Cape Byron - nejvýchodnější bod Austrálie

Cape Byron - nejvýchodnější bod Austrálie | foto: Australis

Na cestě po Pacific Highway

  • 1
Pacific Highway se táhne v délce několika tisíc kilometrů podél celého východního pobřeží. V místech, kde se právě pohybujeme, tj. mezi Sydney a Brisbane, je to - aspoň podle autralského měřítka - celkem obydlená oblast. Téměř celé pobřeží tvoří pláže se skvělým pískem. Pozvolný přístup do moře dovoluje i přes veliké vlny nádherné koupání. Je to ráj surfařů.

Pozor, doporučuje se však lézt do vody jen na chráněných plážích, cedule s pokyny typu "Strong current", "High surf" nebo "Sharks" vás náležitě vyděsí. Pravdou je, že pokud ztratíte oporu nohou, dělají si s vámi vlny co chtějí.

Potápění se v těchto oblastech nepěstuje, Velký bariérový příkop, ráj potápěčů z celého světa, začíná o tisíc kilometrů severněji. Zato rybolov je bohatě rozšířen, v přístavech si pochutnáte na obřích krevetách, krabech a všech možných druzích ryb.

Směrem na západ do vnitrozemí se v plus mínus třistakilometrové šíři táhnou kopce, některé až 700 metrů vysoké, porostlé eukalyptovými lesy. Místy lesnatý terén přechází v pastviny a sem tam se vyskytnou banánovníkové plantáže.

Na mapě najdete desítky národních parků, některé pěkně velké. Asfaltových silnic je poskrovnu, omezují se na hlavní tahy. S přibývajícímu kilometry směrem do vnitrozemí a na území parků se bez náhonu 4x4 jezdit nedoporučuje vůbec.

Co je stejné a přesto jiné?
Tak třeba lesy, pořád je to les, ale je tvořen stromy blahovičníky (eukalypty). Dorůstají hodně vysoko a jsou tak dost odolné proti častým požárům, bývají ohořelé do výšky pěti metrů a nahoře se vesele zelenají. Kapradiny tady jsou přerostlé, občas tvoří něco jako palmy.

Zvířat potkáváte hodně a lidí se moc nebojí. Jsou asi tím nejodlišnějším ve srovnání s našimi končinami.

Lidi tady nosí klobouky a boty perka, hodně se zdraví, hodně se smějí. Nevadí jim špína a sami mají "oprejskaný káry" tak jako my. Pracují tak akorát, pijí pivo a kouří cigarety, sázejí a hodně si povídají. Vypadají šťastně.

Před odjezdem z domova se mě někdo ptal na australské zahrady, trochu jsem si jich tady všímal a řekl bych, že pojem "zahrada", tak jak ho chápeme my, tady neznají.

Ploty tu nejsou, jen ohrady pro koně a krávy (bez proudu) a to ještě dost sporadicky nebo spíš díky rozsahu (obrovskému) jsou neviditelné. Kolem domů mají vysekané trávníčky a zasázené rostliny, které u nás pěstujeme jako pokojové, zde veliké jako keře nebo stromy.

Pod pojmem vesnice se rozumí pár domů někdy pouze jeden, některá má telefon, jiná zase benzín.

Aussies – Australané jsou prostě v pohodě
Údajně se v práci moc nepředřou, Čechy prý berou do práce hned, protože vědí, že dělají proto, aby si vydělali. A po práci hurá ven, do přírody, za sportem, dělat barbeque a podobně. Prý vyznávají filozofii rovnostářství a tak zde nejsou bohatí ani chudí. Vidět to je hodně třeba na autech, jezdí tu úplně všechno, co má kola.

Golf tady není sportem pro bohaté, hřiště jsou všude a poplatky malé. Jezdí se na koních, na plachetnících nebo surfuje na vlnách, hrají kriket, fotbal, rugby či plážový volejbal.

