Čamské stavby zdobily i podobizny hinduistických božstev. Odborníci označují za

Čamské stavby zdobily i podobizny hinduistických božstev. Odborníci označují za zlatý věk čamského období 10. a 11. století, ze kterého pocházejí i tyto reliéfy. | foto: Jan Vaca, iDNES.cz

My Son: dávné duchovní centrum Vietnamu oslavovalo i erotické symboly

  • 22
Říká se mu vietnamský Angor Wat, ale to je hodně nadnesené. Ke komplexu v Kambodži má My Son, někdejší duchovní centrum Vietnamu, hodně daleko. Vietnamci to neslyší příliš rádi a mají na to jednu odpověď: Za všechno mohou Američané, kteří chrámy zničili při bombardování v roce 1969.

Tip na dovolenou

Staré kultury, hory i  odpočinek na pláži. Vyberte si zájezd na dovolená.iDNES.cz a poznejte Vietnam.

Pětatřicetiletý Duong má na sobě sytě červené tričko, které je doplněno velkou zlatou hvězdou - je to barva a symbol vietnamské vlajky. Ještě před chvilkou velmi dobrou angličtinou žertoval se dvěma americkými turistkami. Najednou ale zvážní a udělá dramatickou pauzu. To, že Američanky stále stojí vedle něj, mu vůbec nevadí.

"Tohle je kráter po americké bombě," mávne rukou k zarostlé prohlubni a až propagandisticky dodá: "Nešetřili nikoho, ani civilisty. Já se narodil až po válce, ale říkal mi to otec. Patřil k partyzánům."

My Son byl celá staletí ukrytý v džungli. Objevili ho až na konci 19. století francouzští archeologové. Dodnes jsou některé chrámy ukryté mezi stromy.

Původně bylo v oblasti na sedm desítek čamských staveb. Jejich torza jsou od roku 2002 pod ochranou UNESCO.

S podobnými proklamacemi se ve Vietnamu setkáte na řadě míst, ale Duong si je evidentně jistý tím, že právě tady to bude působit víc - v My Son, bývalém náboženském centru dávné Čamské říše. Z většiny staveb, které kdysi stály po celém údolí vzdáleném asi 70 kilometrů od města Da Nang, zbyly jen ruiny. Je ale otázka, zda lze svalovat vinu jen na americké bomby.

Historický exkurz č. 1

Chrámový komplex My Son vznikal mezi 4. a 14. stoletím. Postupně v údolí vyrostlo až 70 staveb. Mocenské hlavní město hinduistické říše leželo v asi deset kilometrů vzdáleném městě Tra Kieu (vietnamský název, původní jméno znělo Simhapura), do My Son jezdili vládci meditovat a studovat svaté knihy. Chrámy byly určeny k uctívání boha Šivy, v údolí byly zároveň umístěny i hrobky králů a důležitých učenců. My Son postupně ale ztrácel na svém významu s tím, jak Čamové své hlavní město posunovali postupně dál na jih.

Čamské stavby byly překrásně zdobené. Archeologové se dodnes přou, jak budovy vznikaly.

Typické jsou pro čamské stavby červené cihly. Podle odborníků stavitelé ozdobné prvky vytvářeli přímo na stavbách.

Hlavy soch ve francouzských muzeích

Odkud do My Son

Výlet do My Son vám jsou schopny zorganizovat snad všechny turistické agentury kdekoliv ve Vietnamu. Nejjednodušší (a asi i nejlevnější) je ale dostat se po vlastní ose do města Hoi An, jednoho z hlavních turistických center ve středním Vietnamu. Jednodenní výlet do My Son se zde dá pořídit za zhruba 5 dolarů, můžete si vybrat i to, zda vás zpět do Hoi An dopraví autobusem nebo lodí. Samotná prohlídka údolí My Son vám nezabere ani dvě hodiny, pro běžné turisty jsou totiž přístupné jen některé lokality. Muzeum věnované čamské říši pak můžete navštívit ve městě Danang, které leží asi 30 kilometrů severně od Hoi An.

Duong vede skupinu turistů postupně mezi zbytky chrámů, téměř u každého se zastaví a pár minut mluví o jeho významu. Ukazuje na sošky ve zdech, pokud mají ještě některé z nich hlavy, je na první pohled poznat, že jsou z jiného materiálu.

"Žádná z hlav na chrámech není původní, postupně byly v minulosti všechny sňaty a nahrazeny duplikáty. Hodně jich skončilo ve francouzských muzeích," tvrdí Duong.

Na chrámech jsou vidět i stopy po dalších zásazích. Je poznat, kde je původní zdivo a kde beton a další materiály, kterými zkoušeli v minulosti novodobí objevitelé hroutící se stavby zachránit.

Původní technologie staveb je ale dodnes záhadou, podle některých vědců Čamové své chrámy stavěli z nepálených cihel. Jako pojivo měla sloužit pasta z medu a dalších surovin. Kolem objektů pak stavitelé založili oheň a tím jednotlivé cihly k sobě dodatečným vypálením spojili. Jistí si tím ale vědci nejsou.

Historický exkurz č. 2

Zhruba od 14. století se datuje postupný zánik čamského království. Neustálé války se severním sousedem - říší Vietů - nakonec skončily pro hinduistický stát porážkou. Prohranou bitvu v roce 1388 ještě říše přežila, zhruba od té doby se ale datuje postupné zmenšování čamského území. Koncem 17. století Vietové někdejší čamské království zcela ovládli.

