Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvŠumavu železniční tratě dlouho obcházely. V 19. století byly nejprve stavěny dálkové tratě směřované do hlavního města tehdejší monarchie, jako třeba dráha Františka Josefa z Cheb přes Plzeň a České Budějovice do Vídně.
První tratí, která byla postavena napříč horami byla v roce 1877 dráha z Plzně přes Železnou Rudu do německého Plattlingu.
Teprve v roce 1880, po vydání takzvaného lokálkového zákona, se začaly v Rakousku-Uhersku hýbat ledy i na poli menších drah. Na Šumavě vlaky v roce 1892 nejprve dojely z Českých Budějovic do Želnavy.
O rok později byl zahájen provoz i na části dnešní trati 198 mezi Strakonicemi a Vimperkem. Úsek Volary–Lenora byl zprovozněn až v roce 1899 a teprve o rok později se vlaky rozjely i na zbývajícím, stavebně nejnáročnějším úseku z Vimperku do Lenory.
Po mnichovském diktátu připadla větší část tratě Německu, přechodovou neboli hraniční stanicí se staly Bohumilice v Čechách. Československé státní dráhy dokonce musely Říšským drahám předat část svojí techniky, u naší tratě se to týkalo motorových vozů M120.4, známých Věžáků.
Za války chtěli Němci rozšířit volarskou stanici tak, aby pojala až 40 lokomotiv a odlehčila tak přetíženému uzlu v Mnichově. Zůstalo ovšem jen u plánů.
Motorový vůz M120.4 Říšských drah na Šumavě v době okupace
Po druhé světové válce se provoz na trati Strakonice–Volary opět vrátil do starých kolejí. Na rozdíl od železnice do Nového Údolí se vimperské dráhy výrazně nedotkl ani vznik železné opony, natož její zánik.
Největší změna ovšem nastala v roce 2017, kdy tradiční České dráhy, které na trati 198 odjakživa jezdily, nahradil soukromník, společnost GWTR. Od té doby mezi Stakonicemi a Volary potkáváme oranžovo-zelené soupravy.
Výš u nás koleje nevedou
Svou 71 kilometrů dlouhou jízdu začínáme ve Volarechměstě s bohatou historií a svébytnou alpskou architekturou. Přesvědčit se o tom můžeme jak v tamním muzeu, tak přímo ve volarských ulicích, kde se dodnes typické dřevěné domy dochovaly.
Prvních několik kilometrů jedeme souběžně s tratí 197 do Černého Kříže, od které se oddělujeme na odbočce Planina. Mineme místo, kde bývala traťová spojka, která umožňovala přímou jízdu od Strakonic do Nového Údolí a dál do Pasova.
První zastávkou za Volary je Soumarský Most, vyhlášené nástupní místo pro splouvání Teplé Vltavy, ale také lokalita, kde se desítky let těžila rašelina. Právě Soumarským rašeliništěm vede naučná stezka. Kromě toho je v okolí několik objektů lehkého opevnění a v jednom z nich, v řopíku 195/61/A-180Z, i malé muzeum.
Trať se přimyká k silnici I/39, podle které jedeme až do Lenory. Přímo z vlaku jsou vidět lenorské rechle, krytý dřevěný most, který dříve sloužil ke shromažďování plaveného dřeva. V obci je jednak Sklářské muzeum, jednak unikátní obecní chlebová pec. Několikrát do roka můžete zkusit, jak takový chleba z obecní pece chutná.
Turistické cíle na Šumavě |
Z Lenory náš vlak vytrvale stoupá. Ze zastávky Zátoň-Boubín, jak už název napovídá, můžete pohodlně dojít až ke známému pralesu. Je to po zelené turistické značce ani ne tři kilometry. A jestli vás nebudou bolet nohy, vyšplhejte až na vrcholek Boubína, kde na vás čeká rozhledna s úchvatnými výhledy do kraje. Při troše štěstí uvidíte i vrcholky Alp.
Abyste se nemuseli z Boubína vracet stejnou cestou, vydejte se po modré značce na Kubovu Huť. Po čtyřech a půl kilometru objevíte malebné nádražíčko, které se pyšní jedním českým rekordem. Se svou nadmořskou výškou 995 metrů nad mořem je totiž nejvýše položenou železniční stanicí u nás.