Divoký Západ
Ti lidé snad nemají problémy, je o nich známé, že v padesáti začínají cestovat a v šedesáti – sedmdesáti letech vypadají čiperně a zdravě. Když se s někým potkáš pohledem, pozdraví tě, jakmile na něj koukáš déle než dozní pozdrav, osloví tě.

Living for a good time, to je jejich heslo. Myslím, že hlavně nikam nespěchají a nic nehromadí. Připadají mi prostě jako ostrované, říká se o nich, že jsou "burani". To je patrně dáno hodně malým počtem opravdových měst. Jak sjedeš z hlavní silnice, potkáš auto jen výjimečně, řidič tě vždy pozdraví. Vesnice s tisícovkou obyvatel jsou na mapě značené jako města, hodně to tady připomíná divoký západ.

Na prkně - pastva pro oči i duši
Jsme na pobřeží, moře co by kamenem dohodil a to znamená spoustu surfařů. Vlny mají úžasnou sílu, poznáš to ve chvíli, kdy se její vrchol překlopí a vezme tě sebou, často tě mele tak dokonale, že jsi chvílema vzhůru nohama a taky z tebe vymačká zbytky vzduchu. Ještě než se stačíš vzpamatovat, přijde druhá velká vlna a ty máš dost.

Surfaři mají svoje prkna, na kterých si plavou a proplovají bořícíma se vlnama až do míst, kde se ještě nelámou, někteří mají prkna překvapivě veliká. Leží na nich a vyčkávají na tu správnou vlnu, jak ji vidí natočí se směrem ke břehu a snaží se prkno rozjet. Nastává nejtěžší okamžik, vyskočit na prkno právě ve chvíli, kdy tě vlna zvedá, pak jedeš pěkně z kopce jako na snowboardu. Rozdíl je ovšem v tom, že povrch, po kterém pádíš dolů, se stále mění.

Je to úžasně dynamické, když je surfař dobrý, může po vlně vyjet i nahoru, udělat otočku a zas to rozjet dolů. Ještě že je surfařů tolik, každý totiž jede jen chvíli a pak dlouho plave a čeká na další příležitost, A tak je prima sedět na pláži a sledovat, jak pořád někdo jede.


A co se týká zvířeny…
V oblasti mezi Sydney a Brisbane jsme potkávali hlavně krávy a koně. Krávy všech barev, klasické hnědé a strakaté, hodně černé, ale i úplně bílé. Mají nezvykle krásnou srst a zdá se, že je neobtěžuje hmyz. Pasou se na velmi rozlehlých pastvinách společně s koňmi. Koně jsou prakticky všude a jsou nádherní.

Pavouci všech velikostí jsou úplně všude. Docela mě vylekaly neškodné místní housenky, lezlo jich asi dvacet za sebou a vypadaly jako chlupatej had (ve filmu Mikrokosmos bylo něco podobného).

Každé ráno tě budí zpěv a křik ptáků, papoušci řvou a pokřikují, ledňák obrovský se směje, pták co vypadá jako straka vyluzuje podivné kakofonie jakoby s ozvěnou. Skryt našim zrakům zůstal pták vyluzující zvuk podobný otevírání auto dálkovým ovládáním.

Possum, zvíře podobné veverce, ale mnohem větší, trochu jako kočka, má velice pěkný kožíšek, žije na stromech a úplně všude. V noci se pustí do odpadků, někdy nevydrží a přijde již na večeři, někteří si vezmou sousto i z ruky. 

V přírodě taky nejspíš narazíš na hady, vyplatí se být ostražitý a nešlápnout na ně. Obecně jsou hadi plachá stvoření, takže pokud budete trochu dupat v místech, kde je tušíte, jistě před vámi utečou.

A samozřejmě klokani, na ty je třeba dávat pozor hlavně na silnici, naštěstí před autem rychle odskáčou, ale jezdit v noci se raději nedoporučuje.