Za mnohé zvláštnosti v lidském chování mohou desetiletí apartheidu, segregace barevných obyvatel od bělochů, ale také dávné kmenové zvyklosti. Je dobré to vědět a na některé věci si dát pozor. Platí přitom, že čím níže stojí lidé na společenském žebříčku, tím více se vzdalují bělošským zvyklostem. Nesmí vás proto překvapit, že při pozdravu v Johannesburgu či v Kapském Městě vám černý muž při pozdravu podá »leklou rybu«, podívá se někam do strany a přitom bude velmi srdečný. Chová se přesně podle místního bontonu. Podle dávných kmenových tradic platí pevný stisk ruky a přímý pohled do očí za krajní neslušnost, která hraničí s vyzývavostí a pokusem vnutit svoji nadřazenost. V žádném případě se nesnažte svého partnera přeškolit. Lepší bude dělat to samé co on. Stejně zajímavé pro našince je sledovat i rozhovor dvou či více lidí na veřejném prostranství. Zatímco u nás je běžné,když si lidé normálně povídají, černoši v Jižní Africe na rohu ulice se nápadně překřikují, až zaléhají uši, zuřivě gestikulují, takže vás napadne, »co se to tam proboha stalo«. Dá se to tak trochu přirovnat k hádce přiopilé omladiny po diskotéce. Neděje se však vůbec nic zvláštního. Jde skutečně pouze o normální rozhovor. Kmenové zvyklosti této končiny světa praví, že je krajně neslušné až nepřátelské vůči ostatním, když si dva či skupinka lidí mezi sebou něco povídají potichu, či polohlasně. Mohlo by to totiž znamenat, že kují pikle proti ostatním. Nedej bůh, aby ti, co si takto nevychovaně špitají, byli z kmene Zulu a na druhé straně ulice stáli příslušníci konkurenčního kmene Xhosa. Když si představíme,že k takové situaci dojde například na černošském sídlišti Alexandra, Sow eto či Tokoza v aglomeraci měst Johannesburg a Pretoria, m ůže z toho být i malá kmenová válka. Mnohé v chování lidí ovlivnila také éra apartheidu. Tehdy bílí častovali černochy slovy »negr« či »kafr«. Na veřejnosti byla místa pro obě komunity striktně oddělena - týkalo se to autobusů, záchodků, přepážek v úřadech atd. Černoši riskovali i život, když segregační příkazy porušili. Dnes, roky po pádu apartheidu, je vše jinak. V Jihoafrické republice byla zavedena takzvaná pozitivní diskriminace, která zvýhodňuje černochy zejména při hledání práce. Prý patří také k nepsanému zvyku, že běloch zdraví černochy jako první. V úřadech a firmách, kde lidé pracují společně,se bílý šéf chová vůči svým černošským podřízeným vždy slušně, ale zásadně by neměl být až příliš vřelý a přátelský. Brzy se to nevyplatí, neboť takový šéf je okamžitě považován za slabého a neschopného. Ve srovnání s našimi poměry však budete možná překvapeni, jak většinou zcela normálně a přirozeně mezi sebou obě skupiny komunikují. Nedivte se, běloši a černoši spolu, či vedle sebe, apartheidu navzdory, žijí už po staletí.
13. března 2000 0:20
