Muzeum přibližuje, čím kdysi žil venkov v zimě

Před zimní nepohodou může lidskou hlavu ochránit dokonce i dřevokazná houba. Ale k tomu, aby člověk mohl takové účinky vyzkoušet, nemusí zrovna patřit mezi "hlavy dubové". Důkaz leží ve strakonickém muzeu. Čepice z choroše totiž vypadá podobně jako beranice a stejně tak se i používá. Protože dobře padla každé hlavě, tak ji kdysi nosil nejeden venkovan na Prácheňsku. Jedna z těchto neobvyklých pokrývek hlavy, která vznikla asi před sto padesáti lety, je právě k vidění ve strakonickém muzeu. Společně s dalšími kousky oděvu patří k nejstarším exponátům nové výstavy.
Ta představuje veřejnosti, jak kdysi žili lidé na venkově v zimních měsících. Jak upozorňuje etnografka muzea Irena Veselá, návštěvníci se v kapitulní síni strakonického hradu setkají snad se všemi řemesly, jimiž se venkované v zimě zabývali: "Snažili jsme se představit prakticky veškerou domáckou výrobu od košíkářství přes tkaní látek nebo koberců až po výrobů došků. Abychom ale venkovský život přiblížili co nejúplněji, připomínáme i zimní lidové zvyky a také život dětí." Muzeum tedy shromáždilo z vlastních sbírek i z depozitářů ostatních muzeí v okrese například nástroje na zpracování lnu, tkalcovské stavy, košíky, nábytek a další předměty. Ale své místo mezi nimi našly také staré sáňky, různé typy bruslí a lyže, které používaly hlavně děti. Protože však zima neznamenala pro děti jen sníh a zábavu, ve výstavní síni stojí i stará školní škamna."Venkovské děti chodily do školy hlavně v zimních měsících, protože v době polních prací pomáhaly rodičům v hospodářství. Tuhle úlevu měly až do roku 1922," upřesňuje Veselá. Mezi nejstarší exponáty výstavy patří kromě čepice z choroše také tradiční šumavské pracovní oblečení, kaftan, což je sukně spojená s živůtkem. Pravděpodobně nejmladším předmětem jsou naopak lyže s vázáním Kandahar, které pocházejí asi z poloviny dvacátého století. Na Strakonicku se sice první lyže objevily před více než sto lety, ale z té doby se v muzeu žádné nedochovaly. "Pátrali jsme po nich i v sousedních muzeích, ale nikde jsme je nenašli," posteskla si autorka výstavy a dodává, že stejně tak se muzeu nepodařilo sehnat pravou rybářskou káď. Za nejzajímavější předmět považuje tkalcovský stav, který pochází z roku 1841 a do Strakonic ho půjčilo sušické městské muzeum: "Těžko říct, jestli je právě on opravdu nejvzácnější exponát, ale v každém případě nás zaujal úplně všechny. Přivezli jsme ho totiž rozložený a museli jsme ho znovu sestavit podle přiložených obrázků." Přestože podobnou výstavu věnovanou zimní domácké výrobě připravilo muzeum poprvé a shromáždilo pro ni zhruba dvě stovky zajímavých exponátů, tím nejobdivovanějším předmětem výstavy bude nejspíš ten, který ve Strakonicích už všichni dobře znají. Je to asi padesát let starý betlém Františka Malého, který byl zpočátku k vidění v kostelích v Záboří a ve Strakonicích a posledních několik let připomíná vánoční svátky právě na výstavách M uzea Středního Pootaví.