Buckingham není nedobytná pevnost
Hned v nízkých dveřích nás zastavuje muž v šedém žaketu a červené vestě: kontroluje jména. Většina lidí si myslí, že Buckinghamský palác je pro ně nedobytný a jediné, co z něj mohou vidět, je střídání stráží. Velký omyl. Může sem každý, ale jen někdy.
Třeba i do blízkosti míst, kde má kancelář pan Walker. Je to sympatický čtyřicátník s pevným stiskem ruky. Žaket nemá a v jeho kanceláři protokol tak docela neplatí. Nalévá sám i kávu a nabízí sušenky. Jsou to královské sušenky. "Ty musíte vyzkoušet, vyrábějí se speciálně pro palác." Kulaté ovesné sušenky se znakem uprostřed krásně křupou.
Turisté sem však nechodí za sušenkami, ale za pocitem, leskem a historií. Stěny kanceláře jsou plné starých obrazů, jeden z nich se podobá Vermeerovi. "Ne, ermeer to není, ale je to také vlámský mistr, ale neznámý," říká pan Walker.
Takhle nějak podobně jsou zařízeny všechny místnosti, kde se v Buckinghamu pracuje, dodává. Na mramorovém krbu jsou staré hodiny, které co čtvrthodinu ze sebe vyloudí hluboký příjemný zvuk, nad nimi vypouklé benátské zrcadlo. Jaksi s tím vším neladí počítač, tiskárna a cyklistická helma na křesle. "Ano, já do paláce jezdím na kole, je to nejrychlejší," říká pan Walker.
Palác ožívá
Podobně jako je pan Walker obyčejný smrtelník, také Buckinghamský palác se v posledních letech "zlidštil" - tím, že se otevřel komukoliv. Už devět let platí, že v pozdním létě, když královna odjíždí na dovolenou do Skotska, se otevírá pro veřejnost devatenáct reprezentačních místností paláce. Proč ten průlom do tradice?
V roce 1992 vyhořel královský hrad Windsor a rok poté se královna rozhodla, že otevře Buckinghamský palác, aby z příjmů ze vstupného financovala obnovu Windsoru. Pan Walker ujišťuje, že palác bude otevřen i letos. A co se dá vidět?
Poslechněme si to. Je toho spousta. Majestátní a do zlatova a ruda laděný Trůnní sál, který vás ohromí svou velikostí i sedmi nádhernými lustry. Tady, pod zdobeným stropem, se odehrávají ty největší ceremonie spojené s královstvím. Kdo se nasytil atmosféry impéria, může jít zas o kus dál...
Hudební salon, kde se konají královské křtiny (a arcibiskup z Canterbury zde pokřtil i všechny děti Alžběty II.) a přijímají státní návštěvy. Barokní, krémově laděný Plesový sál je zase vůbec největší místností paláce (je dlouhý na čtyřicet metrů, dvacet široký a přes dvanáct metrů vysoký) a bývá využíván hlavně pro královské bankety na počest hlav států.
Bohaté královské sbírky
Ale milovníci umění se stejně tak zastaví u nádherných kusů nábytku a zejména obrazů - palác obsahuje totiž i jednu z nejskvostnějších světových sbírek obrazů vůbec, takže se můžete kochat Rembrandtem, Rubensem, Vermeerem či Canalettem...
Umění královských sbírek lze však vidět letos i před tím, než královna odjede na svou pravidelnou dovolenou. Od května se totiž znovu otevře nově upravená královnina galerie v Buckinghamském paláci. Představí se tak výběr nejlepšího z nejlepšího - celkem 450 děl, vůbec to nejvzácnější, co se shromáždilo za pět století - obrazy, nábytek, sochy, keramika, porcelán, výrobky ze zlata a stříbra, zbraně, brnění, miniatury i vzácné rukopisy.
Uvidíte hodně. Sice nespatříte, jak Její Veličenstvo třeba sedí u televize nebo za jídelním stolem, ale budete odcházet s pocitem, že "tady" se dělala a dělá historie.
|
MŮŽE SE HODIT |
|
Jak a za kolik |
