Na kole na Praděd: dřina, která stojí za to!

  • 32
Karlova Studánka - "Tak pocaď to bylo lehký," říká Suchý Šlitrovi v jejich slavném kousku "Malá noční hudba". Totéž jsme si v jednu chvíli říkali i my během našeho cyklovýletu z Karlovy Studánky na Praděd. Trasa sice nebyla dlouhá - asi 12 kilometrů, zato s převýšením zhruba 700 metrů.

Nejčistší vzduch v Česku
Karlova Studánka je místem, v němž je dobré se před startem trochu porozhlédnout.

Minerální a klimatické lázně jsou v provozu snad od roku 1785 a léčí se tu zejména nemoci dýchacích cest, cévní, krevní a srdeční choroby. Pacienti bydlí v nádherných stavbách z tmavého dřeva a lidová architektura se podepsala také na kapli svatého Huberta, hudebním a pitném pavilonu.

Z cyklistického hlediska vzbuzuje Karlova Studánka smíšené pocity, leží totiž v hlubokém údolí a kromě cesty na Vrbno všechny ostatní vedou pouze nahoru. Naopak je tu prý nejčistší vzduch u nás, a tak se nám alespoň při té dřině v sedle bude dobře dýchat.

Hurá nahoru
Vyrážíme po kostkované silnici na křižovatku dálkových tras Jeseník-Znojmo a dáváme se doleva. Už první metry si plicní sklípky přijdou na své, je to sice jen kilometr, ale stoupání je docela ostré.

Z Karlovy Studánky na Praděd je to zhruba 12 km, celkem tedy se zpáteční cestou 24 km. Trasa je náročná, vhodná pro horská o treková kola; převýšení cca 700 m.

Určitě přivítáme kousek relativní rovinky na rozcestí Hvězda. V zimě je zná každý lyžař, pro nás je vhodnou možností ke krátkému odpočinku a doplnění tekutin.

Silnice z Hvězdy na Ovčárnu má nový a kvalitní povrch a jede se po ní báječně, což bohužel poznáme až při zpáteční cestě. Teď je to těžká cyklistická rachota, pět a půl kilometru stále do kopce, metry převýšení raději nepočítat.

Má to vůbec konec?
"Má to vůbec konec?" ptá se Šlitr Suchého.  "Jen hrajte, nějak se k němu dobabráme..." Tohle platí i pro nás, a když konečně dotočíme klikami a jsme na Ovčárně, může nás hřát vědomí, že to nejhorší máme za sebou.

Jsme ve výšce 1300 metrů nad mořem, a vpravo nad námi se vytahuje Praděd, cíl naší cesty.

Vlevo jsou Petrovy kameny, proslulé z čarodějnických procesů v 17. století, trochu strašidelné místo. My jedeme pod nimi a pokud pohrdneme občerstvením hned na parkovišti, nemusíme později litovat, před námi je rovinka a na jejím konci chaty Barborka a Kurzovní, kde nás žíznivé a hladové rádi uvidí.

Nejvýše na Moravě
Jenže ještě musíme vzhůru, tentokrát po široké asfaltové cestě s docela příjemným stoupáním. Cesta vede úbočím hory dokola, a když konečně naposledy šlápneme do pedálů, jsme ve výšce 1491 metrů a tedy nejvýše na Moravě.

Okolí vrcholu je Národní rezervací, v níž se přízni ochranářů těší relikty sibiřské tundry. Tady jsme už nad horní hranicí lesa a kolem roste jen kosodřevina, mimochodem uměle vysazená.

Naše oči určitě zabloudí vzhůru, ke 162 metry vysoké televizní věži. V jejím přízemí je restaurace, a tak je možné výjezd na nejvyšší místo, kam se u nás dá na kole dojet, přiměřeně oslavit. Lepší je, ovšem pokud je hezké počasí, objet vrchol kolem dokola, a podívat se do krajiny pod námi.

Krásný rozhled
Na severu je vidět město Jeseník a za ním polské roviny kolem Otmuchovského jezera. Na západě určitě nepřehlédnete seříznutý vrchol Mravenečníku s horní nádrží přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Kruhový rozhled doplníme na východě pohledem na Ztracené skály a na jihu dohlédneme až do pahorkatiny mezi Opavou a Bruntálem.

No a pak znova sedneme na kolo a za chvíli jsme zpátky v Karlově Studánce. Lahůdkovým sjezdem náš poslední prázdninový výlet končí...

Připraveno ve spolupráci s autory pořadu Toulavá kamera, více na ČT1 v neděli v 9:35

 

Vysílač na jesenickém vrcholu Praděd

,