Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvSoučasná trať 312 byla v podhůří Jeseníků postavena jako poslední. Zatímco do Rýmařova nebo do Vrbna pod Pradědem jezdily vlaky už od roku 1878, resp. 1880, v Malé Morávce se pro stavbu dráhy rozhoupali až v roce 1895. Než se poprvé koplo do země, radní dotčených obcí se nejdřív pohádali o to, kudy vlastně nová trať povede. Jedni navrhovali delší a hlavně dražší trasu přes Andělskou horu, druzí levnější jižní variantu přes Světlou horu. Ta po několika letech sporů nakonec vyhrála.
Potíže tím neskončily, na stavbu se obtížně hledaly peníze. Budovat se proto začalo až v roce 1899. První vlak po místní dráze Freudenthal - Klein Mohrau projel 31. května 1901. Kvůli finančním úsporám je na dráze minimum umělých staveb: tedy zářezů, vysokých náspů nebo mostů. Vlaky si tak musí poradit s velkými výškovými rozdíly. Chybělo málo a trať by musela být ozubnicová. Mezi Světlou Horou, Rudnou pod Pradědem zastávkou a Malou Morávkou musí dráha překonat stoupání více než 44 ‰.
Parní trakce se na horské trati udržela až do roku 1977, osobní dopravu zajišťovaly motorové vozy. Na konci 90. let se doprava postupně omezovala, od roku 2009 se ta osobní zastavila docela. Stát několikrát uvažoval o tom, že málo využívanou dráhu definitivně zruší. Za pět minut dvanáct se na scéně objevil Slezský železniční spolek. Podařilo se mu přesvědčit obce i kraj o tom, že je možné na opuštěné trati zavést pravidelné prázdninové vlaky.
Navíc lesy v Jeseníkách postihla kůrovcová kalamita a na trať tak opět vyjely nákladní vlaky. SŽDC proto začala letos dráhu 312 opravovat. Objevily se nové mostky, po sezoně se připravuje výměna pražců i kolejnic.
Od nádraží Aloise Nebela ven z údolí
Malá Morávka, odkud náš vlak odjíždí, je jedním z výchozích turistických bodů do oblasti Jeseníků. Z nádraží na Ovčárnu a Petrovy kameny je to po žluté turistické značce jen deset kilometrů, na vrchol Pradědu pak o tři a půl kilometru více.
Do Karlovy Studánky dojdete po červené značce, je to pouhých osm kilometrů. Pokud by se podařilo opět zavést vlaky i v zimě, mohli by trať 312 využívat i lyžaři tak jako kdysi.
Od nádraží, kde se natáčel známý železničářský film Alois Nebel, vyrážíme vlakem Slezského železničního spolku přímo do největšího stoupání. Hned za poslední výhybkou je sklonovník s číslem 40 ‰. Lokomotiva nedostává vůbec čas na pozvolný rozjezd, motor musí pracovat na plné otáčky od prvního okamžiku. Po pravé straně míjíme malý pomník, který připomíná tragickou nehodu nákladního vlaku z května 2000. Tehdy vezl strojvedoucí Pavel Trojek vlak s vagony štěrku na podsypání tratě.
Turistické cíle podél trati 312 |
V největším klesání před Malou Morávkou se mu nepodařilo soupravu ubrzdit. Zrezlé koleje zřejmě přerostla tráva, což je pro vlak ta nejhorší varianta. Těžká souprava začala nabírat rychlost, dva traťoví dělníci ještě stačili vyskočit, mašinfíra se snažil ze všech sil brzdit, ale marně. Lokomotiva vyletěla z kolejí a vagony plné štěrku ji rozdrtily, strojvedoucí Pavel Trojek zahynul.
Stoupání 40 ‰ se po pár stech metrech ještě stupňuje, sklonovník ukazuje 45 ‰. Podle tehdejších norem se musela ozubnice používat v případě, že měl takto strmý úsek minimálně kilometr. Za Malou Morávkou je to jenom osm set metrů. Po dvou kilometrech se ocitáme na nejvyšším bodě trati v zastávce Rudná pod Pradědem zastávka. Odtud se můžeme podívat na „zapomenuté památky“, na bývalé štoly rozeseté po okolních lesích nebo na zaniklou osadu Morgenland, na jejímž území je dnes přírodní památka se vzácnými druhy tuzemských orchidejí.
17 kilometrů mezi Malou Morávkou a Bruntálem si můžete projet za 3 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvAž do stanice Světlá Hora tvoří železniční trať hranice CHKO Jeseníky. Zatímco v předchozím úseku měla lokomotiva co dělat, aby strmý úsek vyjela, teď musí naopak neustále brzdit. Sklonovníky opět ukazují čísla kolem 40 ‰. Ze Světlé Hory se můžete vypravit do nedaleké Andělské Hory. Za kostelem najdete Městské minimuzeum, a když popojdete o kilometr a půl dál, přivítá vás poutní místo Annenský vrch s křížovou cestou.
Za Světlou Horou se trať stáčí ostře k jihu. Projedeme místem uprostřed polí, kde do poloviny 60. let stávala zastávka Nová Véska u Bruntálu a o kilometr dál zastávka Staré město u Bruntálu. Tam vlaky nezastavují od roku 1983. Po pravé straně můžeme zahlédnout vyhaslou sopku Uhlířský vrch.
Vlak v režii Slezského železniční spolku začíná sjíždět do Bruntálu. Ve městě na turistu čeká nejedno lákadlo. Například bruntálský zámek s muzeem, zámecký park se zbytky hradeb, historické náměstí s renesančním Gabrielovým domem nebo bývalý klášter piaristů.
Cesta z Malé Morávky do Bruntálu má sedmnáct kilometrů. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že trať se podaří zachovat. Je také dost možné, že provoz oblíbených víkendových prázdninových vlaků se časem ještě rozšíří.