Poslední den roku vypravuje Stifterův pošumavský železniční spolek z Vimperku na Kubovu Huť speciání silvestrovské vlaky.
Z Kubovy Huti budeme už jenom klesat. Za stanicí Lipka projedeme kolem bývalé zastávky Brloh, kde také odbočuje vlečka do někdejšího vojenského prostoru. Mineme také místo, kde se v roce 2018 po vydatných deštích sesunula část svahu včetně kolejí.
Velkým obloukem objíždíme starobylý Vimperk, toto historické město si tak z vlaku můžete prohlédnout opravdu ze všech stran. Pokud se rozhodnete vystoupit, neprohloupíte. Navštívit můžete vimperský zámek, který ale prochází rozsáhlou rekonstrukcí a jeho provoz je tak až do konce roku 2020 částečně omezen.
Pozornost si však bezesporu zaslouží městské hradby z konce 15. století, které se dochovaly v pozoruhodném rozsahu a právem se tak o nich mluví jako o nejucelenějším dochovaném systému středověkého opevnění u nás.
Trasu z Volar do Strakonic můžete projet za pouhých 5 minut:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvNezastavujeme, máme zpoždění...
Řeka Volyňka. Jeli jsme podél ní už před Vimperkem, ale teprve za městem si jí všimneme pořádně. Od teď nás bude její tok doprovázet až do Strakonic.
Před Bohumilicemi v Čechách mineme Sudslavickou jeskyni ukrytou ve svahu vysoko nad tratí. Byla objevena právě díky stavbě železnice, po odstřelu skály. Její torzo má pouhých 15 metrů a je veřejnosti nepřístupná.
Většina obcí, kolem kterých trať 198 pod Vimperkem prochází, se honosí svými zámky. Rodová sídla v Bohumilicích, Čkyni, Lčovicích nebo Černěticích jsou v soukromých rukách a většinou pro veřejnost uzavřeny. V Malenicích můžete na místním hřbitově , který leží těsně u nádraží, uctít památku režiséra Zdeňka Podskalského a herečky Jiřiny Jiráskové.
Za Malenicemi projíždíme v bezprostřední blízkosti kamenolomu a především kolem zbrusu nové vlečky, jedné z mála, která v poslední době na našem území vznikla. Používá se, jak jinak, pro nakládku kamene. K dispozici je i manipulační zastávka pro posádky nákladních vlaků.
Turistické cíle v Pošumaví |
Prohlédnout si můžete také městskou památkovou rezervaci v malebné Volyni. V tamní tvrzi sídlí městské muzeum. Empírová synagoga byla sice po 2. světová válce přestavěna na kino, dnes je však alespoň zvenčí opravena do původní podoby.
První zastávku za Volyní snad nemá cenu ani představovat, znáte ji určitě všichni z filmů Zdeňka Trošky Slunce, seno... Hoštice u Volyně jsou legendární svým vystupováním cestujících z vlaku. Také náš vlak v Hošticích jenom přibrzdil, ale bylo to popravdě tím, že nikdo nevystupoval ani nechtěl nastoupit.
V Hošticích, které jsou od zastávky vzdálené jen kilometr a půl, si můžete prohlédnout místa, kde se proslulé filmy natáčely, ale v létě také Hasičské muzeum.
Na místním hřbitově je pochována legenda české country Michal Tučný. Nedaleko Hoštic, pod Kalným vrchem je uprostřed lesa trochu schován zapomenutý židovský hřbitov.
Komu se nechce jet vlakem, může podél Volyňky dorazit do Strakonic po svých. Nejlepší nástupní místo na červenou značku je zastávka Přední Zborovice. A kdo se rád vozí, může dojet během několika minut až na konec dnešní cesty.
Než se dočkáte svého přípoje, navštivte Strakonice. A co byste měli zhlédnout? Samozřejmě strakonický hrad, malé hradní safari nebo Muzeum středního Pootaví.
Jízda po trati 198 se společností GWTR sice pro dnešek skončila, ale nemusíte být smutní, na šumavské lokálky se určitě ještě podíváme, protože bezesporu patří mezi nejmalebnější železnice u nás.