sportovní trasa na hranici střední a těžší náročnosti, která díky slušným stoupáním většině běžných cykloturistů pěkně protáhne svaly. Určitě není pro flákače. Milovníci přírody ocení kombinaci lesních scenérií s výhledy na hřebeny Krkonoš. Možností občerstvení je zejména v první části dostatek. Nedoporučujeme jet s malými dětmi.
Tipy MF DNES
|
Klikněte na cyklomapu a pohodlně tiskněte na A4
Mapa © PLANstudio s.r.o.