O hinduistickém a americkém penisu

Duong se tentokrát zastavuje u přes metr vysoké sochy znázorňující lingam (linga), penis. Americké turistky vyjeknou, když jim to prozradí. Hinduistické náboženství, ke kterému se Čamové hlásili (až později konvertovali k islámu), erotické symboly vzývá, na My Son jich proto najdete hned několik. Nedaleko od metrového penisu z 10. století je tak i joni (yoni), symbol vaginy.

Průvodce Duong ukazuje sochu lingy (penisu) z 10. století. V hinduistickém
Průvodce Duong ukazuje americký linga (penis), jak sám označil letecké bomby

Průvodce Duong vlevo ukazuje sochu lingamu (penisu) z 10. století a vpravo označuje torza amerických leteckých bomb za americké penisy.

"Je to symbolika života, který byl všude kolem. Vidíte, jak se lingam tyčí i po těch staletích. Je pořád pevný," směje se Duong.

V záloze si v souvislosti se sochou penisu nechává ještě jeden vtípek. Když dovleče turisty (včetně mě) do jedné ze staveb, kde je malé muzeum a kam se shromažďují některé artefakty, stoupne si k vystavenému torzu letecké bomby a udělá opět dramatickou pauzu. A pak pronese: "Tamto byl hinduisticky penis. A tohle je americký penis," řekne.

"Tohle nám tu Američané nechali, shazovali nám sem svoje penisy a my to přežili," dodá a vzápětí se začne smát.

Historický exkurz č. 3

Po definitivním pádu Čamské říše My Son postupně čím dál víc pohlcovala džungle. Znovuobjevení chrámového komplexu se datuje rokem 1898, kdy oblast poprvé prozkoumali francouzští vědci. Ze zalesněného terénu tehdy vyčuhovalo na 25 typických mohylovitých věží. Francouzští historici postupně okopírovali nápisy v sanskrtu, které ještě bylo možné ze staveb přečíst. A začali také s pozvolnou obnovou věží. Zrestaurován byl především hlavní chrám označovaný jako A1. Vědci také rozdělili údolí na několik lokalit, které jsou označovány písmeny.

Dopis prezidentovi Nixonovi

Ani bujná vegetace ale neměla na My Son tak devastující dopad jako několik let vietnamsko-americké války. Slova o tom, že za zničení chrámového komplexu mohou Američané, uslyšíte snad ve všech vietnamských cestovních agenturách, v nichž vám budou výlet do My Son nabízet. A stejné informace najdete i v cestovních průvodcích.

Z největšího chrámu v údolí zbyly už jen ruiny. Byl zničen při americkém náletu. V My Son si totiž severovietnamští vojáci udělali základnu.

Některá torza budov drží už jen lešení. Tento chrám je v lokalitě E, kde jsou stavby z 8. století.

Například Lonely Planet uvádí, že během jediného útoku amerických bombardérů v srpnu 1969 padlo hned 20 z původně dochovaných 25 staveb, které Francouzi na sklonku 19. století objevili. Zničen byl i největší chrám A1.

V průvodci najdete i zmínku o tom, že po bombardování napsal tehdejšímu americkému prezidentovi Nixonovi dopis francouzský specialistka na čamskou kulturu a kurátor Philippe Stern. Žádal v něm, aby Američané v devastaci památek přestali. Nixon souhlasil a vydal příkaz, že útoky na My Son, kde si severovietnamská armáda zřídila základnu, budou pokračovat jen za předpokladu, že nebude docházet k dalšímu ničení čamských staveb.

Co se stalo v My Son?

Pod ochranou UNESCO

Oblast My Son byla v roce 1999 vyhlášena kulturní památkou, která je pod ochranou UNESCO. Snaha o záchranu unikátní lokality tak získala mezinárodní podporu, chrámy jsou znovu pomalu opravovány. UNESCO také organizuje školení průvodců.

Americký amatérský badatel Mike High ale na svém webu publikoval zajímavá zjištění týkající se My Son. Lokalitu několikrát navštívil a mluvil i s několika americkými veterány, kteří v oblasti bojovali. Podle nich nebyl důvod, aby Američané lokalitu bombardovali, příliš blízko ní měli totiž vlastní základnu - v An Hoa.

"V záznamech americké armády nejsou zmínky o bombardování přesně v My Son. Nějaké akce probíhaly jen v jeho okolí," uvádí High.

Navíc polemizuje i s dopisem od Phillippe Sterna. Podle jeho zjištění totiž Stern napsal americké administrativě a posléze i prezidentu Nixonovi svůj dopis v prosinci 1969, kdy už měla být většina čamských staveb v My Son zničena. Stern ale o tom nic nepíše (badatel sám uznává, že francouzský odborník nemusel mít aktuální informace o Vietnamu), zmiňuje se jen o jiných lokalitách ve Vietnamu, kde se nacházely čamské stavby.

Nixonova kancelář nicméně Sternovi v lednu 1970 odpověděla a slíbila, že svým jednotkám nakáže, aby se snažily vyvarovat zničení historických památek. "Pokud je ale skutečně pravda, že byly chrámy v My Son zničeny při amerických náletech, svědčí to o nedostatečném předávání informací v americké administrativě během vietnamské války," uzavírá badatel, který se letmo zmiňuje, že některé stavby v oblasti mohly být zničeny ještě mnohem dřív než před rokem 1969. Například během roku 1954, kdy v oblasti probíhaly boje mezi armádou severního a jižního Vietnamu.

Přes pochyby o tom, co se přesně v My Son stalo, je ale jedno jisté - oblast má stále svého genia loci, kterého nezničily ani války v minulém či ještě dřívějším staletí.

My Son

My Son